Trestní oznámení týkající se kauzy Oleo Chemical bylo účelové, aby se šetření této věci ujal policejní orgán pod dozorem Vrchní státní zastupitelství v Praze. Vyplývá to z nepravomocného rozsudku Městského soudu v Praze. Soud v této věci uznal sice vinnými manažery společnosti, ale zprostil obžaloby Iva Rittiga a advokáty, kteří v případu figurovali.
Rozsudek rovněž nešetří kritikou postupu dozorového státního zástupce Adama Borguly. „Pokud státní zástupce dovozoval spolupráci obžalovaných z jednoho e-mailu, nelze vůbec dovodit, zda má jakoukoliv souvislost se žalovaným jednáním,“ konstatovala kupříkladu soudkyně Kateřina Radkovská. „Oproti podané obžalobě soud po proběhlém dokazování v rámci hlavního líčení dospěl k závěru, že nebylo bez pochybností prokázáno, že by se na skutku podíleli další obžalovaní, a to Mgr. Bc. David Michal, Mgr. Karolína Babáková, Jana Šádková, Petr Michal a Ivo Rittig.“
Jak soud dále uvedl, státní zástupce těmto obžalovaným kladl za vinu, že jako organizátoři řídili jednak páchání trestného činu zpronevěry, a jednak řídili krácení daní ve společnosti Oleo Chemical. Žádnými důkazy ale nebylo prokázáno, že by věděli cokoliv o podstatě smluvního vztahu uzavřeného mezi Cokeville Assets a Oleo Chemical, a jen těžko si lze představit, že by tuto trestnou činnost řídili.
Důkaz na základě fotografie
Rozsudek tak má význam i z toho důvodu, že soud odmítl častou snahu OČTŘ z právního zastupování vyvozovat trestní odpovědnost příslušných advokátů. „Pokud státní zástupce dovozoval spolupráci obžalovaných z jednoho e-mailu z května 2012, nelze vůbec dovodit, zda má jakoukoliv souvislost se žalovaným jednáním, a už vůbec ne s tím, zda se účastníci komunikace osobně znali, či zda byli pouze adresáty přeposlaných e-mailů v kopii, jak uváděla obžalovaná Babáková. Pokud pak státní zástupce dovozuje jejich podíl z jednoho e-mailu, týkajícího se poradenské smlouvy, resp. jejího návrhu, který jim byl zaslán na e-mailovou adresu v roce 2008, nepovažuje to soud za jednoznačný důkaz o jejich podílu na páchání trestné činnosti, a už vůbec ne za důkaz o tom, že by celou trestnou činnost organizovali.“
Soudkyně rovněž odmítla Borgulovy domněnky, podle nichž dovozoval trestnou činnost z toho, že někteří obžalovaní spolu byli na dovolené v Izraeli, což dokladoval na základě fotografií, s tím, že se všechny tyto osoby znaly a páchaly spolu trestnou činnost, což soudkyně označila přinejmenším za nadsazené.
Padla rovněž základní konstrukce, na níž byl případ vystavěn, a která spočívala v údajné Rittigově účasti na fingovaných transakcích za provedené služby. Podle názoru soudu se totiž v rámci hlavního líčení nepodařilo prokázat, že by společnost Cokeville Assets byla pouhou prázdnou schránkou, přes kterou by k němu plynuly finanční prostředky.
Zásadním důkazem obžaloby, který měl spojovat společnost Oleo Chemical s Rittigem, je dokument nazvaný Odsouhlasený výpočet odměny poradce, který měl údajně podepsat za společnost Cokeville Assets právě Rittig a za Oleo Chemical Michal Urbánek dne 17. 10. 2008. „Podle názoru soudu ale existují důvodné pochybnosti o tom, kde se takový dokument vzal, kdo ho vytvořil, za jakým účelem, a konečně, kdo ho podepsal. Ohledně listin v podobě kopií, které mají potvrzovat vinu obžalovaných, se již jednoznačně vyjádřil Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí z 18. 12. 2008, sp. zn. 4 Tz 93/2007, když uvedl, že lze považovat za nedostatek, když písemnosti, obsažené v trestním spise, které by mohly mít povahu listinných důkazů, byly pořízeny jen ve fotokopiích, aniž by byla ověřena jejich shoda s originálem písemností.“
V tomto směru nese podle soudu zcela nepochybně důkazní břemeno státní zástupce, a pokud na takovýchto důkazech stavěl obžalobu, musel je opatřit v podobě, která nevzbuzuje pochybnosti o jejich obsahu, a dále skutečnost, že on sám pochybnosti vzhledem ke způsobu obstarání důkazu nemá, jej této povinnosti nezbavuje a nepřenáší ji na soud. „V tomto směru státní zástupce neunesl důkazní břemeno, protože nelze s jistotou tvrdit, že právě na základě tohoto dokumentu plynuly finanční prostředky za poradenství od společnosti Cokeville Assets směrem k obžalovanému Rittigovi. Pokud dále státní zástupce dovozoval, že vzhledem k tomu, že obžalovaný Rittig měl na svém telefonním přístroji telefonní číslo na obžalovaného Urbánka, nelze z toho bez dalšího dovozovat, že spolu někdy v minulosti hovořili, a už vůbec ne, že např. řešili otázku, týkající se využití vlivu Ivo Rittiga na výběrová řízení, kterých se Oleo Chemical účastnilo, ať už v DPP anebo v ČEPRU.“
Manipulace s odposlechy
V kontextu toho, jak o případu psaly především Babišova média, je pozoruhodná i ta část rozsudku, v níž se konstatuje, že Rittigův vliv na výběrová řízení ani nakonec nebyl obžalovaným obžalobou kladen za vinu, přestože o tom byl policejní orgán na samém počátku trestního řízení přesvědčen. Žádným důkazem se nepodařilo prokázat, že by výběrová řízení ve prospěch Oleo Chemical Rittig ovlivnil, když všichni svědci potvrdili, že se vždy jednalo o otevřená výběrová řízení, ve kterých Oleo Chemical zvítězilo na základě nejnižší nabídnuté ceny za svůj produkt, a kdy navíc se těchto řízení mohly zúčastnit i jiné subjekty, o nichž nemohlo být dopředu známo, jakou cenu nabídnou.
