Soustavně a každý den nahrával všechny členy rodiny i celý dům muž X. ve městě Y., a to i když v domě nikdo nebyl. Spolu s násilím a provokacemi to mělo být součástí řešení sporu o majetek a děti při rozvodu. Nahrávky měly sloužit jako důkaz v přestupkovém řízení. Jenže přestupková komise je vůbec nepřipustila. Učinit to ale podle zástupce omudsmanky Stanislava Křečka měla. Nahrávání rodiny je nepřípustné, důkaz nahrávkou je přípustný.
Případ rodinné tragédie ve stylu Války Roseových, do které však byly vtaženy i šestnáctileté děti, je součástí zprávy veřejné ochránkyně práv za 2. čtvrtletní 2017, kterou ombudsmanka předkládá poslanecké sněmovně. Rozvod, spor o majetek a o děti nakonec skončil devíti oznámeními policie o přestupku manžela, dvanácti oznámeními na manželku a po dvou oznámeních na syna a dceru.
Všechny přestupky se týkaly soužití mezi manžely. Podle předsedkyně přestupkové komise města Y. považoval muž X. jakékoli jednání manželky za schválnost. Neustálé oznamování na policii vedlo k tomu, že i manželka na něho začala podávat oznámení. Oba si myslí, že potrestáním toho druhého ovlivní soudní spor o děti a majetek při rozvodu. Ani jeden se nechce vzdát a z domu odstěhovat a v posledním roce mezi nimi dochází k násilí.
Muž zapnul kameru, žena nereagovala, tak ji vypnul
Co se týče nahrávek, které muž – stěžovatel z rodinné války soustavně pořizoval, uvedla k nim přestupková komise toto: „Pokud se týče nahrávek, přestupková komise důkladně posoudila, zda nepřipuštění nahrávek nebude v rozporu s legislativou České republiky. Dospěla k závěru, že nikoliv, protože nahrávky byly využity nepřiměřeným způsobem v rozporu s oprávněnými zájmy člověka ve smyslu § 90 občanského zákoníku,“ uvádí se ve zprávě o tomto případu.
Nakonec se přestupková komise rozhodla nahrávky pana X. nepřipustit: „Stěžovatel nahrává členy rodiny v místě bydliště denně, a to i v době, kdy není v domě přítomen. Předsedkyně přestupkové komise popsala situaci z aktuálně vedeného řízení, kdy byla předložena audio i video nahrávka. Přestupková komise přehrála videonahrávku, kdy stěžovatel zapnul kameru, nasměroval ji do kuchyně a slovně se snažil vyprovokovat manželku k protiprávnímu jednání. Když se vyprovokovat nenechala, kameru vypnul. Přestupková komise trvá na tom, že tuto nahrávku jako důkaz nepřipustí,“ stojí v popisu případu rodiny.
Soud nezasáhl, protože napadání je vzájemné
Dále podle zprávy děti vypověděly, že hádky jsou oboustranné, ale ve velké většině je vyvolá stěžovatel. Jeho manželka se snažila řešit situaci podáním předběžného opatření, kterým by bylo stěžovateli zabráněno užívat dům. Soud však odmítl patovou situaci rozhodnout ve prospěch jednoho nebo druhého. „Soud předběžné opatření zamítl s tím, že dospěl k závěru, že nevhodné chování účastníků stěžovatele a jeho manželky je vzájemné, provokativní, provázené oboustrannými naschvály. Apeloval na ně, aby se snažili situaci řešit klidným způsobem, nikoliv vzájemným napadáním, řešením uměle vyvolávaných konfliktů přes policii či přes přestupkovou komisi,“ uvádí se doslova ve zprávě.
V případu, kde si muž X. stěžoval na postup úřadu, nalezl zástupce veřejné ochránkyně práv Stanislav Křeček skutečně chybu v postupu dotyčného krajského úřadu. „Krajský úřad pochybil, když bez dalšího akceptoval závěr přestupkové komise ohledně nepřípustnosti předložených nahrávek jako důkazů, aniž by důkladněji zhodnotil, zda se přestupková komise vypořádala s přípustností každé jednotlivé nahrávky ve smyslu § 88 odst. 1 občanského zákoníku, a případně s (ne)existencí oprávněných zájmů člověka, které by byly v konkrétní situaci nepřiměřeným způsobem narušeny,“ uvedl místoombudsman.
Manželka uznána vinou urážkami
V jednom případu v roce 2016 však komise přece jen nahrávku přehrála. Výsledkem bylo, že manželka dostala pokutu: „Při druhém ústním jednání přestupková komise přistoupila k přehrání jedné nahrávky a dotázala se manželky stěžovatele, zda poznává hlasy na nahrávce a zda ví, kdy byla tato nahrávka pořízena. Manželka stěžovatele uvedla, že poznává hlas manžela a svého bratra, ostatní hlasy nepoznává. Neví, který den byla nahrávka pořízena,“ uvádí se ve zprávě o průběhu případu.
