Tým obhájců Davida Ratha argumentuje v námitce podjatosti proti třem soudcům Nejvyššího soudu rozhodnutím Evropského soudu pro lidská práva ve věci Kinsky v. Česká republika. V předmětné stížnosti ESLP rozhodl, že výroky českých politiků k případu Kinský znemožnily spravedlivý proces. V Rathově případu se na adresu soudce i obžalovaného Ratha soustavně vyjadřuje prezident republiky. Obhájci chtějí námitku dostat k Ústavnímu soudu.
Celý text námitky podjatosti proti třem soudcům Nejvyššího soudu, kteří mají v dané věci rozhodovat – JUDr. Vladimíru Veselému, JUDr. Janu Engelmannovi a JUDr. Ivo Kouřilovi, má Česká justice k dispozici. David Rath uvádí, že v žádném případě nezpochybňuje jejich odbornost nebo osobnostní kvality.
Tým obhájců v textu námitky podjatosti mimo jiné vychází z případu Kinský v. Česká republika, kdy rakouský občan Franz Kinsky, známý jako „kníže František Kinský“, soudně uplatňoval nároky na rozsáhlé majetky v České republice, k čemž soustavně vydávali různorodá prohlášení čeští politici. Evropský soud pro lidská práva nakonec rozhodl, že kvůli porušení práva na spravedlivý proces zaplatí ČR stěžovateli 10 000 eur a náklady řízení ve výši 6 800 euro.
Takto shrnují v námitce podjatosti případ Kinsky obhájci Davida Ratha: „V rozsudku ve věci Kinský proti České republice ze dne 9. února 2012, č. 42856/06, se Evropský soud pro lidská práva zabýval stížností stěžovatele, který namítal, že před českými soudy došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces před nezávislým a nestranným soudem dle čl. 6 odst. 1 Úmluvy. Porušení uvedeného práva shledával mimo jiné v řadě mediálních prohlášení různých členů vlády a poslanců o tom, že by soudy neměly vyhovět stěžovatelovým žalobám a pokud tak učiní, pak za to ponesou odpovědnost.“
Poté citují z rozhodnutí ESLP: „Evropský soud pro lidská práva k námitce vlády, podle níž „…stěžovatel neprokázal žádným způsobem příčinnou souvislost mezi napadenými aktivitami politiků na jedné straně a rozhodnutím v jeho případě na straně druhé“ uvedl, že „článek 6 Úmluvy se ovšem netýká výsledku řízení, nýbrž zaručuje spravedlivost samotného řízení.“ Za situace, kdy „stěžovatelova žaloba byla nakonec vnitrostátními soudy zamítnuta, soudu nepřísluší spekulovat, zda neúspěch stěžovatele před vnitrostátními soudy byl přímým důsledkem namítaných nedostatků. S ohledem na výše uvedené úvahy, zejména prohlášení politiků, … a aniž by se jakkoli vyjadřoval k výsledku řízení, Soud konstatuje, že předmětné řízení, jako celek, nenaplnilo požadavky spravedlivého procesu. K porušení článku 6 odst. 1 tedy v tomto případě došlo.“
Z námitky podjatosti vyplývá, že k případu Davida Ratha se soustavně a výhrůžně vyjadřuje sám prezident republiky Miloš Zeman. Prezident se vyjadřuje nejen k osobě a skutkům Davida Ratha, ale především k rozhodování senátu soudce Vrchního soudu v Praze Pavla Zelenky, který rozhodl o nezákonnosti odposlechů v dané věci.
Miloš Zeman: Vyhrožoval jsem soudci
Podle monitoringu prezidentových výroků při oficiální návštěvě Olomouckého kraje na veřejném setkání s občany dne 21. března 2017 mimo jiné uvedl: „Vyhrožoval jsem soudci, který zvrátil proces doktora Ratha. Tento soudce se provinil několika dalšími rozsudky… Jestli je něco shnilého v tomto státě, ať je to případ Rath, případ Bakala a desítky dalších a dalších případů, tak je to česká justice.“
Pro veřejnoprávní Český rozhlas pak prezident republiky v rozhovoru dne 26. ledna 2017 k případu Rath k otázce redaktora, že „Velkou odezvu vyvolal i váš výrok, že zvažujete kárnou žalobu na soudce Zelenku v kauze Davida Ratha. Pan soudce Zelenka reagoval tak, že to od vás vnímá jako snahu ovlivnit Nejvyšší soud, který by rozhodoval o stížnosti pro porušení zákona. Jak budete reagovat v tomto případě, necháte věc justici, nebo vás to naopak utvrdilo v tom, že je vhodné kárnou žalobu na zmíněného soudce podat?“ odpověděl: „Lidé, kteří mě kritizují, vůbec netuší, že pravomoc kárné žaloby prezidenta je zakotvena v ústavě České republiky. Blbečci, kteří neznají ústavu, mě nezajímají. Jinak nechám nejdříve propuknout stížnost pro porušení zákona, kterou podává ministr spravedlnosti Robert Pelikán v podstatě s naprosto stejnou motivací, jakou by byla moje motivace pro kárnou žalobu.“
Dne 24. ledna 2017 na setkání s obyvateli v Třemošné pak prezident Miloš Zeman k rozhodnutí Vrchního soudu v Praze uvedl: „I prezident má právo podat kárnou žalobu v případě, kdy soudce pochybí. A já nevylučuji, že právě v této kauze této kárné žaloby využiji,“ a dále připomněl postoj ministra spravedlnosti: „Ten právě teď v kauze Rath podává stížnost pro porušení zákona. Protože, jak víte, jeden soudce dospěl k názoru, že odposlechy nejsou věrohodné nebo nebyly povoleny legálně. Takže tam, kde se (obžalovaní) radují, jaké úplatky dostali, tak to nelze použít jako důkazní materiál.“
Prezident je oprávněn hrozbu soudci splnit
Podobně se Miloš Zeman od ledna do března 2017 vyjádřil celkem osmkrát. „Prezident republiky netvrdí, že by odposlechy ve věci MUDr. Davida Ratha byly pořízeny zákonným způsobem; pouze dává najevo, že hodlá učinit vše, co je v jeho silách, k prosazení vlastní představy, že MUDr. Rath je vinen,“ uvádí obhájci v námitce.
