Demise předsedy vlády je vždy demise celé vlády. Vyplývá to z mnoha ustanovení Ústavy i dosavadní praxe. Návrhu předsedy by měl prezident vyhovět, neboť jde o analogii s demisí obligatorní. K prohlášení „dám demisi“ nemělo dojít a koaliční smlouva není nad Ústavou. Prodlení dva týdny není nepřiměřená doba pro uvážlivé rozhodnutí k zabránění ústavní krize. Takové jsou názory právníka, předního odborníka na ústavu, autora obsáhlého díla o Ústavě a ústavním právu a akademika, prof. Václava Pavlíčka na dění posledních dnů, kdy premiér Bohuslav Sobotka (ČSSD) ohlásil, že podá demisi. Někteří právníci přišli s teorií, že demise předsedy vlády není demisí celé vlády. Premiér vzápětí ohlášenou demisi odvolal a místo toho v pátek 5. května doručil prezidentovi republiky návrh na odvolání místopředsedy vlády Andreje Babiše (ANO11). Prezident ovšem odjíždí na služební cestu do Číny.
Pane profesore, ústavní právníci i politici se stále přou o to, zda demise předsedy vlády znamená demisi celé vlády nebo pouze premiéra. Jaký je váš právní názor
Zda je demise předsedy vlády demisí celé vlády není v Ústavě řečeno výslovně, ale vyplývá to z řady ustanovení, které Ústava obsahuje. Působnost členů vlády ve vládě vždy závisí na důvěře, kterou k nim má předseda vlády. Podle článku 74 Ústavy prezident republiky odvolá člena vlády, jestliže to navrhne předseda vlády a prezident na návrh předsedy vlády jmenuje ostatní členy vlády podle článku 68 odst. 2 a 5. Členství ve vládě je proto vázáno na osobu předsedy vlády, který svůj úřad již vykonává, tedy je jmenován prezidentem republiky. Vyplývá to i z článku 73 Ústavy, kdy předseda vlády podává demisi do rukou prezidenta republiky, a to jak v případech, které jsou obligatorní, jak jsou uvedeny v odstavci 2 tohoto článku – například v případě, že sněmovna zamítla vládě žádost o důvěru – tak i v případech fakultativních. Ve všech těchto případech podává předseda vlády demisi celé vlády do rukou prezidenta republiky. Setrvání členů vlády závisí na důvěře, kterou k nim má předseda vlády. Může se stát, že předseda vlády například zemře. V takovém případě by musela být jmenována nová vláda a do té doby by někdo byl pověřen řízením vlády, ale nebyla by to vláda plnohodnotná. Ze všech těchto ustanovení vyplývá, podle mého mínění jednoznačně, že demisi podává předseda vlády, nikoli jednotlivě členové vlády. Všechna ustanovení i ústavní praxe o tom svědčí a nikdy se o tomto nepochybovalo.
Sledujete další vývoj od prohlášení předsedy vlády, že podá demisi, až k nepodání demise a k návrhu na odvolání místopředsedy vlády? Jaký je váš komentář?
Jednak si myslím, že nemělo nastat prohlášení typu „dám demisi“. Pak jsou zde úvahy vztahující se ke koaliční smlouvě. Koaliční smlouva však nemá žádný ústavně právní význam. To je vnitřní záležitost koaličních stran. Koaliční smlouva nemůže být a není nad Ústavou.
Co říkáte na pokusy úkolovat prezidenta v jakém termínu má jednat, výčitkám, že se věcí bude zabývat až po návratu ze zahraniční cesty nebo úvahám o jakémsi jeho sesazení, pokud jednat nebude?
Zahraničí cesta má velký význam a návrh na odvolání člena vlády není nic na vyřízení za hodinu. Dávat lhůty prezidentovi tedy není rozumné. Tady má naopak prezident právo, aby s účastníky jednal, může je přemlouvat, aby změnili svoje postoje. Moje hluboké přesvědčení je, že má postupovat uvážlivě při řešení problémů, které znamenají ústavní krizi a nemá se ukvapovat. Bylo by protiprávní, kdyby se to zdržovalo třeba měsíc a prezident by vůbec nekonal. Čtrnáct dní však není žádná nepřiměřená doba.
Může vůbec prezident za nějakých okolností nevyhovět návrhu předsedy vlády na odvolání člena vlády? Předmětný článek 74 Ústavy zní: Prezident republiky odvolá člena vlády, jestliže to navrhne předseda vlády.
Ve výsledku, když se na tom bude trvat, tak by měl vyhovět. Je to stejné jako demise obligatorní a vychází to i z výkladu gramatického, tedy podá – přijme, navrhne – odvolá.
Irena Válová
