Kvůli státnímu zastupitelství by stálo za to změnit ústavu a zařadit tento úřad jako instituci do judikativy vedle soudů. Vývoj i realita tomu nasvědčují. Politici a politické strany mají naopak stanovit cíle trestní politiky státu, protože kriminalita je sociálním jevem, na který jsou politici povinni reagovat. Že tomu tak v ČR není, považuje soudce Ústavního soudu Prof. JUDr. Jan Musil, Csc., za nenormální. Kriminalita se dramaticky mění a význam státních zástupců roste. Proto jim mají být přiznány principy jako soudcům.
S těmito tezemi vystoupil formou tří poznámek soudce Ústavního soudu Jan Musil na semináři s názvem Postavení státního zástupce v trestním řízení, kterou v poslanecké sněmovně pořádala Unie státních zástupců pod záštitou ústavně právního výboru poslanecké sněmovny v pátek 2. června 2017. Ústavní soudce nejprve předeslal, že ve svém vystoupení bude hovořit více jako profesor trestního práva, než soudce.
Poté zdůraznil, že podnětem ke svolání shromáždění právních profesionálů na semináři bylo usnesení tzv. Blažkova výboru jako výsledek projednávání reorganizace policie. To je podle soudce legitimní pouze obecně. „To, že oni se vyjadřují k těmto kauzám, ke kriminálním záležitostem, to pokládám za naprosto legitimní a normální. Politika musí reflektovat veřejné mínění a sociální pochody a trestná činnost a kriminalita jsou sociálním jevem a samozřejmě se k němu také volení zástupci, poslanci a další mají právo a dokonce povinnost vyjadřovat, protože cítí určitý tlak od občanů voličů a oni ho tedy přenášejí dál,“ vysvětlil situaci soudce Musil.
Potud je to podle něho v pořádku. „Nyní tedy poslanecká sněmovna dává nějakými svými akty – zde usnesením – podnět k tomu, aby se něco dělo,“ uvedl. Podle ústavního soudce je ovšem problematické, jakými metodami a na jaké úrovni to poslanci činí. „Oni tu jsou především od toho, aby tvořili zákony, aby byli legislativci. Pro ten účel musí stanovit také nějaké cíle této legislativy. Ty se většinou vyjadřují něčím, čemu se říká kriminální politika, kde se stanoví určité nosné ideje, co je do budoucna vhodné činit, aby se společnost vypořádala s kriminalitou, aby byla bezpečnější,“ uvedl.
Strany mají vyjevit trestní politiku v programu
Podle jeho dalších slov by cíle a principy trestní politiky státu měli voliči nalézat už v programech jednotlivých stran: „Čili v této sféře by parlament měl být velmi angažován, měl by velmi působit. Před tím by se to už mělo projevit v programech politických stran, které hledají voliče pro tuto budoucí legislativu. Už tam by měla být otázkám kriminální politiky věnována velká pozornost. U nás tomu tak není. U nás ve volebních programech zcela marginálně nejdete něco, co se této sféry týká. A to není normální,“ uvedl soudce Jan Musil doslova.
Podle ústavního soudce v zahraničí trestní politika a její změny naopak hýbou veřejností: „Mám zkušenost, sleduji vývoj v zahraničí, kde naopak tyto věci velmi hýbou veřejností a také politikou. Do volebních programů se to přenáší a potom také do legislativních snah, do úsilí a vývoje v parlamentu. Takové věci, jako je trestní řád, je pokládáno za politikum. Mělo by to být pokládáno za správné, aby tomu bylo tak i u nás,“ řekl soudce.
Meze vměšování politiků byly opět překročeny
Jestliže je na úrovni cílů správné, aby se k tomu politika vyjadřovala, není podle soudce Musila správné, aby poslanci nahrazovali odborníky na trestní právo: „Problematičtější už je to na úrovni metod, metod, jakými se má cílů dosahovat. To už je věc často velmi odborná a technicistní a tam jednoduše parlament k tomu asi nemá puvoir, aby to provedl dosti důkladně a dosti správně. Čili v této úrovni už je lépe, aby parlament rezignoval na vytváření nějakých direktiv k podobám konkrétních úkonů a jak se co má provádět, ale měl by k tomu spíš povolávat experty, konzultanty a podobně,“ vysvětlil soudce.
Rozhodně by se podle jeho slov politika měla velmi střežit toho, aby zasahovala do konkrétních kauz. „Aby konkrétní věci, které třeba dokonce běží, jsou projednávány, tak aby byli přenášeny na parlamentní půdu – nebo dokonce exekutivní půdu. Tam už politika rozhodně nemá co dělat a je třeba postavit nějaké bariéry, skleněné zdi, které od sebe toto oddělí. Mám dojem, že i dneska tímto shromážděním byly ty meze trochu překročeny,“ zhodnotil vývoj semináře soudce.
Doporučení poslanců jsou pirotesktní a neprojednatelná
Jak vyplynulo z jeho dalších slov, překročení hranic spočívá v přenesení konkrétních kauz do poslanecké sněmovny, do výboru a posléze na páteční seminář: „Příliš se to té debaty vnesly konkrétní kauzy, kauza, konkrétní fakta odtamtud z výboru. Ty závěry, které přinesl v podobě konkrétních doporučení, pokládám za problematické nebo dokonce za věcně nesprávné. Právě proto, že se dotýkají jmenovitě konkrétních věcí, kde to už to vyžaduje poměrně široké juristické zázemí,“ vysvětlil soudce svůj postoj.
