REPORTÁŽ: Když jsem poskytoval veřejnosti informace o předvolání policejního prezidenta Tomáše Tuhého a jeho náměstka Zdeňka Laubeho k podání vysvětlení, činil jsem tak záměrně, ve veřejném zájmu, s cílem zabránit nevratným krokům v podobě tzv. policejní reorganizace a zrušení Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ) a tedy v souladu se zákonem. Tak by se dala shrnout základní filosofie obhajoby Pavla Komára, náměstka olomouckého vrchního státního zástupce Iva Ištvana. Komár stojí před kárným senátem Nejvyššího správního soudu (NSS) na základě kárné žaloby, kterou na něj podal nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman.
Důvody kárné žaloby shrnul na úvod Zemanův náměstek Jiří Pavlík. Komár měl podle kárného žalobce 10. června minulého roku poskytnout veřejným sdělovacím prostředkům několik rozhovorů, jejichž tématem byla reorganizace policie, v nichž oznámil záměr vyslechnout policejního prezidenta a jeho náměstka. Při poskytnutí této informace nebyly podle kárného žalobce splněny podmínky podle § 8 písm. a) a b) Trestního řádu, čímž vzbudil pochybnosti o zákonnosti postupu státního zastupitelství a porušil tak i povinnosti vyplývající ze zákona o státním zastupitelství.
Kárný senát následně řešil návrh nejvyššího státního zástupce na vyloučení veřejnosti. K tomu Komár uvedl, že nebude uvádět utajené informace z trestního řízení a nevidí tak důvody pro její vyloučení, na což kárný žalobce reagoval stažením návrhu na vyloučení veřejnosti.
V reakci na kárnou žalobu Komár uvedl, že mu podle něj není vytýkán nezákonný postup, ale odlišný právní výklad toho, co je naplněním znaku veřejného zájmu. S odkazem na několik rozhodnutí kárných senátů NSS Komár argumentoval, že není možné kárně postihnout soudce a analogicky tedy ani státního zástupce za právní názor, přičemž samotný obsah pojmu „veřejný zájem“ nikdy judikatorně řešen nebyl.
Komár kritizoval nejvyššího státního zástupce, který na něj podal kárnou žalobu právě z judikatorních důvodů, přičemž kárný senát má určit, co je oním veřejným zájmem, což dokládal Zemanovými výroky v médiích. Podle Komára, který se opět odkazoval k judikatuře NSS, by ovšem z judikatorních důvodů kárné žaloby být podávány neměly. Navíc podle něj NSZ má nástroje, jak usměrňovat postup soustavy: vedle metodických pokynů jmenoval výkladová stanoviska a výkon dohledu ze strany NSZ. Ze strany nejvyššího státního zástupce by se tak mohlo jednat o alibismus a přenesení odpovědnosti.
K samotnému skutku Komár uvedl, že jej nepopírá a 10. června 2016 se médiím opakovaně vyjadřoval a prezentoval stanovisko VSZ Olomouc k „jistým podezřením“. Odmítl, že by ovšem sdělil informaci o tom, že Tuhý s Laubem budou „vyslýchány jako osoby podezřelé“. Důvodem bylo, že 1. června 2016 se VSZ Olomouc dozvědělo o tzv. reorganizaci policie, o které jim do té doby nebylo nic známo a podle jeho informací tomu tak bylo i v případě VSZ Praha i NSZ. Navíc tento krok byl v rozporu se všemi dosavadními kroky a podklady: Tuhý ještě coby kandidát na policejního prezidenta v dubnu 2014 reorganizaci odmítal, v březnu 2016 na setkání příslušníků ÚOOZ nic neavizoval, v dubnu 2016 při přípravě na kyberkriminalitu v rámci ÚOOZ není v příslušném referátníku policejního prezidia žádná zmínka o sloučení útvarů, nezmiňuje se o ní ani materiál o rozvoji areálu Zbraslav z května 2016, není v Koncepci rozvoje policie do roku 2020 z téhož měsíce.
Že se v případě tzv. reorganizace jedná o událost se „zásadním celospolečenským významem“ uvedl i sám nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman v dopisu premiérovi Sobotkovi 6. června 2016, argumentoval dále Komár. VSZ Olomouc v té době podle Komára vedlo tři trestní řízení, která „mohla stavět reorganizaci do jiného světla, než že to byl blesk z čistého nebe“.
V první řadě se jednalo podle Komára o tzv. případ Vidkun. Že se podle Komára nejednalo o žádné „hospodské řeči či kavárenské drby“, začal Komár ilustrovat na konkrétních citacích z prostorových odposlechů schůzek trestně stíhaných osob v tomto případu, přičemž před kárným senátem během skoro půl hodiny citoval z trestního spisu, včetně data těchto schůzek, jmenovitého obsazení a obsahu konkrétních odposlechů, včetně jmen třetích osob, jichž se promluvy odposlouchávaných týkaly (Česká justice podrobně zaznamenala data i přesné citace, ale z důvodu ochrany práv třetích osob se rozhodla obsah neuvádět).
