Zastupitelstva měst a obcí Ústeckého a Libereckého kraje neznají cenu, za kterou chce jimi vlastněná Severočeská vodárenská společnost, a.s. odkoupit 51% procentní podíl firmy SčVK od nadnárodního vodárenského giganta Veolia. „Být na místě tohoto zastupitelstva, měl bych obavy z trestní odpovědnosti: pokud bude obchod pro obec nevýhodný, nelze vyloučit jejich trestní stíhání za to, že rozhodli bez dostatečných informací o tom, o čem rozhodují,“ míní advokát Petr Toman
Můžou na valné hromadě zástupci měst a obcí (akcionářů) hlasovat o odkupu významného obchodního podílu v jiné společnosti, když transakce má zásadní dopady do hospodaření společnosti, aniž by parametry této transakce znalo a odsouhlasilo zastupitelstvo města a obce (které zástupce deleguje)?
Vlastníkem obchodního podílu v akciové společnosti SVS je obec. V případě právnických osob je každý, kdo přijme funkci člena voleného orgánu, povinen podle § 159 ObčZ funkci „vykonávat s nezbytnou loajalitou i s potřebnými znalostmi a pečlivostí. Má se za to, že jedná nedbale, kdo není této péče řádného hospodáře schopen, ač to musel zjistit při přijetí funkce nebo při jejím výkonu, a nevyvodí z toho pro sebe důsledky„. Tedy s péčí řádného hospodáře. Toto ustanovení občanského zákoníku se vztahuje i na zastupitele měst a obcí.
Vedle občanského zákoníku jsou zde i ustanovení zákona o obcích týkající se péče o majetek obce, která rovněž ukládají povinnosti zastupitelům, např.:
• § 69 odst. 2: „Člen zastupitelstva obce skládá na začátku prvního zasedání zastupitelstva obce, jehož se po svém zvolení zúčastní, slib tohoto znění: Slibuji věrnost České republice. Slibuji na svou čest a svědomí, že svoji funkci budu vykonávat svědomitě, v zájmu obce (města, městyse) a jejích (jeho) občanů a řídit se Ústavou a zákony České republiky.“
• § 38 odst. 1: „Majetek obce musí být využíván účelně a hospodárně v souladu s jejími zájmy a úkoly vyplývajícími ze zákonem vymezené působnosti. Obec je povinna pečovat o zachování a rozvoj svého majetku.“
• § 38 odst. 2: „Majetek obce musí být chráněn před zničením, poškozením, odcizením nebo zneužitím„.
V daném případě o majetku obce (obchodním podílu obce) rozhoduje zastupitelstvo obce, které svoji vůli projevuje prostřednictví zástupce obce delegovaného zastupitelstvem k účasti a hlasování na valné hromadě (§ 84 odst. 1, písm. f) zákona o obcích).
Právní vztah mezi obcí a delegátem je svým obsahem příkazem podle § 2430 a násl. ObčZ. Takový příkaz tedy musí příkazník obdržet, aby mohl na valné hromadě hlasovat. Zastupitelstvo by tedy mělo dát příkazci jasný pokyn, jak má hlasovat ve věcech týkajících se majetku – obchodního podílu obce. Tento příkaz by mělo kupř. vtělit do plné moci postupem a s důsledky dle § 447 ObčZ.
Z výše uvedeného vyplývá, že tím, kdo rozhoduje o nakládání s majetkem obce, je zastupitelstvo. Pověřený delegát na valné hromadě tuto vůli obce projevuje svým hlasováním a vystupováním. Z toho také plyne, že pokud má zastupitelstvo rozhodnout, jaký příkaz svému delegátovi udělí, musí znát veškeré okolnosti nezbytné ke svému rozhodnutí, k příkazu, který dává delegátovi. To je součástí povinnosti vykonávat funkci svědomitě, v zájmu obce, účelně a hospodárně.
Neměly by tento postup odmítnout orgány města a obcí (akcionářů), které své zástupce pověřili hlasováním na valné hromadě?
Pokud chtějí mít zastupitelé jistotu, že rozhodují svědomitě, v zájmu obce, účelně a hospodárně, tedy s péčí řádného hospodáře, pak musí mít k dispozici všechny informace o připravované obchodní transakci a musí být přesvědčeni, že tato transakce je v zájmu obce.
Pokud zastupitelé tuto informaci nemají, pak se mohou rozhodnout: buď tento postup neakceptovat a uložit svému delegátovi, aby hlasoval proti navrženým usnesením, nebo jej akceptovat způsobem, jakým postupovalo město Jablonec nad Nisou. Být na místě tohoto zastupitelstva, měl bych obavy z trestní odpovědnosti: pokud bude obchod pro obec nevýhodný, nelze vyloučit jejich trestní stíhání za to, že rozhodli bez dostatečných informací o tom, o čem rozhodují. Pokud bude obchod výhodný, pak je vše v pořádku. To ale nelze nazvat odpovědným rozhodováním, spíše ruskou ruletou.
Připomínám následující rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR: rozhodnutí sp. zn. 5 Tdo 827/2012 ze dne 19. 12. 2012 (Liberec; členové zastupitelstva obviněni kvůli schválení prodeje nemovitého majetku za podstatně nižší kupní cenu, než jaká byla v daném místě a čase obvyklá): „Trestní odpovědnosti každého z členů zastupitelstva obce, který hlasoval pro schválení nevýhodného prodeje nemovitého majetku obce, nebrání ani skutečnost, jestliže rozhodoval jako člen kolektivního orgánu obce. Ke schválení prodeje nemovitého majetku obce se totiž vyžaduje souhlas nadpoloviční většiny všech členů zastupitelstva obce (§ 87 zákona o obcích), takže všichni členové zastupitelstva představující tuto většinu, bylo-li jí dosaženo, se bezprostředně podíleli na přijetí takového rozhodnutí zastupitelstva obce, přičemž každý z nich měl stejný hlas. Proto i trestní odpovědnost za schválení a důsledky rozhodnutí přijatého zmíněnou většinou, pokud bylo učiněno v rozporu s povinností členů zastupitelstva obce řádně spravovat majetek obce (§ 38 a násl. zákona o obcích), mohou nést všichni členové zastupitelstva obce, kteří hlasovali pro schválení určitého rozhodnutí, jímž byla způsobena škoda na majetku obce.“
Nezakládá postup při hlasování na valné hromadě za těchto podmínek (tj. neprojednání parametru obchodu v orgánech měst a obcí) možnou trestní odpovědnost delegovaného zástupce?
Kromě již výše uvedené možné trestní odpovědnosti zastupitelů, kteří by rozhodovali o nakládání s majetkem obce v rozporu s výše uvedenými zákonnými ustanoveními, přichází v úvahu pochopitelně i souběžná trestní odpovědnost delegovaného zástupce, pokud by to byl také on, kdo by obec poškodil. S velkou pravděpodobností by bylo jeho jednání kvalifikováno jako trestný čin porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220, popř. § 221 TrZ, tedy stejně jako v případě zastupitelů.
Nenaráží postup zastupitelů i na platnou úpravu zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim?
Vzhledem k tomu, že popisované kroky obce nejsou výkonem veřejné moci a neuplatní se tedy výjimka zákona uvedená v § 6 odst. 1, písm. b) tohoto zákona, není vyloučené ani případné trestní stíhání obce. V takovém případě by se obec s velkou pravděpodobností nezprostila trestní odpovědnosti ani s odkazem na § 8 odst. 5, neboť by ztěží prokázala, že vynaložila veškeré úsilí, které na ní bylo možné spravedlivě požadovat, aby spáchání protiprávního činu zabránila.
(epa)