Poté svoje stanovisko rozvedl: „Například jedno z těch doporučení o nějakém stavění promlčecích dob pro státní zástupce. To už je pitoreskní, to už je věc, která je věcně nesprávná, která by rozhodně neprošla dalším přezkumem – například ústavněprávním. A tady už si ten parlament mohl ušetřit toto vykládat. Všechny ty body by si vyžadovaly detailní rozbor, na to tu není prostor, ale některé z nich pokládám už nyní a priory před debatou za neprojednatelné, nesprávné, nezasluhující si další pozornost,“ uzavřel první část svého vystoupení soudce Jan Musil.
Novelizace trestního řádu není patologie, nýbrž realita
V další části se ústavní soudce vyjádřil k soustavným změnám trestní legislativy a k častým novelizacím trestního řádu: „To je někdy vnímáno zase jako něco patologického. To není patologické. Legislativa v trestním procesu se často nemění z důvodu svévole nebo neumětelství zákonodárce, to je vyvoláno něčím, co je objektivní. Je to vyvoláno tím, že ona se dramaticky mění samotná realita kriminality jako takové a na to musí zákonodárci nějak reagovat,“ vysvětlil soudce ústavního soudu.
Poté změnu demonstroval na příkladu: „Ještě před dvaceti lety si takřka nikdo nedovedl představit, že pachatelé budou naprosto běžně používat mobily a jiné telekomunikační prostředky, že se to stane jejich modus operandi. Na to by legislativec měl nějak zareagovat – odposlechy nebo vynalézt proti tomu nějakou protizbraň, jinak společnost bude tímto velmi ohrožena. Čili ta dynamika, což jsou ty časté novely, by měla být považována za věc přirozenou, nikoli patologickou,“ řekl.
Podle jeho dalších slov je v určité fázi potřeba právní řád pročistit a stabilizovat: „To se děje formou kodifikace – v tomto případě třeba celého trestního řádu, kdy se řekne, že začneme od jistého bodu budovat všechno nově, na nějakých nových nosných principech, které stanovíme a budeme to dělat logicky a systematicky. Čili tady jsem stoupencem toho, aby se s tím naším trestním řádem už konečně něco udělalo, aby byla zásadní rekodifikace, která už splní alespoň to, že bude přehlednější, sladěnější, bezrozpornější, než je ten dnešní stav. To pokládám za zásadní věc, kterou je třeba řešit,“
Soudce Musil státním zástupcům: Váš význam vzrůstá.
Poté se na závěr soudce Ústavního soudu Jan Musil obrátil k mnoha přítomným státním zástupcům, kteří se na seminář dostavili: „Mnoho z vás je zde státních zástupců. Vnímám to, že se státní zástupci často ocitají na nějakém pranýři, jsou to obětní ovce. Osobně to pokládám za nesprávný a znepokojivý jev. Já sám pokládám tu funkci státního zástupce za skutečně nesmírně důležitou,“ oslovil soudce přítomné státní zástupce.
Svůj názor opět rozvedl: „A zase v souvislosti s tou dynamikou význam funkce státního zástupce vzrůstá proti stavu, který byl před desetiletími. Například v tom, že se státním zástupcům, a to z dobrých důvodů, svěřuje rozhodovací pravomoc kompetenční, meritorní, například přes odklony, zatavování trestního stíhání a tak dále. To je věc, která tu dříve vůbec nebyla a která tu dnes je jako realita. Velká část kriminality se vyřizuje těmito způsoby už v přípravném řízení a to hovoří pro to, aby jejich pozice naopak posílila,“ vysvětlil ústavní soudce Jan Musil.
Změňme Ústavu, státní zastupitelství patří do judikativy
Jak? Podle soudce Jana Musila například tak, aby principy nezávislosti, které se od nepaměti přiznávají soudcům, byly přiznány i státnímu zastupitelství.
Státní zastupitelství by si podle dalších slov ústavního soudce Jana Musila zasluhovalo novou pozici i ústavně právní. „Pokládám za vadný ten současný model chápání státního zastupitelství jako součásti moci výkonné. Myslím si, že daleko vhodnější je jiná ústavně právní úprava, a to začlenění státního zastupitelství vedle soudů, čili do moci soudní. V zahraničí se pro to používá termín judikativa – vedle legislativy a exekutivy existuje také judikativa a my si myslíme, že státnímu zastupitelství patří rovnocenné postavení judikativy jako má dnes justice, jako mají soudy,“ řekl soudce.
Podle jeho závěrečných slov jde o trend a klopotnou, ale schůdnou cestu: „Myslím, že je to trend, který by mohl být do budoucna sledován. Myslím, že by to mělo stát klopotným systémem legislativní změny Ústavy, ale je co cesta, která by měla být zvažována,“ uvedl soudce Ústavního soudu Jan Musil před státními zástupci.
Kdo je soudce Jan Musil:
http://www.usoud.cz/soucasni-funkcionari-a-soudci/jan-musil/
Irena Válová
