Přestože náš trestní zákoník počítá s ukládáním peněžitých trestů, je celkový počet jejich uložení mizivý. Podle vrchní státní zástupkyně v Praze Lenky Bradáčové je třeba jednak změnit legislativu, aby soudy nebyly příliš zahlceny dohledem nad plněním takového trestu a také změnit ustálený způsob myšlení státních zástupců, kteří nemají ve zvyku tento způsob alternativního trestu navrhovat. Bradáčová to řekla v rámci své přednášky na Karlovarských právnických dnech.
Věznice jsou plné, ale alternativní tresty se u nás udílejí zoufale málo. Našim sousedům se v počtu jejich ukládání ani nepřibližujeme. Podle statistik peněžité tresty tvoří jen zhruba 4 % všech trestů ukládaných českými soudy (údaje za roky 2014 a 2015). Většina z nich je uložena za trestné činy v dopravě.
Například v Německu tvoří peněžité tresty 84 % všech udělovaných trestů (údaj za rok 2014), v regionu s centrem v Brémách je to dokonce až 88%. V Rakousku je peněžitých trestů dlouhodobě zhruba třetina. V Nizozemsku zákon o peněžitých trestech z roku 1983 stanovuje, že peněžitý trest má být upřednostněn před trestem odnětí svobody, a to u všech trestných činů, dokonce i v případě, kdy lze uložit doživotní trest odnětí svobody.
Výše denní sazby je u peněžitého trestu stanovena podle majetkových poměrů obviněného. Podle Bradáčové je důležité, aby policie poskytla v této oblasti státnímu zástupci potažno soudu maximum informací. Pro soudce je pak komfortnější o uložení takového trestu rozhodnout.
Podle vrchní státní zástupkyně je třeba, aby se peněžité tresty udílely i u bagatelních trestných činů a také i u jiných trestů než za majetkovou trestnou činnost, kde se jejich použití logicky nabízí.
(epa)