Manipulace s důkazy se týkaly i již legendárních odposlechů, které pořídil ÚOOZ v rámci akce Nagygate, a které svým sporným rozhodnutím soudy povolily i pro případ Oleo Chemical. Státní zástupce dále založil do spisového materiálu jako důkaz odposlechy označené VENTANA, které byly pořízeny v březnu 2012 v pokoji hotelu Ventana, který měl Rittig pronajatý. „Opět tyto rozhovory pocházejí až z konce března roku 2012, kdy již obchodní vztah mezi Oleem a Cokeville neexistoval, je možné, že se jednalo o dluh z minulosti, ale bližší informace z odposlechu nevyplynuly. Z obsahu těchto odposlechů ale vůbec nevyplývá, že by byl Ivo Rittig nějak v minulosti zainteresován na společnosti Oleo Chemical, naopak je Thomou varován, aby se do této společnosti nemíchal, protože se zde finančně angažují pánové z Ravaku, kteří zřejmě Urbánka a spol. chtějí z fabriky vymést.“
Účelová příslušnost
Nejzávažnější pasáž rozsudku se pak dotýká toho, jakým způsobem bylo zahájeno trestní stíhání, včetně účelové snahy, aby se věc dostala do pravomoci VS v Praze, a aby ji vyšetřoval protimafiánský útvar, kde vyšetřování vedl dlouholetý kontakt Andreje Babiše Petr Foglar. Je škoda, že jeho výslech soud zamítl, protože mohl objasnit pozadí celého případu. „Soud pak má za to, že v rámci gradace nepřátelských vztahů mezi dosavadním vedením společnosti Oleo Chemical a zástupců Ravaku, svědci Kreysa a Vařeka uváděli řadu zkreslených, a dokonce zcela nepravdivých informací, týkajících se společnosti Oleo Chemical, a to mimo jiné v trestním oznámení, podaném na útvar ÚOOZ, SKPV PČR dne 2. 7. 2013, kdy uvedli, že z působení společnosti Oleo Chemical a dalších subjektů lze dovozovat souvislost v rovině trestněprávní, jakož i vznik škod významně přesahující zákonný pojem škody velkého rozsahu ve spojení se společnostmi Dopravní podnik hl. m. Prahy, Key Investment a.s., DT Consulting a.s., Temperatior, Metropolitním spořitelním družstvem, Cokeville Assets, Marathon Holding, jakož i s osobami Ivo Rittig a Roman Janoušek“, stojí v rozhodnutí soudu.
Zástupci Ravaku do trestního oznámení dále uvedli, že výše škody, zejména ve sféře společnosti Ravak se pohybuje ve výši 1,5 mld korun a negativní dopady jsou i do majetkové sféry České republiky. Borgula jako dozorový státní zástupce se ale v průběhu vyšetřování s podle soudu vymyšlenými informacemi vůbec nevyrovnal. Prostě zapadaly do schématu všeobecného spiknutí, které obě vrchní státní zastupitelství s oblibou konstruují. „Soudu je zřejmé, že v trestním oznámení se mohou nacházet do určité míry nepřesné informace, které má teprve policejní orgán v budoucnu prověřovat, v tomto případě vyznívá podané trestní oznámení jako značně zveličené, a jsou zde uvedeny osoby a společnosti, jejichž se údajná trestná činnost ani zdaleka nedotýkala (Key Investment, Roman Janoušek), a stejně tak jako výše způsobené škody vyznívá poněkud účelově s tím, že v zájmu pánů Kreysy a Vařeky bylo, aby se šetření této věci ujal policejní orgán pod dozorem VSZ v Praze, protože předchozí trestní oznámení, které podali, dozorované ze strany MSZ v Praze, nikam nepokročilo.“ Pozoruhodné přitom je, že zmiňované trestní oznámení v případu vůbec nefiguruje, ani není možné zjistit, co MSZ v Praze ve věci vůbec podniklo.
Dušan Šrámek
