Soudci nejsou hlupáci a ví, jak se na internetu chovat, myslí si zkušený soudce Městského soudu v Praze Kamil Kydalka o manuálu, který Soudcovská unie vytvořila kvůli vymezení etických hranic při vystupování na sociálních sítích. Kydalka má pověst toho, kdo se nebojí veřejně vyjádřit svůj názor. Na Facebooku vystupuje pod svým jménem a komentuje i témata, která se týkají politiky. České justici řekl, že na tom nevidí nic špatného.
Soudcovská unie vydala tento měsíc stanovisko, které popisuje „Etické meze působení soudce na sociálních sítích“. Doporučuje například nediskutovat o politice nebo „nelajkovat“ stránky politických stran a hnutí. Vy sám jste na sociálních sítích aktivní, souhlasíte s takovým „manuálem“?
V prvé řadě si myslím, že takové doporučení ze strany Soudcovské unie je zcela zbytečné. Všichni jsme průměrně inteligentní – alespoň si to myslím – a každý snad přece ví, že kdybych měl náhodou někoho tzv. „v přátelích“ a přistála mu na stole jeho věc, tak automaticky nařídí v trestním řízení zasedání, kde se rozhodne i za účasti členů senátu, jestli soudce je nebo není podjatý. Já jsem ta doporučení četl a vůbec nevím, co si o tom mám myslet.
Mluvila jsem o tom stanovisku s předsedou vašeho soudu Liborem Vávrou a ten si myslí, že je takové vodítko užitečné. Už kvůli tomu, že doba postupuje, a ne každý si může umět s prostředím sociálních sítí poradit.
Opravdu se paní redaktorko domníváte, že jsme nesvéprávní idioti? Že nevíme, co si na sociální sítě máme napsat nebo nenapsat? Že nevíme, na co máme reagovat pozitivně nebo negativně? A mimo jiné, Soudcovská unie zapomněla na to, že funkce „like“ je na Facebooku jak pozitivní, tak může být negativní.
Máte na Facebooku „like“ u nějaké politické strany, což Soudcovská unie nedoporučuje?
Za prvé, pokud by se mi nějaký názor líbil, nevidím jediný důvod, proč bych ho nemohl „olajkovat“. Za druhé, soudci mohou být členy politických stran. Nemohou být pouze členy ústředního výboru, dělat předsedu strany a podobně. A pokud mohou být členy politických stran, nevidím jediný důvod, proč by nemohli říct, že s názorem strany souhlasí, že se jim líbí nebo nelíbí. Jsme snad všichni profesionálové, ale můžeme mít nějaké svoje vnitřní hodnoty a něco se nám může líbit či nelíbit.
Kárný senát Nejvyššího správního soudu se v rozsudku nad českobudějovickým soudcem Miroslavem Veselým zamýšlel nad tím, kde právě jsou přípustné meze takového chování pro soudce. Například uvedl, že: „Představa, že soudce se uzavře před okolním světem ve vší jeho pestrosti a složitosti do jakési klausury, a tím se stane nestranným a nezávislým, je nepochybně naivní.“ To je poměrně v rozporu s těmi pravidly Soudcovské unie, která tím textem nabádá, aby se soudci vyvarovali jakékoliv zámince, která by mohla vést k nařčení z podjatosti, nemyslíte?
Jak souvisí podjatost s tím, že někde něco okomentuji nebo někde něco napíšu? Koneckonců, pokud je soudcům povolena publikační činnost, není náhodou komentář nebo sdělení názoru na nějakou věc, ať už prostřednictvím Facebooku nebo internetu atd., náhodou publikační činnost? Já si myslím, že ano. Teď je otázka, jakou hranici má ta publikační činnost? Proč bych nemohl vyjádřit názor na to, že EU nefunguje ve vztahu k migrantům tak, jak by fungovat měla? Například, že by měla lidi skutečně kontrolovat a prověřovat? Dneska už se obecně ví, i německá tajná služba před půl rokem přiznala, že část migrantů jsou lidé, kteří jsou spjati s extrémním islámem.
A vy byste tohle klidně napsal na Facebook?
A proč by to nemohl říct? Vždyť to jsou poznatky německé tajné služby. Já jen upozorňuji, že je zapotřebí mít právní rámec pro všechny stejný. Co si mám myslet o právním rámci země, kde, když budete chytat ryby načerno, tak se dopouštíte minimálně přečinu pytláctví, ale když přejdete hranici bez dokladů, je to v pořádku? Všichni musí dodržovat nějaké normy.
Ale ta otázka je, zda má soudce tyto názory vyjadřovat veřejně na internetu.
Co je na tom špatného, když poukazuji na to, že právní řád v některých věcech nefunguje tak, jak má. Náš právní řád je natolik zaplavený zákony a je natolik nepřehledný, že dneska bez internetu nebo bez různých programů v podstatě ani nevíte, co platí. Proč se nad tím nezamýšlí Soudcovská unie? To jistě lidi trápí mnohem víc.
