S největší pravděpodobností se advokát Vladimír Jirousek již brzy stane nástupcem Martina Vychopně v čele České advokátní komory (ČAK). Tuto funkci již specialista na obchodní právo vykonával v letech 2004 a 2009. Česká justice se ho proto ptala nejen na to, co ho po letech motivovalo k takovému návratu.
Máte ambice se opět stát předsedou České advokátní komory? Pokud ano, z jakého důvodu a jaké jsou hlavní body vašeho programu?
Ambice při souhlasu s kandidaturou určitě nehrály hlavní roli, pokud vůbec nějakou. Má kandidatura je výslednicí dlouhodobých jednání, splnění určitých podmínek, zejména však postupného přijímání názoru, že můj návrat má nějaký smysl. Pokud se ptáte na program, ten je relativně obsáhlý, přitom při respektování zásady kontinuity primárně vychází z vymezení základních principů činnosti ČAK, jako např. principu stálé komunikace se všemi stavy justice, principu pravidelné a silné „osvěty“ ohledně poslání advokacie, principu potírání všech forem vinklaření apod.
Dotýká se nutných organizačních kroků reflektujících kupříkladu překotný elektronicko-technický vývoj společenských vztahů či potřebu posílení efektivity kontrolní a kárné činnosti ČAK. Specifickou byla a je oblast legislativy, v níž se určitě zaměříme na problematiku odposlechů, domovních prohlídek a v té souvislosti na novou formu úpravy vztahů advokát – klient, dále např. na problém minimálních odměn advokátů, systém ustanovování obhájců, otázky advokátního procesu atd. Stranou nezůstává ani věčná problematika systému vzdělávání koncipientů a nově pak celoživotního vzdělávání advokátů, kapitola „elektronické advokacie“ či zásady mezinárodních aktivit ČAK. Volební program v celém jeho znění bude samozřejmě včas publikován.
Jak byste popsal současnou kondici advokátského stavu?
Určitě není špatná, o čemž svědčí kupříkladu ta skutečnost, že advokátní stav generuje elitu, jež je v čele nejvýznamnějších jak evropských (CCBE) či celosvětových (IBA) sdružení advokátních komor a jiných právnických stavů (Antonín Mokrý, Martin Šolc pozn. red.). Jinou věcí je, že společenská prestiž neodpovídá faktu, že jsme největší právnický stav ve státě. Příčin je mnoho a je mi jasné, že cesta k úrovni obvyklé a respektované ve vyspělých a fungujících demokraciích bude ještě dlouhá.
Existují názory, že by se vstup do profese měl ztížit, protože advokátů je mnoho. Souhlasíte s tím?
Hlavně nesouhlasím s formulací „ztížení vstupu“. Jsme liberální stav a tomu jistě musí odpovídat i kritéria vstupu. Na druhé straně je zcela legitimní, aby systém byl co do kvalifikačních požadavků determinujících podmínky koncipientské praxe nastaven tak, aby formoval odbornostně i eticky vybavené advokáty.
Jaké jsou podle vás největší hrozby a naopak výzvy pro advokátní profesi?
Nevyváženost hlasu a již zmíněné společenské prestiže jednotlivých stavů v rámci justice v širším slova smyslu zahrnující též privátní stav advokátů. K výzvám jen tolik, že vyplývají již z uvedených hlavních bodů programu.
Advokátka Klára Samková si ombudsmance stěžuje, že ve vedení ČAK je málo žen a že Komora ženy diskriminuje. Souhlasíte s tímto názorem?
Ne.
Které právní normy podle vás zasluhují z pohledu advokátského stavu co nejrychlejší úpravu? Jaké budou legislativní priority ČAK pod vaším vedením v případě, že budete zvolen?
V legislativním procesu je momentálně novela zákona o advokacii, takže v blízké budoucnosti o dalších změnách tohoto zákona zřejmě uvažovat nelze. To však nebrání otevření diskuze o nezbytné budoucí rekodifikaci. Bude třeba se též vrátit k tarifu, který reflektuje ceny advokátních služeb v roce 1996 a např. navazující snížení odměny obhájce ex offo bylo prezentováno jako dočasné. Další témata jsem rámcově zmínil již v úvodu tohoto rozhovoru.