Jenže prezident republiky má taková oprávnění, že své hrozby může skutečně naplnit. Ve vztahu k moci soudní a k soudcům Vladimíru Veselému, JUDr. Janu Engelmannovi a JUDr. Ivo Kouřilovi, prezident republiky disponuje řadou oprávnění, jimiž může zasáhnout do osobního, rodinného, profesního a odborného života: oprávněním na návrh ministra spravedlnosti jmenovat soudce, jmenovat ze soudců soudce funkcionáře Nejvyššího soudu, vrchních soudů a krajských soudů, a to i z řad řadových soudců Nejvyššího soudu, což se již stalo. Dále může dát souhlas s trestním řízením nebo vzetím do vazby soudce a především sám podat návrh na zahájení kárného řízení o kárné odpovědnosti soudce proti kterémukoliv soudci
Prezident republiky tedy může svoji hrozbu, že podá na soudce Zelenku kárnou žalobu, pokud soudce Zelenka nebude rozhodovat tak, jak prezident chce splnit. Podobně může vyvíjet nátlak na soudce Nejvyššího soudu prostřednictvím ministra spravedlnosti a prezidenta. Tito soudci už reagovali:. „Pouhým odkazem na vyjadřování kohokoliv z politické sféry nelze dovozovat, že je nutné vyloučit celý senát z projednávání konkrétní kauzy. Podobnou logikou by mohli být vyloučeni všichni soudci v Česku,“ konstatoval ve středu předseda senátu a soudce Nejvyššího soudu Vladimír Veselý. Senát poté námitku podjatosti zamítl.
Obhájci: Nikdo nemůže být soudce ve vlastní věci
Jenže i s tím obhájci Davida Ratha evidentně počítali, když v petitu námitky navrhují, aby o ne/podjatosti soudců Nejvyššího soudu v dané věci rozhodoval Ústavní soud. Mechanismus ustanovení, podle kterého soudce rozhoduje o své podjatosti totiž podle obhájců nezajišťuje nezávislý soudní přezkum. K tomu advokáti citují výklad Ústavního soudu, který se problémem již dříve zabýval: „Svoji judikaturu týkající se rozhodování o námitce vyloučení soudců vyšších soudů Ústavní soud shrnul v plenárním nálezu ze dne 28. července 2009, sp. zn. Pl. ÚS 9/09: „(Z)a ústavně konformní lze … postup (dle § 31 odst. 1 tr. řádu) považovat toliko za podmínky přezkumu nadřízeným soudem. Podle § 31 odst. 1 trestního řádu v trestním řízení o vyloučení z důvodu podjatosti rozhodne orgán, kterého se tyto důvody týkají, o vyloučení soudce nebo přísedícího, pokud rozhodují v senátě, rozhodne tento senát. Důsledkem přijetí výkladu § 141 odst. 2 trestního řádu, jenž by v případě námitky podjatosti soudce odvolací instance vylučoval přezkum nadřízeným soudem, by pak byl stav, kdy v takovém případě by rozhodoval dotčený orgán, jinak řečeno v řízení o vyloučení z důvodu podjatosti ,procesní strana‘. Takováto konstrukce by založila rozpor se základním procesním principem, dle něhož nikdo nemůže být soudcem ve vlastní věci, tedy principem, jenž je komponentem základního práva domáhat se svých práv u nezávislého a nestranného soudu podle čl. 36 odst. 1 Listiny,“ upozorňuje tým obhájců Davida Ratha na další možné porušení práva, ke kterému v případu může dojít.
Za situace, kdy Nejvyšší soud v řízení o mimořádném opravném prostředku v trestním řízení rozhoduje o námitce vyloučení ve věci činných soudců, přičemž vydané rozhodnutí není z důvodu neexistence nadřízeného orgánu napadnutelné žádným opravným prostředkem, ustanovení čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy vylučuje, aby o podané námitce rozhodovali titíž soudci, jejichž podjatost je namítána, uzavírají Rothovi obhájci a navrhují předložit věc Ústavnímu soudu. Lze předpokládat, že pokud tak Nejvyšší soud neučiní, podají ústavní stížnost.
Irena Válová