A konec konců – kdepak nám vyplývá z Ústavy nebo z Listiny základních práv a svobod, že by soudce nemohl komentovat i jiné věci? Tam žádné takové omezení nemáme. A pokud vím, ani v zákonu o soudech a soudcích a nic takového není.
Svoboda slova soudce ale není absolutní, jak judikoval kárný senát NSS, potažmo Ústavní soud, a to nejen ve vašem případě.
Není, ale proč? Z jakého důvodu? Soudce není občan? Když jsem si přečetl odůvodnění Nejvyššího správního soudu ve své kauze, že kritika má být konstruktivní, tak to jsem tady poslouchal už od základní školy. Můžeš kritizovat, ale konstruktivně a objektivně. Typická bolševistická rétorika. Soudcovská unie nám místo toho, aby dala nějaká pravidla a spíš se soudců zastala, že můžou publikovat názory, ale něco může být za čárou, tak dala návod, že nemůžete vlastně skoro nic. To je kontraproduktivní.
Souhlasíte s tím, že diskuze na internetu mají nízkou úroveň, a proto by se do nich soudce neměl zapojovat, aby nesnížil vážnost celého stavu?
Máme různé typy diskuzí. Když si rozkliknete článek třeba na novinky.cz nebo na seznam.cz, to je skutečně něco otřesného. Ti lidé tomu vůbec nerozumí a všechno se to točí okolo stejných problémů. Za všechno může Sobotka, Babiš nebo Zeman. Tak to samozřejmě ne, takové diskuze vůbec nemám na mysli. Ale jestliže se diskutuje o nějakém konkrétním problému a diskutují lidé, kteří o tom něco vědí, tak proč bych se nemohl zapojit? Když bude třeba na Facebooku diskuze o Kajínkovi a budou tam příspěvky, že byl odsouzený justičním molochem, proč bych nemohl napsat, že tak to přece není? Uvědomte si, vážení, že věc dvakrát projednal Krajský soud v Plzni, dvakrát vrchní soud, Nejvyšší soud i Ústavní soud a všechny soudy dospěly ke stejnému závěru.
Pokud něco hájíte, tak je to zase něco jiného, než kdyby někdo napsal, že pan prezident je vůl, protože pustil dvojnásobného vraha. Obecně si Soudcovská unie neuvědomuje, že existuje ještě nějaká svoboda projevu nebo svoboda slova. Mně to zavání opět zavedením autocenzury. Zamysleme se nad tím, co se událo na začátku dvacátých let v Itálii, na začátku třicátých let v Německu, jak začali jiné, nové totalitní režimy. Nejdřív se zavírali ústa některým skupinám lidí, pak se ty lidi začali dokonce úplně zavírat a pak nám vznikly lágry, tábory atd. Proboha, to si to ty lidi neuvědomují, že se dějiny opakují?
Rozhodnutí kárného senátu a nález ÚS ve vaší věci, kdy se řešila vaše angažovanost před komunálními volbami v roce 2014 v Mnichovicích u Prahy, je ve stanovisku Soudcovské unie citováno. Nebojíte se, že kvůli vašemu vystupování na Facebooku teď můžete čelit další kárné žalobě?
Já ani nejsem členem Soudcovské unie, takže je otázkou, zda to pro mě je vůbec doporučující stanovisko. Proč mě s tímto vůbec Soudcovská unie ztotožňuje? Moje kauza neměla s Facebookem nic společného, to byl pouze jeden jediný článek v místních obecních novinách, a navíc to bylo celé překroucené. Byl podán návrh ke Evropskému soudu pro lidská práva ve Štrasburku a počkáme si, jak to dopadne.
Jak to stanovisko Soudcovské unie v kuloárech soudci hodnotí?
Mám být slušný? Asi slušný, když to půjde na ten internet. Všichni říkají, že to je nesmysl, ale nikdo nebo řada z kolegů to neřekne veřejně. Já nevím, čeho se bojí. To se zeptejte jich. Většina lidí neokomentuje na tomto soudě nebo na jiných ani svoji vlastní kauzu.
Setkal jste se s kritikou vašeho vystupování na Facebooku?
Ne, mě nikdo nic neřekl, já nevím, proč bych se měl krotit. Já zas nic zásadního nikam nepíšu, já nikoho neurážím. Někteří mí kolegové jsou taky na Facebooku a vím o některých, kteří tam jsou dokonce pod falešným jménem.
Etická komise také doporučila, aby soudce na sociálních sítích nedával právní rady. Jak to hodnotíte?
Každý právník ví, že rámcově může říct, s tímhle neobracejte na soud, ale běžte s tím na státní zastupitelství nebo k advokátovi. Je to právní rada? Není, to je pouze poučení veřejnosti, která, bohužel, u nás má právní vědomí skoro nulové.
Eva Paseková