V poslední době se advokátní stav dostal pod větší „tlak“ a kritiku ze strany orgánů činných v trestním řízení, především státních zástupců. Padala i veřejně obvinění, že zájmem advokátů je, aby se trestná činnost nestíhala. Čemu takové výroky přisuzujete?
Na absurdní obvinění absurdní reakce: Čím by se pak nejméně polovina advokátů – obhájců živila? A čemu takové výroky přisuzuji? Absolutnímu nepochopení poslání advokacie a významu právního zastoupení a obhajoby při naplňování pravidel spravedlivého procesu. Je signifikantní, že toto poslání pochopí ihned ten, kdo se ocitne v problémech.
Někteří představitelé státního zastupitelství, například vrchní státní zástupkyně v Praze Lenka Bradáčová, se vyjadřují kriticky k rozsahu práv obhajoby v trestním řízení. Podle těchto názorů jsou příliš široká a umožňují jejich zneužívání. Co říkáte na takové názory a jak jim případně čelit?
Paní Bradáčovou samozřejmě znám, respektuji ji i její postavení, a pokud budu zvolen, pak na podobná témata s ní budu já či jiný člen představenstva určitě hovořit. Mezi diskutovaná témata budou však nepochybně patřit i formy různých postupů příslušných orgánů v přípravném řízení.
Vedení státního zastupitelství prosazuje rozsáhlou změnu zákona o státním zastupitelství. Jaký je váš názor na tuto normu a její potřebnost z pohledu advokátského stavu?
Osobně se domnívám, že nový zákon o státním zastupitelství by měl navazovat až na novou úpravu trestního procesu.
Na ministerstvu spravedlnosti se zadrhly práce na nových procesních předpisech, nový občanský soudní řád i trestní řád jsou v nedohlednu. Jak tento stav hodnotíte, čemu jej přisuzujete?
Máte pravdu, že právě tento stav podmiňuje řadu rozdílných názorů a potažmo z různých stran kritizovaných postupů mimo jiné právě v trestním procesu.
Neměla by být role ČAK v tlaku na přijetí těchto norem aktivnější?
Nemyslím, že by tento stav byl reflexí pasivity ČAK.
V posledních letech se v rámci legislativního procesu stávalo, že názor ČAK byl oslyšen a ministerstvo spravedlnosti prosazovalo opačná stanoviska. Jak chcete posílit autoritu ČAK v legislativním procesu?
Jednat, diskutovat, přesvědčovat prostřednictvím odpovídající argumentace a v neposlední řadě posilovat systém relevantního lobbingu.
Předseda Nejvyššího soudu Pavel Šámal prosazuje myšlenku, aby se soudci Nejvyššího soudu mohli stát i kandidáti mimo soudcovský stav. Podporujete tuto myšlenku? A neměla by s podle Vás justice, tedy soudy a státní zastupitelství obecně otevřít více možnosti přijímat i kandidáty z jiných právnických profesí?Předsedy Pavla Šámala si velmi vážím a nepochybuji o tom, že jeho stanovisko je náležitě věcně podepřeno. Tím v podstatě odpovídám i na další část otázky.
Jaký je Váš názor na samosprávu justice a na konkrétní záměr zavedení Nejvyšší rady soudnictví?
Již v době mého předsednictví v letech 2003 až 2009 jsem tzv. samosprávu justice jako typ správy svého druhu nejen hlasitě podporoval, ale i vůči tehdejší vládě osobně prosazoval. Z vlastních zkušeností dobře vím, že smysluplně konstituovaná samospráva není o „samých právech“, jak se mnozí domnívají, ale prvořadě o odpovědnosti za stav spravovaných věcí. Navíc – bude-li Nejvyšší rada soudnictví, bude konečně existovat autoritativní reprezentant a bude s kým jednat o problémech bytostně se týkajících jak soudů, tak navazujících justičních stavů.
Eva Paseková
