Věk nad 40 let, akademický titul minimálně docent a znalost nejméně jednoho světového jazyka. Česká justice získala návrh „Pravidel pro výběr kandidátů na soudce Nejvyššího soudu“, který nyní soudci Nejvyššího soudu (NS) připomínkují. Předseda NS Pavel Šámal jimi reaguje na debatu, která se v justici rozproudila poté, co vzešel ve známost jeho záměr posílit soud o nekariérní soudce, především z řad akademické obce.
Cílem materiálu je „stanovit jasná pravidla pro výběr a hodnocení kandidátů na soudce Nejvyššího soudu na základě zákonných požadavků. Primárním cílem je proto vymezení obecných a zvláštních předpokladů, které musí splňovat osoba v případě zájmu o výkon funkce soudce Nejvyššího soudu, a stanovení transparentního postupu, v rámci něhož bude provedeno hodnocení každého kandidáta a jeho výběr zakončený v případě splnění všech požadavků návrhem předsedy Nejvyššího soudu na jeho přeložení nebo jmenování soudcem a přidělení k Nejvyššímu soudu podaným ministrovi spravedlnosti.“ Šámal odmítl přípravu Pravidel komentovat s tím, že je potřeba počkat na úpravu po zapracování připomínek jednotlivých soudců NS. Lhůta pro jejich podávání by měla skončit právě dnes.
V úvodu Pravidel se konstatuje, že i v minulosti byly výjimečně jmenovány osoby bez justiční praxe soudci a následně přiděleny k NS, převažující postup obsazování soudu byl ovšem kariérní model, kdy se soudci NS stávali soudci nižších stupňů.
„S narůstající složitostí a komplexností práva si je Nejvyšší soud vědom při převážném zachování, a v mnohých směrech i vylepšení, stávajícího modelu rovněž sílící potřeby zapojení úspěšných akademiků, advokátů či státních zástupců do své rozhodovací činnosti, což by mělo přinést nové přístupy k řešení právních problémů a reflexi mimo justiční praxe do sjednocování činnosti soudu, stejně jako přispívat k šíření myšlenkové plurality i otevřenosti Nejvyššího soudu“, konstatuje se v materiálu, který má Česká justice k dispozici.
Mohlo by vás zajímat
Od formulování pravidel pro výběr a hodnocení kandidátů na soudce NS si autoři slibují také otevření procesu výběru soudců širokému okruhu právníků jak z justice, tak i z ostatních právnických profesí. Současně je to i výzva k debatě o jednotlivých kandidátech a jejich případném jmenování k NS, včetně veřejné kontroly výběru.
Jakkoliv podle autorů nelze výběr na pozice soudce svázat předem danými a výjimky nepřipouštějícími pravidly, tak „pro zajištění transparentnosti výběrového procesu však považuje za nutné vymezit důležité kvalitativní a kvantitativní požadavky kladené na osoby, které se chtějí stát soudcem Nejvyššího soudu“. Současně autoři upozorňují, že „nižší výsledky v jedné oblasti posuzování mohou být, nicméně pouze výjimečně, nahrazeny vynikajícími výsledky v oblasti jiné“.
Vedle zákonem předpokládaných podmínek pro jmenování soudcem musí být podle autorů Pravidel soudce NS „uznávaným odborníkem, respektovanou osobností, která dosahuje výjimečných výsledků zejména v oblasti, v níž má rozhodovat u Nejvyššího soudu“. Přestože je NS „v důsledku historického vývoje založen na specializovaných senátech, předpokladem výkonu funkce soudce je široký právní rozhled a schopnost rychle vstřebávat právní informace z jiných odvětví“. Přístup takového soudce „musí být založen na interdisciplinárním pohledu na právní řád a schopnosti uchopit právo v celé jeho složitosti, a to včetně práva srovnávacího, unijního i mezinárodního“. Dále by měl takový soudce být „vyzrálou osobností“, schopnou otevřeně obhajovat své pozice v konkrétní věci jak před soudci NS, tak před veřejností. A především musí formulovat svá rozhodnutí jednoznačně a srozumitelně, přičemž je nezbytné, „aby byl schopen jasně a stručně vysvětlit průběh řízení v projednávané věci a jakékoliv učiněné rozhodnutí všem účastníkům řízení i odborné a laické veřejnosti“.
