Londýnský nejvyšší soud proti vůli rodičů povolil odpojení osmiměsíčního Charlieho Garda od přístrojů, které ho udržují při životě. Kojenec trpí vzácnou vrozenou mitochondriální poruchou, která způsobuje postupné ochabování svalstva a poškození mozku. I v ČR by o budoucnosti léčby rozhodovali zejména lékaři.
Emoce, bolest, vyhlídka na léčbu nebo prodlužování lidského trápení? Případ Charlieho Garda vyvolává spoustu právních i etických otázek. Lékaři z londýnské nemocnice Great Ormond Street Hospital tvrdí, že je v nejlepším Charlieho zájmu ukončení podpory životních funkcí a uvedení chlapce do režimu paliativní péče. Po třídenní analýze a návštěvě dítěte v nemocnici se postavil na stranu lékařů. Rozhodnutí prý učinil s těžkým srdcem, ale zcela přesvědčen o tom, co je v nejlepším zájmu Charlieho.
Rodiče přitom usilovali o povolení převézt své dítě na léčení do USA a za tím účelem se jim podařilo vybrat ve sbírce přes milion liber. Léčba v USA je ale nevyzkoušená a podle soudu nemná vyhlídky na úspěch.
Jak by v podobný případ proběhl po právní stránce v ČR? Dospělý pacient stejně jako zákonní zástupci nezletilého dítěte mají právo rozhodovat o zdravotní péči ve smyslu její léčby, udržení nebo zlepšení zdravotního stavu či udržení života a zmírnění utrpění, nikoli však o zdravotní péči, která není medicínsky indikovaná. „Jinými slovy musí to být vždy lékař, který rozhoduje o možnostech medicíny u konkrétního pacienta a samotný pacient či rodiče mohou s takovou péčí projevit souhlas či nesouhlas. V případě, že ošetřující personál dojde k závěru, že další léčba je marná a neúčelná (a není v nejlepším zájmu daného pacienta), může rozhodnout o jejím ukončení (případně přechodu na paliativní péči) bez souhlasu zákonných zástupců,“ uvedla pro Českou justici přednostka Ústavu veřejného zdravotnictví a medicínského práva 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze Jolana Těšinová.
Stávající legislativa přímo tuto situaci neřeší konkrétním paragrafem, ale je třeba vycházet z právního řádu jakožto celku a doporučených postupů zejména odborných společností vymezujících poskytování péče lege artis. Bližším vodítkem pro postup v daném případě je doporučené stanovisko ČLK č. 1/2010.
Není také vyloučeno, že by o daném případu mohl rozhodnout soud (podobně se stalo v situaci opačné, kdy rodiče odmítali dát souhlas k léčbě – viz III. ÚS 459/03 ze dne 20. 8. 2004).
Rodiče i podporovatelé Charlieho Garda se nyní snaží získat sto tisíc podpisů pod petici, která by zajistila projednání případu v parlamentu.
(epa)
