Ke zneužívání pout policií dochází podle úřadu ombudsmanky Anny Šabatové u eskort zajištěných cizinců za účelem vyhoštění. „Z naší analýzy rozhodnutí o eskortě cizinců vyplývá, že pouta jsou požívána u více než 80 % eskort,“ uvedla mluvčí ombudsmanky Iva Hrazdílková.
S poutáním osob se úřad Veřejného ochránce práv setkává v rámci monitorování policejních eskort zajištěných cizinců za účelem vyhoštění, předání a průvozu. „Sledování vyhoštění provádíme od roku 2011 a pravidelně pozorujeme, že jsou eskortovaní cizinci zpravidla poutáni, aniž by to bylo zdůvodněno konkrétními projevy jejich chování,“ reagovala na dotazy České justice Iva Hrazdílková.
V období od 1. srpna 2014 do 13. října 2014 bylo podle analýzy ombudsmanky policejním útvarem při zařízení pro zajištění cizinců vydáno celkem 180 rozhodnutí o eskortě cizinců.
Všechna rozhodnutí o eskortě indikovala přiložení pout. Jejich užití bylo v každém rozhodnutí o eskortě odůvodněno větou: „Je důvodná obava, že může být ohrožena bezpečnost osob, majetku nebo ochrana veřejného pořádku anebo že se osoba pokusí o útěk.” Ve skutečnosti policie užila pouta ve 158 případech z celkových 180. Tedy v 88 % všech eskort.
Ve 22 případech pouta nakonec přiložena nebyla, jak vyplývá z ručně vepsaných a ničím neodůvodněných poznámek do rozhodnutí o eskortě. „Lze shrnout, že na základě analyzovaných rozhodnutí o eskortě (viz tabulka níže) bylo během eskorty poutáno 89 % mužů, 79 % žen a 50 % nezletilých,“ uvedl úřad VOP v analýze.
Nikoliv výjimečně jsou v rámci eskort rodin podle ombudsmanky spoutáni rodiče, přičemž děti musejí snést pohled na pokořené rodiče (např. hromadné eskorty do zařízení realizované policisty Krajského ředitelství policie Jihomoravského kraje). Ombudsmanka proto upozornila, že každé nasazení pout musí být podle zákona individuálně posouzeno i odůvodněno.
Porušování zákona při vyhošťování cizinců vytkl policii v minulosti i Ústavní soud. Například proti Kamerunci, který v roce 2014 odmítal odjet z České republiky, použila slzný plyn a jiné donucovací prostředky, na letišti ho vezla na vozíku pro zavazadla. Tím se podle soudu dopustila ponižujícího zacházení.
Evropský soud pro lidská práva se případy užití pout či jiného donucovacího prostředku zabýval například ve věci Hénaf proti Francii a Raninen proti Finsku. Z judikatury lze vyvodit obecný závěr, že donucovací opatření nemohou být užívána jen proto, že legislativa užití donucovacího opatření obecně dovoluje. Užití veškerých donucovacích opatření musí sledovat legitimní účel a musí být přiměřené.
Možnosti použití pout jsou vymezeny v zákoně o policii. K nasazování má podle zákona docházet tehdy, je-li důvodná obava, že může být ohrožena bezpečnost osob, majetku nebo ochrana veřejného pořádku anebo že se osoba pokusí o útěk. Nemůže přitom ale jít pouze o obavu nebo subjektivní posouzení stavu ze strany konkrétního příslušníka. Česká justice již dříve upozornila, že podle svědectví některých obhájců je protizákonné nasazování pout policií při zadržování osob běžnou praxí.
(epa)
