Česká advokátní komora se na počátku letošního února ubránila žalobě bývalého advokáta žádajícího o znovuzapsání do seznamu advokátů vedeného ČAK. Odvolací soud v rozsudku uvedl, že žadatele nelze do seznamu advokátů zapsat dříve než po pěti letech od jeho pravomocného odsouzení pro zločin. Vyplývá to z článku pro Bulletin advokacie.
Jak vyplývá ze zákona o advokacii, Komora zapíše do seznamu advokátů každého, komu nebylo uloženo kárné opatření vyškrtnutí ze seznamu advokátů nebo na něhož se hledí, jako by mu toto kárné opatření nebylo uloženo.
Pro účely kárného řízení se na advokáta hledí tak, jako by se nedopustil kárného provinění, popřípadě jako by mu nebylo uloženo kárné opatření, uplynula-li ode dne jeho vyškrtnutí ze seznamu advokátů době pěti let, bylo-li mu uloženo kárné opatření vyškrtnutí ze seznamu advokátů. Jenže zákon o advokacii výslovně neřeší detailní úpravou, jak tomu bylo v daném případě, kdy žadatel byl předtím odsouzen rámci trestního řízení. „Mezi žadatelem a Komorou došlo ke sporu o výklad ust. § 5 odst. 1 písm. d) zák. o advokacii, tedy zda žadatel o zápis je či není bezúhonný, jestliže byl v minulosti trestně odsouzen pro úmyslný delikt, ale jeho odsouzení soudem je již zahlazeno,“ konstatuje vedoucí odboru ČAK Milan Hoke.
Dotyčný žadatel byl v minulosti advokátem, jenže v roce 2007 mu byl advokátovi výkon advokacie pozastaven z důvodu probíhajícího trestního řízení. Věc byla pravomocně trestními soudy skončena v roce 2013 a na počátku příštího roku byl ze seznamu advokátů vyškrtnut. V polovině roku 2015 bylo jeho odsouzení soudem zahlazeno. Komora následně žadatele o zápis odmítla zapsat z důvodu nesplnění podmínky jeho bezúhonnosti. Žadatel v roce 2015 podal soudu proti Komoře žalobu o umožnění složení advokátního slibu a zapsání do seznamu advokátů.
Jak dále Hoke uvádí, spor probíhající před Obvodním soudem pro Prahu 1 a následně po odvolání žalobce před Městským soudem v Praze se tak soustředil zejména na otázku, zda bezúhonnost dle zákona o advokacii lze vykládat jako pouhou beztrestnost – čehož se dovolával žadatel, nebo jako souhrn skutečností nevzbuzujících pochybnosti o občanské, mravní a profesní zachovalosti žadatele o zápis – čehož se dovolávala Komora. „Sluší se dodat, že Komora uznávala ústavní rozměr věci, tedy že „donekonečna“ nemůže bránit žadateli v přístupu k výkonu povolání, ale měla za to, že umožnit výkon advokacie žadateli rozhodně nemůže dříve než po pěti letech počítaných od právní moci rozsudku trestního soudu,“ vysvětluje Hoke, který Komoru v daném sporu zastupoval. „Soudy dospěly k závěru, že výklad pojmu bezúhonnost jakožto toliko bezúhonnost trestní se jeví jako neopodstatněně restriktivní a že tento pojem ve smyslu zákona o advokacii je nutno vykládat jako bezúhonnost stavovskou.“
Ve svém odůvodnění soudy uvedly, že jakkoli je daný stav pro žalobce nepříznivý a obtížný z hlediska profesního uplatnění, je třeba mít náležitě na zřeteli, že s výkonem profese advokáta jsou spjaty vysoké nároky na mravní integritu osoby advokáta, a při posouzení toho, zda určitá osoba takovým nárokům dostála a dostojí, je třeba kritické racionální úvahy, spíše než benevolence, která ve svém důsledku je způsobilá nepochybně narušit důvěru veřejnosti v důstojnost a vážnost advokátního stavu a ve svém důsledku též v celý právní systém.
Soud se ztotožnil i s úvahou Komory o tom, že žadatele nelze do seznamu advokátů zapsat dříve než po pěti letech od pravomocného odsouzení žadatele pro zločin. Odvolací soud k této lhůtě dodal, že je třeba ji vnímat jako minimální, a že Komora má možnost, aby se sama mohla na základě konkrétních zjištěných okolností každého případu rozhodnout, zda (znovu) zapíše do seznamu advokátů osobu, u níž je známa její minulost, a zda tato osoba s přihlédnutím ke všem zjištěným skutečnostem po uplynutí této minimální doby již splňuje i podmínku bezúhonnosti, případně kdy se tak stane.
(sr)