Kárný senát tak byl svědkem něčeho, co by se dalo přirovnat po Kubiceho a Šlachtově zprávě ke „Komárově zprávě“, než zasáhl zástupce kárného žalobce, náměstek NSZ Pavlík s tím, že Komár uvádí věci z trestního řízení a navrhuje opětovně vyloučení veřejnosti. Podle Pavlíka se sice nejednalo o informace utajované podle zvláštního zákona, ale obává se, že „v rámci kárného řízení se mohou dostat na veřejnost informace, které by se ven jinak nedostaly“.
Komár se však ohradil. Považuje takový návrh za nezákonný a trvá na účasti veřejnosti. Trestní řád, který se používá analogicky pro účely kárného řízení, jasně definuje, kdy je možné vyloučit veřejnost a v tomto případě kárný žalobce používá výklad v neprospěch kárně obviněného. Informace už jsou navíc podle Komára odtajněné. V této chvíli kárný senát přerušil jednání k poradě o návrhu na vyloučení veřejnosti. Po této poradě kárný senát přisvědčil Komárově argumentaci. Předseda senátu však kárně obviněného Komára varoval, že se při své obhajobě dostává na samu hranu povinnosti zachovávat mlčenlivost vyplývající z jeho funkce státního zástupce a vyzval jej k maximální stručnosti.
Komár výzvu akceptoval, avšak uvedl, že vychází z dosavadní rozhodovací praxe NSS, kdy po soudci ani státním zástupci nelze požadovat, aby nevykonával svoji obhajobu s odkazem na státem uložené povinnosti. Ale slíbil stručnost.
Pokračoval ve výkladu, kdy v tzv. případu Vidkun osoby hovoří o přesunu informací od Laubeho k Tuhému a od něj k ministru vnitra Chovancovi s tím, že „někdy zavolá Laubemu Chovanec, někdy premiér“. A opět použil citaci z odposlechů, kterou následně zopakoval během celé své obhajoby celkem čtyřikrát: „Vild mu něco řekne, krajští ředitelé mu něco řeknou, ale Šlachta mu nic neřekne“. Opět však hovořil o odposleších schůzek dvou osob (Kyselý a Kadlec), hovořících o třetích osobách.
Následně obecně uvedl, že VSZ Olomouc provádělo akce, které byly neúspěšné, protože docházelo k únikům, které kladl za vinu ÚOKFK, nikdy podle něj nedošlo k úniku z ÚOOZ. V této souvislosti zmínil i trestní věc (bez konkretizace), v níž bylo činné VSZ Praha a kde došlo k úniku informací, díky čemuž se dvě osoby večer před plánovanou realizací o ní dozvěděly a opustily republiku. V této věci byl informován náměstek ÚOKFK Vild a jak zjistilo VSZ Olomouc, Vild tuto informaci předal podle Komára Laubemu, což podle něj Laube při podání vysvětlení potvrdil.
V této fázi přešel Komár od případu Vidkun k případu Nagyová, který VSZ Olomouc souhrnně vedlo pod tzv. Sabotáží (podezřelé osoby Rittig, Hrdlička, Janoušek, Nagyová), v níž mělo docházet k nezákonnému ovlivňování výběru osob do funkcí ve státní správě, bezpečnostních složkách i ve státním zastupitelství. Osoby v tomto případu podezřelé se měly domlouvat na obsazení funkcí ministra spravedlnosti, vrchního státního zástupce v Praze, ředitele ÚOKFK či ředitel Útvaru zvláštních činností (ÚZČ). Opět zde Komár citoval konkrétní odposlechy z trestního spisu, v tomto případě Romana Janouška. Zde opět zasáhl předseda kárného senátu s dotazem, jak to souvisí s předmětnou věcí. Komár uvedl, že souvislost je v tom, že v této věci se poprvé objevil „model, jak odrovnat Šlachtu“ a to v podobě reorganizace policejních útvarů. Z toho tedy následně při oznámení tzv. reorganizace policie dovodil, že „existovalo podezření, že reorganizace může být výsledkem protiprávních aktivit s cílem oslabit boj se závažnou kriminalitou“.
