Spory navazující na nejmenování fyzika Ivana Ošťádala profesorem se přenesly k Ústavnímu soudu. Počátkem května obdržel stížnost Ošťádala a Univerzity Karlovy. Směřuje proti rozhodnutí Nejvyššího správního soudu (NSS) a předcházejícímu verdiktu Městského soudu v Praze, který zamítl žalobu na nečinnost prezidenta republiky Miloše Zemana.Vyplývá to z přehledu plenárních věcí na webu soudu.
Zeman Ošťádala nejmenoval s poukazem na jeho údajné někdejší kontakty s komunistickou Státní bezpečností. Ústavní stížnost bude jako soudce zpravodaj řešit Vojtěch Šimíček. Rozhodovat bude plénum, tedy sbor všech ústavních soudců, a to zřejmě kvůli tomu, že v kauze figuruje prezident.
NSS sice v březnu zamítl kasační stížnost Ošťádala a Univerzity Karlovy kvůli údajné nečinnosti prezidenta v řízení o jmenování fyzika profesorem, jejich druhé stížnosti ale vyhověl. Městskému soudu v Praze tak nařídil, aby znovu řešil žalobu směřující proti rozhodnutí o nejmenování Ošťádala, kterou původně označil za opožděnou. Otázku včasnosti žaloby má zvážit ještě jednou.
Ošťádal spolu s univerzitou, kde působí, poukazoval nejprve na nečinnost prezidenta Miloše Zemana. Nečinnost podle žaloby spočívala v tom, že prezident nepodepsal Ošťádalův jmenovací dekret, což se dříve považovalo za samozřejmý, spíše formální krok.
Městský soud dospěl k závěru, že ke dni jeho rozhodování už prezidentova nečinnost netrvala. Přerušení spatřoval soud v Zemanově dopisu ministryni školství Kateřině Valachové (ČSSD). V dopise jasně uvedl, že Ošťádala nejmenuje, což lze podle městského soudu pokládat za formu rozhodnutí.
Také NSS pokládá dopis z ledna 2016 za jasně vyjádřený projev vůle nejmenovat Ošťádala profesorem. Rozhodnutí o nejmenování pak podle NSS nepodléhá kontrasignaci předsedy vlády nebo jím pověřeného člena vlády – na rozdíl od rozhodnutí, kdy prezident profesora, soudce či generála jmenuje.
„Prezidentovo rozhodnutí nevykonat tyto jeho pravomoci naopak sice může být vnímáno úkorně těmi, kteří očekávali, že je vykoná, obvykle však nevyvolává zásadní ústavně politické důsledky, s nimiž by musela být svázána odpovědnost vlády,“ uvedl k rozsudku soudce zpravodaj Pavel Molek.
Druhou žalobu směřující právě proti prezidentovu rozhodnutí, nikoliv proti jeho nečinnosti, označil městský soud za opožděnou. NSS v březnu rozhodnutí zrušil a věc mu vrací k dalšímu řízení. Musí se zabývat okolnostmi doručování, od kterých se odvíjí lhůta pro podání žaloby. Má zvážit i další dokazování a pak znovu posoudit otázku včasnosti žaloby.
Společně s Ošťádalem Zeman nejmenoval další dva navržené kandidáty, ředitele Národní galerie Jiřího Fajta a Jana Eichlera z Vysoké školy ekonomické. Fajt se rovněž bránil neúspěšnou žalobou, v únoru k Nejvyššímu správnímu soudu dorazila jeho kasační stížnost.
Od událostí kolem nejmenování tří profesorů se k Zemanovi dostaly tři seznamy dalších kandidátů na profesorský titul, které schválila vláda. Nikoho dalšího neodmítl. Jmenovací dekrety po dohodě se Zemanem pravidelně předávala ministryně školství. V minulosti tak někdy činil prezident.
(čtk)