Materiál obsahuje i otevřenou kritiku současného stavu výběru kandidátů na soudce. „Jako negativum současného stavu české justice lze bezesporu vnímat neexistenci kariérního řádu a systému hodnocení soudců. S ohledem na tento nedostatek nemají soudci působící u soudů prvního či druhého stupně předem danou strukturu kariérního růstu, kdy chybí jak podmínky kariérního rozvoje, tak jasně dané postupy, které by soudcům ukazovaly předvídatelnou cestu k profesnímu růstu. Proto jsou i uchazeči o soudcovskou pozici na Nejvyšším soudě vystaveni značné nejistotě v otázce, jaké konkrétní požadavky na ně budou v rámci jejich výběru a hodnocení kladeny, a zda bude jejich snaha úspěšná.“
Předpoklady kandidáta na soudce NS z nižších soudů
Dnes je převládající praxí výběru soudců NS z nižších stupňů absolvování odborné stáže, která je završena hodnocením jednak ze strany senátu či senátů NS, v nichž působili, tak příslušného kolegia NS. V případě kladného výsledku je po vyjádření Soudcovské rady NS podán předsedou NS návrh ministrovi spravedlnosti k trvalému přeložení soudce k NS. „S ohledem na zajištění co největší transparentnosti tohoto výběrového řízení považuje Nejvyšší soud za potřebné vymezit postup a kritéria, která budou aplikována při rozhodování o přeložení kariérního soudce k Nejvyššímu soudu“, zdůvodňují autoři vznik Pravidel.
Podle nich musí být takový kandidát „schopen proniknout do detailu a jednotlivostí řešených právních otázek při současném pochopení širších souvislostí, disponovat výjimečnými analytickými schopnostmi, být schopen pochopit širší význam svého rozhodování ve vztahu ke konkrétním účastníkům řízení i pro rozhodovací praxi nižších soudů a společnost jako celek“.
Kandidát se také musí neustále vzdělávat, a to jak v rámci Justiční akademie, tak i na právnických fakultách, materiál zmiňuje přímo doktorský studijní program, ale i na jiných českých i zahraničních vzdělávacích institucích. Dále je předpokladem publikační činnost kandidáta a vystupování na odborných konferencích. Jako podmínku Pravidla výslovně zmiňují „potřebnou znalost alespoň jednoho světového jazyka“.
Předpoklady kandidáta na soudce NS z mimosoudního prostředí
Pravidla výslovně zmiňují „akademika, advokáta nebo státního zástupce“, který musí být osobou, jež „instituci obohatí po profesní i osobnostní stránce“. Po stránce odborné se musí jednat o osobnost „uznávanou a respektovanou širokou odbornou veřejností“. To prokazuje kandidát „svou právnickou kariérou, publikační činností, vědecko-pedagogickými hodnostmi, členstvím v mezinárodních a vnitrostátních odborných společnostech, vědeckých radách právnických fakult a univerzit, jakož i v redakčních radách důležitých právnických časopisů, významnými odbornými oceněními apod.“
Jako konkrétní podmínka je postulován věk. Pouze výjimečně by se totiž podle Pravidel mělo jednat o „osobu, která je mladší 40 let a nevykonává právnickou odbornou činnost po dobu delší než 15 let“. Výjimku lze podle Pravidel připustit „zejména u osobností, kterým byla po příslušném řízení udělena vědecko-pedagogická hodnost docent nebo profesor z právního oboru souvisejícího s rozhodovací činností Nejvyššího soudu“.
Proces výběru kandidátů na soudce NS
U kandidátů z řad soudců nižších stupňů předpokládají Pravidla „především“ výběr na základě hodnocení absolvování odborné stáže. Návrhy na stáž u NS bude přijímat předseda NS a hodnocení bude provádět předseda ve spolupráci s místopředsedou a předsedou příslušného kolegia NS. Předpokládá se, že návrhy budou podávat předsedové a místopředsedové soudů, u nichž soudce působí či předsedové vyšších soudů, u nichž soudce působil jako stážista. Také se může jednat o návrhy vznášené senáty a předsedy kolegií NS, odvolacími senáty nižších soudů či jejich předsedy a funkcionáři. Návrhy mohou předkládat i samotní soudci, a to prostřednictvím předsedy soudu, u něhož působí. Předseda soudu pak takovou žádost postoupí předsedovi NS spolu se svým stanoviskem ke stáži, případnému trvalému přeložení a také se svým hodnocením, „zpracovaného zejména na základě vyjádření odvolacího soudu, příp. senátu, ve kterém absolvoval stáž u vyššího soudu“. Předseda NS pak bude při rozhodování o umožnění stáže vycházet z hodnocení soudce předsedou příslušného soudu, odvolacího senátu vyššího soudu a případně také předsedy soudu, u něhož kandidát absolvoval v minulosti stáž. „Konečné rozhodnutí předsedy Nejvyššího soudu o umožnění absolvování stáže bude učiněno na základě vyjádření předsedy příslušného kolegia Nejvyššího soudu“, uvádějí Pravidla.