Rozhodnutím ze dne 11. 4. 2016 přestupková komise uznala manželku stěžovatele na základě jejího doznání vinnou ze spáchání přestupku proti občanskému soužití ublížením na cti urážkou podle § 49 odst. 1 písm. a) zákona o přestupcích a podle § 11 odst. 3 zákona o přestupcích upustila od uložení sankce, neboť samotné projednání postačí k nápravě manželky stěžovatele. Té dále uložila povinnost uhradit náklady řízení ve výši 1.000,- Kč. Přestupková komise dále zastavila řízení vůči manželce stěžovatele ohledně 7 přestupků ublížením na cti urážkou, schválnostmi a vyhrožováním újmou na zdraví podle § 76 odst. 1 písm. c) zákona o přestupcích, stojí ve zprávě.
Na ochranu zájmů jiného lze nahrávat
Při vědomí, že připuštění nahrávek znamená kolizi různých práv, dospěl místoombudsman k závěru, že úřad nahrávky připustit měl – už jen proto, že konkrétní nahrávky z konkrétních situací v rodině mohly zaznamenat důkaz o deliktním jednání, a to nejen manželky, ale také manžela. „Ačkoliv se na první pohled může zdát, že mé závěry z tohoto šetření míří k potrestání manželky stěžovatele, není tomu tak. Mou snahou je spíše to, aby se správní orgán při svém rozhodování mohl opřít o co nejširší portfolium důkazů a své hodnocení skutkového děje neopíral pouze o vyjádření účastníků řízení a jejich dětí, které musí být nutně ovlivněny rozvrácenými vztahy v rodině,“ napsal k tomu Stanislav Křeček.
Místoombudsman v daném problému vykonal test vhodnosti, test potřebnosti a test přiměřenosti, a to i s odkazem na starý i nový občanský zákoník. Jak vyplývá ze zprávy, NOZ předmětnou situaci dobře upravuje. S výjimkou nepřiměřené délky nahrávky šlo v tomto případu o potenciální ochranu zájmů osob na nahrávce, dětí a jiných osob, vyplývá ze zprávy.
- Podle § 86 nového občanského zákoníku nikdo nesmí zasáhnout do soukromí jiného, nemá-li k tomu zákonný důvod. Zejména nelze bez svolení člověka narušit jeho soukromé prostory, sledovat jeho soukromý život nebo pořizovat o tom zvukový nebo obrazový záznam, využívat takové či jiné záznamy pořízené o soukromém životě člověka třetí osobou, nebo takové záznamy o jeho soukromém životě šířit. Ve stejném rozsahu jsou chráněny i soukromé písemnosti osobní povahy.
- Podle § 88 odst. 1 nového občanského zákoníku svolení není třeba, pokud se podobizna nebo zvukový či obrazový záznam pořídí nebo použijí k výkonu nebo ochraně jiných práv nebo právem chráněných zájmů jiných osob.
- Podle § 90 nového občanského zákoníku zákonný důvod k zásahu do soukromí jiného nebo k použití jeho podobizny, písemnosti osobní povahy nebo zvukového či obrazového záznamu nesmí být využit nepřiměřeným způsobem v rozporu s oprávněnými zájmy člověka.
Nahrávání rodiny je nepřípustné, důkaz nahrávkou je přípustný
Jakkoli dal místoombudsman Stanislav Křeček přestupkové komisi za pravdu, co se týče neefektivnosti řešení rodinné války u přestupkové komise, možnosti manipulace s nahrávkou i invazivnímu řešení soukromých vztahů vzájemným nahráváním, podle jeho závěru komise své zamítnutí nahrávky jako důkazu v tomto případě řádně nezdůvodnila, nebylo přesvědčivé a jednání bylo nejasné.
Pro podobné tragické případy pak místoombudsman formuloval čtyři právní věty:
Právní věty
- Provedení nahrávky jako důkazu v přestupkovém řízení je v zásadě přípustné, pokud byla pořízena za účelem prokázání protiprávního jednání, ledaže by nepřiměřeně zasahovala do oprávněných zájmů osob zachycených na nahrávce (§ 90 občanského zákoníku).
- Oprávněným zájmem může být kromě práva na ochranu důstojnosti, cti či dobrého jména např. též právo na utváření a udržování rodinných vztahů a požadavek na minimalizaci vnějších zásahů do těchto vztahů, zejména jsou-li členy rodiny nezletilé děti.
- Nepřiměřená délka nahrávky zachycující soukromou komunikaci v rámci rodiny může představovat nepřiměřený zásah do oprávněných zájmů osob zachycených na nahrávce. V takovém případě lze jako důkaz připustit pouze část nahrávky v rozsahu nezbytném pro posouzení protiprávního jednání, které je předmětem řízení.
- Plošné monitorování soukromých hovorů v rámci rodiny v situaci, kdy přímo nehrozí porušení práv či právem chráněných zájmů pořizovatele nahrávky či jiné osoby, je nepřípustné, a může naplňovat skutkovou podstatu přestupku proti občanskému soužití jiným hrubým jednáním podle § 49 odst. 2 písm. d) zákona o přestupcích.
Irena Válová
