Skutečnost, že prezident udělí někomu milost, nevypovídá zhola nic o vině nebo nevině dotyčného. Jde o individuální akt, jehož účelem není hledání spravedlnosti. Pokusy o revizi nebo dokonce zrušení prezidentova rozhodnutí jsou předem odsouzeny k nezdaru – neobstály by před Ústavním soudem.
Přesto se o nich v souvislosti s milostí pro recidivistu Jiřího Kajínka odsouzeného v roce 1998 za dvojnásobnou vraždu a jeden pokus vraždy k doživotnímu vězení diskutuje.
Prezident udělil Kajínkovi milost 23. května 2017 poté, co v Kajínkově věci zamítl Nejvyšší soud stížnosti pro porušení zákona dvou exministrů spravedlnosti Pavla Rychetského a Pavla Němce a Ústavní soud zamítl stížnost exministra spravedlnosti Jaroslava Bureše. Ústavní stížnost podal sám Kajínek nebo prostřednictvím advokátů čtyřikrát a čtyřikrát byla zamítnuta stejně, jako byly zamítnuty dvě jeho žádosti o obnovu řízení.
Revize, zvrácení, zrušení nebo zneplatnění prezidentova aktu omilostnění Jiřího Kajínka je však takřka nemožné. Vyplývá to mimo jiné z charakteru samotného aktu udělení milosti, který na semináři k prezidentským milostem v poslanecké sněmovně 22. června 2017 popsali renomovaní ústavní právníci a funkcionáři.
Milost není o spravedlnosti, prezident má diskreci
Mohlo by vás zajímat
O jaký akt jde, popsal ve třech bodech prof. Aleš Gerloch: „Za prvé účelem této instituce není hledat spravedlnost. Proto nemusí být rozhodnutí prezidenta zdůvodňováno a přezkoumáváno,“ uvedl respektovaný ústavní právník.
Za druhé, institut udělení milosti není institutem rozhodování o vině nebo nevině, otázkou viny nebo neviny se tento institut nezabývá.
A za třetí jde o nenárokové právo, kde má prezident republiky takřka neomezenou volnost uvažování a rozhodování jako ten, kdo je oprávněn rozhodnout. „Je to nenárokové právo, kde má prezident republiky širokou diskreci,“ upozornil ústavní právník Aleš Gerloch, kterému je bližší myšlenka amnestijního zákona, než popsaný systém.
Podle jeho slov by striktní dodržení principů právního státu znamenalo, že tento institut nepotřebujeme. Avšak pro zrušení institutu milosti může být jen ten, kdo věří že ji nikdy nebude potřebovat, citoval právník Jeana Jacquese Rousseaua. Česká justice o této části semináře již informovala.
V jakém řízení a kdo má přezkoumat milost?
Podle dalšího z přednášejících, předsedy Ústavního soudu Pavla Rychetského v sobě však udělení milosti obsahuje nikoli rozhodnutí, nýbrž názor prezidenta na vinu a trest: „Aktem je nepochybně vyjádřen nesouhlas s výrokem o vině a trestu, který vynesly soudy,“ uvedl předseda ústavního soudu.
Podle Pavla Rychetského je institut milosti individuální adresný ústavní akt nepodmíněný, protože Ústava pro milost nestanovuje žádné podmínky. Je to akt z Ústavy nesvázaný s jinou institucí. To podle Rychetského vyvolává otázku, zda to tak má zůstat, zda má být tato instituce a akt zachován v nepodmíněné podobě.
Podle jeho dalších slov se nabízí stanovit podmínky pro udělování milostí: Tím by však byl tento institut zcela devalvován, akt udělení milosti by musel být odůvodňován a přezkoumatelný jako správní akt, vysvětlil Pavel Rychetský: „Kdo by přezkoumával rozhodnutí prezidenta a v jakém řízení?“ vznesl řečnickou otázku předseda Ústavního soudu.
Má o milostech jmenovitě hlasovat politická vláda?
Teoreticky by přicházela v úvahu procesní podmínky, že prezident může o milosti rozhodnout jen na návrh: „To pak je ale politický akt,“ uvedl Pavel Rychetský, podle kterého je možné přesunout udělení milosti do kontrasignovaných aktů jako je tomu u abolice, tedy zákazu trestního stíhání v živém případu. Jenže do kontrasignačních aktů nemůže být zahrnut individuální akt. Představa, že by například vláda jako politický orgán na svém zasedání hlasovala jmenovitě o udělování milostí, je nebezpečná.
O tom, jak obtížně se zachází s institutem milosti prezidenta svědčí příklad, který Pavel Rychetský uvedl. Jde o ústavní stížnost, která je na Ústavním soudu před rozhodnutím, kdy prezident udělil milost, která měla podmínky a okresní soud dotyčnému napsal, že nesplnil podmínky, a proto má nastoupit k výkonu. K tomu se prezident podle Rychetského vyjádřil: „Prezident napsal, ať jde sedět,“ uvedl Pavel Rychetský, podle kterého je toto důvod k zprocesnění aktu.
Milost pro Kajínka by museli poslanci hlasovat jako neústavní
Je možné, aby v demokratickém právním státě existovalo rozhodnutí, které nelze přezkoumat?, položil v této souvislosti opakovaně otázku. Jak také lze naložit s milostmi podle jeho slov ukázalo Slovensko, kde amnestijní rozhodnutí předsedy vlády Vladimíra Mečiara, který vykonával přechodně funkci prezidenta zrušila usnesením 5. dubna 2017 Národní rada Slovenské republiky.
V následném řízení u Ústavního soudu Slovenské republiky pak Ústavní soud Slovenské republiky pouze přezkoumával, zda je usnesení Národní rady Slovenské republiky v souladu s Ústavou nebo nikoli a rozhodl, že je v souladu s Ústavou Slovenska, jak vyplývá z nálezu Slovenského Ústavního soudu.
Pokud by se tedy kdokoli chtěl pokusit zrušit milost Miloše Zemana pro Jiřího Kajínka, musel by donutit parlament České republiky, aby o tomto aktu prezidenta hlasoval a hlasováním ho zrušil pro rozpornost s Ústavou, a to přesto, že prezident v rozporu s Ústavou nejednal.
Irena Válová
