Stížnost je shledána nepřijatelnou. Evropský soud pro lidská práva se nebude zabývat případem muslima Fouada Belkacema, lídra organizace Šaríja pro Belgii, který vyzýval k násilí proti nemuslimům, hájil džihád a právo šaríja, za což dostal trest vězení s odkladem. Stížnost proti Belgii pro porušení práva na svobodu projevu dotyčného muslima je v rozporu s duchem Úmluvy i samotným právem na svobodný projev, jehož se belgický muslim nemůže dovolávat.
Ve středu 20. července 2017 o rozhodnutí sedmi soudců ESLP s odkazem na předchozí judikaturu Soud informoval.
Případ se týkal obvinění lídra a mluvčího organizace “Sharia4Belgium“, která byla rozpuštěna v roce 2012 pro iniciování diskriminace, nenávisti a násilí na základě projevů ve videích na youtube na účet nemuslimských skupin a šaríje.
Fouad Belkacem, belgický občan města Boom narozený v roce 1982 na videích produkoval nenávistné projevy a výhrůžky nemuslimům, kterým vyhrožoval, že je muslimové přemohou, dají jim lekci a budou s nimi bojovat.
Soud shledal, že zmíněné projevy měly nenávistný obsah a že Belkacem prostřednictvím videí šířil nenávist, diskriminaci a násilí proti nemuslimům.
Podle názoru Soudu takový generální a úporný útok je neslučitelný s hodnotami tolerance, sociálního smíru a nediskriminace podle Úmluvy o lidských právech a základních svobodách.
Česká justice již dříve informovala o agresivní organizaci Sharia4Czechia, která se v roce 2015 transformovala v náborový web s cílem islamizovat ČR, jak web uvádí. Zavedení práva šaríja jako paralelního práva vedle českého právního řádu považuje tato politická iniciativa za optimální řešení v České republice.
Soud: Nabádání k za vedení šaríi je nenávistný projev
S odkazem na Belkacemovy výroky týkající se práva šaríja, ESLP zopakoval, že už dříve v judikatuře rozhodl, že obhajování práva šaríja a vyzývání k násilí, aby bylo toto muslimské právo zavedeno, může být nahlíženo jako nenávistný projev a že každý smluvní stát Úmluvy je oprávněn bránit se politickým hnutím založeným na náboženském fundamentalismu.
Soud proto Belkacemovu stížnost proti Belgii odmítl jako neopodstatněnou a neslučitelnou s článkem 10 – právo na svobodu slova a projevu.
Soud rovněž konstatoval, že v tomto případě se stěžovatel Belkacem pokusil o odklon od skutečného účelu ustanovení o právu na svobodný projev zneužitím svého práva na svobodu projevu pro účely, které jsou zjevně v rozporu s duchem Úmluvy.
Belkacem byl v Belgii stíhán podle zákona z roku 2007 za poznámky týkající se belgického ministra obrany a zemřelého manžela belgické političky. Na videích vyzýval k násilí a obhajoval džihád a šaríju.
V únoru 2012 trestní soud v Antverpách odsoudil Belkacema k dvouletému vězení a pokutě 550 euro. Belkacem se proti rozsudku odvolal a v květnu 2012 trestní soud v Antverpách potvrdil rozsudek s odkladem na pět let. Belkacem se znovu odvolal.
V roce 2013 ho odvolací soud v Antverpách odsoudil k jednomu roku a šesti měsícům vězení s odkladem a k pokutě 550 euro. Tento soud uvedl, že iniciace násilí, diskriminace a nenávisti je z faktů případu jasná. Přesto se Belkacem odvolal ke kasačnímu soudu, který v roce 2013 jeho stížnost odmítl, když konstatoval, že Belkacem nevyjadřoval své názory, ale bez pochyb inicioval diskriminaci na základě víry, segregaci, nenávist a násilí proti nemuslimům a činil tak vědomě, a proto úmyslně.
V roce 2014 podal Belkacem stížnost u Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku pro porušení článku 10. Argumentoval tím, že nikdy nezamýšlel nabádat ostatní k nenávisti, násilí nebo diskriminaci a že jednoduše propagoval svoje myšlenky a názory. Trval na tom, že poznámky, které činil, byly vyjádřením jeho svobody projevu a náboženství a nebyly způsobilé založit hrozbu veřejnému pořádku.
Sedm soudců: O nenávistné povaze výroků není pochyb
Evropský soud pro lidská práva uvedl, že o nenávistné povaze názorů pana Belkacoma není pochyb. S odkazem k případu Refah Partisi v. Turecko Soud konstatoval, že smluvní státy Úmluvy „mají právo bránit politickým hnutím založeným na náboženském fundamentalismu, například hnutím, jejichž cílem je zavést politický režim založený na právu šaríja“.
Soud rovněž přezkoumal belgickou legislativu a konstatoval, že je v souladu s judikaturou Soudu a doporučeními Rady Evropy. Evropský soud pro lidská práva případ uzavřel s tím, že pan Belkacem se nemůže dovolávat ochrany pod článkem 10 – právo na svobodu projevu.
Toto rozhodnutí bylo učiněno sedmi soudci, a to soudci zvolenými za Island Estonsko, Albánii, Turecko, Belgii, Dánsko a Monako.
Irena Válová
