Ústavní soud (ÚS) už v minulosti odmítl ústavní stížnost proti rozsudku Nejvyššího soudu (NS), kterým bylo rozhodnuto tzv. akademickým výrokem o stížnosti pro porušení zákona v neprospěch obviněného. Dle Ústavního soudu ČR napadený rozsudek Nejvyššího soudu ČR není způsobilý zasáhnout do subjektivních práv, nýbrž působí pouze prospektivně. exhejtman David Rath se po výroku NS o odposleších chce rovněž obrátit na ÚS.
Usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 16. 5. 2017 citoval předseda NS v Otázkách Václava Moravce 11. 6. 2017. Podle Šámala se v daném případě jednalo o analogickou situaci jako v kauze Davida Ratha, tj. situaci, kdy Nejvyšší soud ČR rozhodoval o stížnosti pro porušení zákona v neprospěch obviněného, a to v průběhu trestního řízení.
Podle bývalého ústavního soudce Pavla Holländera: „Rozhodnutí Nejvyššího soudu tímto navrací do systému českého trestního procesu asymetrii opravných prostředků, přiznává státu opravný prostředek, jenž nepřináleží obviněnému a v jehož důsledku se vytváří možnost přijetí nepříznivých právních důsledků ve vztahu k obviněnému, vytváří stav, kdy státu náleží ve srovnání s obviněným více procesních oprávnění, zavádí nerovnost účastníků trestního řízení, žel, navrací nás v této oblasti nejen do doby před rok 2001, nýbrž i před rok 1989.“ Takový názor Šámal v pořadu popřel a ukázal právě na usnesení ÚS, které Česká justice analyzovala.
Usnesením Ústavního soudu ČR, sp. zn. I. ÚS 1284/17 ze dne 16. 5. 2017 byla odmítnuta ústavní stížnost proti rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 18. 1. 2017. Nejvyšší soud ČR napadeným rozsudkem rozhodl o stížnosti pro porušení zákona, kterou v neprospěch obviněného podal ministr spravedlnosti.
Stížnost ministra spravedlnosti směřovala proti rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 2. 12. 2015, jímž bylo v plném rozsahu zrušeno rozhodnutí Okresního soudu v Uherském Hradišti a kterým byla podle ustanovení § 260 trestního řádu věc vrácena státnímu zástupci k došetření. Zrušeným rozhodnutím okresního soudu byl obžalovaný uznán vinným z přečinu usmrcení z nedbalosti a z přečinu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti.
Dle ministra spravedlnosti „krajský soud důsledně nerespektoval důvody pro vrácení věci státnímu zástupci k došetření, čímž v daném případě došlo k porušení zákona ve prospěch obviněného.“
NS se ztotožnil s námitkami ministra spravedlnosti, neboť Krajský soud v Brně v uvedeném případě „ignoroval fakt, že důvodem pro vrácení věci státnímu zástupci k došetření ze stadia odvolacího řízení již není pouhý požadavek náležitého objasnění věci ve smyslu předchozí právní úpravy, ale jen takové procesní vady, které jsou neodstranitelné v řízení před soudem, mezi něž však nepatří nesprávné právní posouzení skutku ani nesprávné posouzení míry zavinění obviněného.“
NS tedy dospěl k závěru, že Krajský soud v Brně nepostupoval v souladu se zákonem a že došlo k porušení zákona ve prospěch obviněného. „Postupem odvolacího soudu totiž bylo obviněnému umožněno opětovně zvrátit výsledek přípravného řízení a vyhnout se okolnosti, že bude postaven před soud.“ uvedl Nejvyšší soud ČR v odůvodnění svého rozhodnutí. Dále konstatoval, že „jelikož odvolání proti rozsudku prvního stupně podal obviněný (státní zástupce odvolání v neprospěch obviněného nepodal), nemůže po případném novém podání obžaloby dojít ke zhoršení postavení obviněného s ohledem na zásadu zákazu reformationis in peius.“
Vzhledem k tomu, že NS vyslovil porušení zákona pouze ve prospěch obviněného, omezil se na rozhodnutí tzv. akademickým výrokem podle ustanovení § 268 odst. 2 trestního řádu, aniž by došlo ke zrušení napadeného rozhodnutí Krajského soudu v Brně.
ÚS v předmětném usnesení ze dne 16. 5. 2017 pak konstatoval, že „akademický výrok nemůže sám o sobě právní moc dřívějších rozhodnutí prolomit. Akademický výrok, jímž Nejvyšší soud deklaruje svůj názor na výklad objektivního práva, totiž není způsobilý vyvolávat v rovině subjektivních práv konkrétní osoby (účastníka původního trestního řízení) žádné právní následky.“
ÚS tedy uzavřel, že „ústavní stížností napadený rozsudek Nejvyššího soudu se nijak nedotkl žádného rozhodnutí vydaného předtím obecnými soudy v daném trestním řízení, a to ani v rovině formální (žádné z nich nebylo formálně zrušeno), tak v rovině materiální (právní následky jimi vyvolané nadále trvají).“ Z tohoto důvodu ÚS usnesením sp. zn. I. ÚS 1284/17 ze dne 16. 5. 2017 ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou odmítl „neboť jí napadeným rozhodnutím nemohlo dojít k zásahu do ústavně zaručených práv a svobod stěžovatele.“
Jana Rosůlková