Následoval Komárův výčet dat a událostí:
6. června 2016 měl vrchní státní zástupce Ištvan telefonicky požádat o podání vysvětlení policejního prezidenta Tuhého a jeho náměstka Laubeho. Ti o těchto telefonátech pořídili záznam a poskytli jej ministrovi vnitra Chovancovi, který nejpozději následujícího dne věděl o vyšetřování VSZ Olomouc ohledně reorganizace policie. Tento den měl Chovanec mluvit s nejvyšším státním zástupcem Zemanem a sdělit mu, že vypracuje analýzu, zda bude mít reorganizace dopad na vyšetřování a v případě, že tomu tak bude, reorganizaci stopne. 10. června však Chovanec měl veřejně mluvit o tom, že analýza je hotová a vliv na vyšetřování mít nebude, což Komára vedlo k tomu, že „sám a při testu proporcionality se rozhodl informace o podezření z kriminálního pozadí reorganizace zveřejnit“. „Jmenovitě, záměrně a v přímém úmyslu jsem uvedl Laubeho a Tuhého“, doslova uvedl Komár. Vedlo ho k tomu přesvědčení o „akutním a hrozícím nebezpečí“ pro trestní řízení v celé zemi. Podle Komára byla ohrožena bezpečnost země a bylo podle něj tedy ve veřejném zájmu tuto informaci sdělit, aby „kompetentní orgány vyčkaly v krocích a prošetření podezření“. Státní zástupce podle Komára nemá ze zákona možnost obrátit se na jiné osoby, než informovat veřejnost a „prostřednictvím veřejnosti docílit toho, aby se tyto informace dostaly kompetentním orgánům“. Vedle toho byla podle Komára veřejnost „zmítána rozporuplnými informacemi od všech možných“ a tedy měla „právo vědět, že orgány činné konají a co konají“. Právo veřejnosti na informace tak podle něj přesáhlo právo dvou konkrétních osob, která jim vyplývají z trestního řízení. Onen „test proporcionality“ provedl Komár tak, že v případě Tuhého a Laubeho se jednalo o osoby veřejně činné a těmto veřejně činným osobám z povahy věci difamující účinky zveřejnění vzniknout nemohou a ani osoba veřejně činná se podle Komára nemůže dovolávat takové ochrany.
Podle Komára je také důležité, k čemu došlo po tomto jeho kroku, tedy zveřejnění záměru vyslechnout policejního prezidenta a jeho náměstka v dané věci: 14. června zasedla Bezpečnostní rada státu a výsledkem bylo, že byla posunuta plánovaná účinnost reorganizace, což přivítal sám nejvyšší státní zástupce, a v jeho případě také kárný žalobce, Pavel Zeman. Podle Komára se také v rámci následného vyšetřování podařilo získat také referátník policejního prezidenta z 31.5. 2016, v němž je podle Komára zdůvodnění reorganizace: sdílení informací.
Předseda kárného senátu se poté zeptal kárně žalovaného Komára, v jakém procesním postavení byli v té době, kdy zveřejňoval informace, policejní prezident Tuhý a jeho náměstek Laube. Komár uvedl, že případ vedli pod tzv. Sabotáží, ale že po 12 podaných vysvětleních se podezření nepotvrdilo a vzhledem k místní příslušnosti pak celou věc postoupili jako poznatek VSZ Praha, „které to založilo, aniž bylo zahájeno trestní řízení“. Komár opět zopakoval, že považoval za nutné konat a informaci 10. června zveřejnit, neboť „kroky by to byly nevratné a mohlo by dojít k dokonání trestného činu“.
Na dotaz přísedícího, proč považoval za nutné informovat veřejnost Komár uvedl, že „veřejnost byla zmítána, veřejnost měla právo na informace a jejím prostřednictvím i kompetentní orgány“. Na dotaz zástupce kárného žalobce Pavlíka, zda kárně obviněný Komár zvažoval institut zbavení mlčenlivosti a tedy obrátit se na nejvyššího státního zástupce, což by následně umožnilo Komárovi informovat kompetentní orgány o podezřeních, Komár uvedl, že pro takový krok neviděl důvod, neboť zde spatřoval veřejný zájem a navíc proces zbavení mlčenlivosti je zdlouhavý.
Následně byly provedeny důkazy: byl puštěn záznam z vysílání ČT24 z 10.6. 2016 kde Komár cca od 11:04 sděluje informace o záměru vyslechnout policejního prezidenta a jeho náměstka, čtení čtyř článků z online médií (2krát Aktuálně.cz, jednou Novinky.cz, jednou iDnes.cz) a na závěr hodnocení Komára jeho nadřízeným Ivo Ištvanem, kde ve všech oblastech dosáhl vynikajících výsledků, včetně vztahů na pracovišti.
Kárný senát se následně rozhodl, že si vyžádá další informace, konkrétně spisový materiál, který VSZ Olomouc předalo VSZ Praha ve věci tzv. Sabotáže a také závěrečnou zprávu parlamentní vyšetřovací komise k tzv. reorganizaci. Další jednaná se uskuteční podle předsedy kárného senátu pravděpodobně v září, tedy v době vrcholící volební kampaně.
Petr Dimun
