I nadále budou odposlechy a jiné závažné důkazy získané v trestním řízení nepřípustné pro kárné řízení se soudci. Svůj několik let starý judikát zopakoval ve středu senát Nejvyššího správního soudu (NSS) v čele se soudcem Karlem Šimkou ve finále projednávání kárného provinění soudce Krajského soudu v Českých Budějovicích Miroslava Veselého. Přesto i na základě takových odposlechů ho nakonec kárného obvinění zprostil. Šlo o prostorové odposlechy Veselého kanceláře, k jejichž provedení jako důkazu dal však Veselý souhlas.

Rozhodnutí kárného senátu se dá shrnout do několika vět: Ani odposlechy, k jejichž použití při kárném řízení dal soudce Veselý souhlas, neprokázaly jeho kárné provinění. Navíc kárný senát dospěl k poměrně důležitému závěru, totiž že ani přátelské vztahy mezi soudcem a insolvenčním správcem nejsou důvodem pro kárný skutek, neboť jsou oba k intenzivnímu kontaktu nuceni z povahy výkonu funkcí soudce a insolvenčního správce.
K takovému závěru dospěl kárný senát i poté, co více než tři hodiny probíral za zavřenými dveřmi přepisy odposlechů mobilního telefonu bývalého insolvenčního správce Iva Haly a prostorového odposlechu kanceláře soudce Krajského soudu v Českých Budějovicích Miroslava Veselého.

Podle zjištění České justice byly pasáže, týkající se Haly, začerněny. Oba muže několik měsíců sledovala policie při rozkrývání případu miliardového úpadku společnosti Via Chem Group. Zatímco Hala je spolu s více než desítkou dalších osob od začátku loňského roku trestně stíhán, Veselý musel čelit kárné žalobě ministra spravedlnosti Roberta Pelikána (ANO), který požadoval Veselého odvolání z funkce.
Podle něj panovaly mezi oběma muži vztahy, které „dalece přesahovaly meze známosti z pravidelného pracovního styku či meze obvyklé profesní kolegiality“, přesto neoznámil svým nadřízeným možnou podjatost. Tím měl Veselý výrazně ohrozit důvěru veřejnosti v nezávislost justice.

Utajené odposlechy

Ministrův názor zopakoval při závěrečné řeči zastupující pracovník ministerstva spravedlnosti Jan Převrátil. Zdůraznil, že není podstatné, zda se Veselý subjektivně cítil podjatý, ale zda by vztah obou mužů prošel objektivním testem „pohledu veřejnosti na spravedlivé a nestranné rozhodování“. Podle žalobce nikoliv.
Naopak Veselý během minulého i tohoto jednání trval na tom, že mnohaletá spolupráce s Halou jakožto insolvenčním správcem nikdy nepřekročila rámec „pracovně-přátelských“ vztahů – přestože si vzájemně tykali, prakticky nikdy spolu neřešili nic jiného, než pracovní úkoly v budově soudu.

Konkrétní obsah odposlechů sice zůstal veřejnosti utajen, míru kárného provinění ale zřejmě poněkud zmírnily i u kárného žalobce –  prohlásil totiž, že jako pouze zastupující není oprávněn měnit samotnou kárnou žalobu, ale i když o samotné vině nepochybuje, ponechává otázku trestu plně na senátu Nejvyššího správního soudu.

Mohlo by vás zajímat

Zklamání pro Pelikána

Ten ale očekávání kárné žaloby zklamal hned dvakrát – nejenže soudce Veselého obvinění zprostil, protože nebylo dostatečně prokázáno, ale důrazně také popřel Převrátilovu domněnku, že radikálně změnil názor na použití důkazů z trestního řízení v řízení kárném. Předseda Karel Šimka to podrobně vysvětlil hned v úvodu zdůvodnění verdiktu – důkazy povolené soudem pro posouzení více závažně věci, tedy trestního obvinění, nemohou být bez souhlasu dotčených osob použity pro rozhodování ve věci méně závažné – tedy kárném či disciplinárním řízení, a to nejen soudců či státních zástupců, ale i dalších profesí.

Proto také NSS nepoužil odposlechy telefonu insolvenčního správce Iva Haly, protože ty se týkaly především jeho osoby a Hala k využití při kárném řízení souhlas nedal. Naopak zveřejněním odposlechů soudní kanceláře byl nejvíce postižen právě soudce Veselý a ten se použitím souhlasil. Pokud by ani takový důkaz soud nepřipustil, omezil by tak vlastně právo kárně obviněného na komplexní obhajobu.

Veselý kontaktoval GIBS

Pokud jde o samotnou otázku míry vztahů obou mužů a z ní vyplývající možnou podjatost, tak NSS konstatoval, že tyto vztahy byly sice přátelské, což ale bylo objektivně dáno i tím, že při projednávání jednotlivých insolvenčních případů se oba muži potkávali pravidelně řadu let.
Obecně prý sice hrozí, že takové vztahy mohou překročit únosnou míru nezávislosti a v daném případu nelze zcela vyloučit, že se tak nestalo, ovšem žádný z předložených důkazů tento fakt nepotvrdil a i v kárném řízení platí, že o žalovaném skutku nesmí být žádné pochybnosti. Podle kárného senátu se jednoduše neprokázalo, že by jejich vztahy přesáhly úroveň, k níž jsou soudce a insolvenční správce nuceni z povahy výkonu svých funkcí.

Kárný senát musel také zhodnotit fakt, že Hala Veselého nejméně dvakrát informoval o tom, že je odposloucháván a soudce na tuto nezákonně poskytnutou informace adekvátně nereagoval. V prvním případě šlo podle předsedy Šimky jen o velmi vágní informaci, ve druhém případě, kdy měl údajně Hala Veselému ukazovat na mobilním zařízení ofocené rozhodnutí soudce v přípravném řízení o nařízení odposlechu, pak Veselý – byť s určitým prodlením – kontaktoval Generální inspekci bezpečnostních sborů (GIBS).

Ivan Holas