Soudcovská unie sestavila vodítko pro soudce a jejich působení na sociálních sítích. Z materiálu vyplývá, že by například neměli „lajkovat“ stránky politických stran nebo hnutí či se vyjadřovat k politickým otázkám. Zároveň by se na internetu měli vyhnout „podezřelým“ virtuálním přátelstvím. „Funkci „like“ ve Facebooku lze označit jako vyjádření svých sympatií, náklonnosti či souhlasu s příspěvkem, komentářem, fotografií, videem, profilem, aplikací a dalšími komponentami Facebooku. Toto „lajkování“ je (může být) pro ostatní viditelné a soudce by měl být v tomto směru zdrženlivý, neboť vyjádřením své podpory by mohl vzbudit dojem, že straní účastníkovi řízení nebo jeho zástupci,“ uvádí se ve stanovisku profesní komory.
Většina soudců svůj profil na sociálních sítích raději nemá nebo je na něm více či méně neaktivní. Jsou ale i výjimky. Jednou z nich je například trestní soudce Městského soudu v Praze Kamil Kydalka. Svůj profil aktivně využívá. Kydalka také podle kárného senátu NSS chyboval, když aktivně vstoupil do debat kolem voleb v Mnichovicích u Prahy v roce 2014. Podobně se k případu vyjádřil následně i Ústavní soud.
Kydalka si stojí za tím, že soudce má právo vyjádřit svůj názor na veřejnosti a chce o toto právo bojovat u Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku. Novým kritériím ve stanovisku, kde SU radí, jak by se měli soudci chovat na sociálních sítích, by pravděpodobně nevyhověl. Dlužno říci, že Kydalka není jejím členem.
SU přiznává, že mimo jiné právě případ Kydalky nebo libereckého soudce Miloše Zbránka, který v článcích na internetu satiricky vykreslil migranty a pracovníky neziskových organizací, byl inspirací pro sepsání manuálu. Nálezy kárného senátu nebo Ústavního soudu v jejich kauzách ve stanovisku uvádí.
Závěry k působení soudce na sociálních sítích:
1) Všechny projevy soudce (příspěvky, komentáře, fotografie aj.) musí zachovávat důstojnost soudcovské funkce a nesmí vzbuzovat pochybnosti o jeho nestrannosti či nezávislosti.
2) Soudce si nemá vytvářet takové vztahy, které by mohly vzbudit dojem, že mohou ovlivnit soudcovo rozhodování.
3) Soudce nekomentuje probíhající soudní řízení.
4) Soudce nedává právní rady.
5) Soudce se vyhýbá politickým hodnocením (mj. podpoře konkrétního kandidáta na politickou funkci, „nelajkuje“ politické strany či hnutí, nevyjadřuje se ke kontroverzním politickým otázkám, netýkají-li se justice).
6) Soudce by měl mít na paměti, že si nemůže být nikdy jist, kde všude se jeho komunikace objeví, byť původně byla určena jen omezenému okruhu adresátů.
Etický soud Soudcovské unie vycházel při tvorbě svého stanoviska také ze „Zásad chování soudce“ schválených na výročním zasedání Soudcovské unie v roce 2005. Využil také závěry a poznatky z diplomové práce „Soudci a sociální média“ Mgr. Zdeňka Křivky. „Při tvorbě stanoviska vzal ES v úvahu též právní rámec vztahující se na činnost soudců, zejména v nejobecnější rovině Čl. 81 a 82 Ústavy, Čl. 17 Listiny základních práv a svobod a dále § 80 zákona o soudech a soudcích č. 6/2002 Sb. (dále jen ZSS) – stěží lze dojít k závěru, že by soudce mohl porušit své právní povinnosti stanovené v uvedených právních předpisech a zároveň tím neporušil zásady soudcovské etiky,“ uvádí ve stanovisku předseda Etiského soud SU JUDr. Ladislav Derka.
Podle SU je svoboda projevu soudce na rozdíl od „nesoudců“ omezena tím, že soudce musí vždy dbát na to – a to platí zejména o jeho veřejných projevech, aby jeho vystoupení neohrožovala důstojnost soudcovské funkce, nezpochybňovala důvěru v justici a jeho osobní nestrannost a nezávislost. Soudce by se tak podle SU neměl vyjadřovat k politickým tématům s výjímkou justice aby se nevystavoval námitkám podjatosti.
Internetové diskuze jsou nedůstojné
Podle SU se soudce nemá účastnit ani internetových diskuzí. Tyto diskuze totiž mají nízkou úroveň a jsou nedůstojné. „Přistoupí-li soudce na svou účast ve veřejných výměnách politických názorů, jako pravidlo tím zpochybní svou vlastní důstojnost (nepřímo i důstojnost justice jako celku) a jak již bylo výše zmíněno, zpochybní do budoucna i svou nestrannost,“ uvádí SU.
Svůj význam také podle SU má, kde soudce zveřejňuje své příspěvky. „Nepochybně by vyznělo negativně, pokud soudce, jako strážce pravidel, jimiž se řídí demokratická společnost a na jejichž základě působí právní stát, by zveřejňoval své příspěvky v mediálním prostoru, který by bylo možné považovat za extremistický, tj. napadající podstatu demokratické společnosti. To se týká jak tiskovin, tak i internetu.
Publikuje-li soudce na blogu nebo na webu své názory (není podstatné, zda formou článku nebo formou odpovědi nebo komentáře k jinému článku), jedná se o veřejně projevené názory, pro které platí vše výše uvedené,“ uvádí dále SU ve stanovisku.
Profil raději soukromý
Ze stanoviska také vyplývá, že není závadné mít profil na sociální síti Facebook, ale vhodné je využívat ho spíše k soukromé komunikaci nebo mít omezený profil pro veřejnost. Soudce by také měl důsledně selektovat, k jakému příspěvku či stránce dá svůj „lajk“. Podle SU může jeden lajk znamenat následnou podjatost soudce v celém případu. „S určitým etickým rizikem, které by mohlo vést až k pochybnostem o nestrannosti soudce, se setkáváme ve spojitosti s „přátelstvím“ na Facebooku. Uzavřením dvoustranné dohody o vzájemném přidání se do seznamu „přátel“ (friends) uživatel vyjadřuje jistou náklonnost (sympatii) k uvedené osobě. Problém s „přátelením“ soudce může nastat v procesní situaci, kdy rozhoduje věc, ve které je jeho „přítel“ účastníkem řízení nebo zástupcem účastníka. Místo v seznamu „přátel“ může vzbuzovat dojem výjimečného postavení soudcova „přítele“, který může i ovlivňovat soudce při rozhodování soudních věcí,“ dodává stanovisko s tím, že soukromá přátelství s přesahem do běžného života už ale závadná být nemusí. Vysloveně nevhodné je pak na Facebooku nebo Twitteru argumentovat svou soudcovskou funkcí.
Závěrem SU uvádí, že soudce je důstojná osoba a jako taková by rozhodně neměl vystupovat jako satirik nebo ironizovat všechny a všechno. „Pokud některý soudce používá ve svých veřejných vystoupeních takových výrazových prostředků, musí nutně počítat s tím, že bude konfrontován ve stejném stylu, tedy i dehonestován. Dojde-li k takovéto veřejné interakci, je tím snižována důstojnost dotyčného soudce (s nepřímým dopadem na celý soudcovský stav) a eventuálně i jeho nestrannost,“ uzavírá stanovisko důrazem na to, že soudce svým vystupováním může poškodit soudcovský stav jako celek.
Eva Paseková