Po absolvování stáže bude vypracováno hodnocení předsedou kolegia NS, a to na základě „zejména“ vyjádření soudců senátu (senátů), v němž kandidát působil. Následně kandidát předloží doklady o dosaženém vzdělání v tuzemsku i v zahraničí, o průběhu a výsledcích jeho dosavadní právnické kariéry, výsledcích publikační či pedagogické činnosti, jazykových znalostech, absolvování stáží. „Pokud na základě vyhodnocení všech shora uvedených požadavků dospěje předseda Nejvyššího soudu k závěru, že dotčená osoba s přihlédnutím k její specializaci může být přínosem pro Nejvyšší soud, představí kandidáta vhodným způsobem veřejnosti a příslušnému kolegiu Nejvyššího soudu“, uzavírají Pravidla.
V případě kandidátů z mimojustičního prostředí bude návrhy či „upozornění“ přijímat předseda Nejvyššího soudu, přičemž Pravidla mluví o „předpokladu, že mají schopnosti i motivaci zařadit se do kolektivu soudců Nejvyššího soudu“. Návrhy pak posoudí předseda NS ve spolupráci s předsedou příslušného kolegia NS. „Pokud předseda Nejvyššího soudu na základě uvedeného předběžného posouzení dospěje k závěru, že některý z navrhovaných kandidátů by předpoklady pro jmenování a přidělení k výkonu funkce soudce u Nejvyššího soudu mohl splňovat“, vyžádá si od něj doklady o vzdělání, publikační či pedagogické činnosti a další, přičemž „důraz bude kladen nejen na odbornost jeho prezentací a dalších výstupů, ale také na způsob a formu jeho komunikace při prezentaci těchto výsledků jeho odborné a další činnosti“. V případě, že takový uchazeč působil jako asistent soudce, odborný poradce či pracovník odborného analytického útvaru u Ústavního soudu, Nejvyššího soudu, Nejvyššího správního soudu, Nejvyššího státního zastupitelství nebo jako odborný pracovník u soudů či státních zastupitelství nižších stupňů, předloží předsedovi NS i hodnocení této činnosti. Následně předseda NS představí kandidáta příslušnému kolegiu NS a veřejnosti. „Před předstoupením kandidáta před příslušné kolegium Nejvyššího soudu, předseda Nejvyššího soudu požádá předsedu daného kolegia o vyjádření možnosti působení kandidáta u některého senátu Nejvyššího soudu v rámci příslušného kolegia“, přičemž toto bude „vypracováno i s přihlédnutím ke stanovisku členů senátu Nejvyššího soudu (popř. více senátů), u něhož (nichž) by kandidát mohl v budoucnu působit“, uzavírají Pravidla předpoklady.
Následně takový kandidát předstoupí před kolegium NS, kde vysvětlí, v čem vidí svůj přínos pro NS, představí své představy o působení u NS, včetně motivace. „Kandidát musí při tomto vystoupení mimo jiné prokázat široký právní rozhled a schopnost rychle vstřebávat právní informace ze všech potřebných právních odvětví“, popisují Pravidla hlavní zásady. K tomuto vystoupení kandidáta se předpokládá přizvání prezidenta republiky a ministra spravedlnosti.
„Na základě shora uvedených podkladů, u kariérních soudců hodnocení absolvování stáže, a vystoupení kandidáta na příslušném kolegiu, vyjádření soudcovské rady Nejvyššího soudu a výsledku jednání příslušného kolegia předseda Nejvyššího soudu rozhodne o dalším postupu směřujícímu k případnému návrhu na přeložení kandidáta k výkonu funkce soudce u Nejvyššího soudu nebo směřujícímu k návrhu na jmenování soudcem a přidělení kandidáta k výkonu funkce soudce u Nejvyššího soudu“, stojí v návrhu Pravidel pro výběr kandidátů na soudce Nejvyššího soudu.
(epa)
