Egypťan se přeplavil na člunu z Libye do Itálie, odtud přešel do Švýcarska, ze Švýcarska do Německa a z Německa mířil za přítelem do Českých Budějovic. Česká policie ho však zadržela a umístila do zařízení pro cizince v Drahonicích. Muž nyní odmítá návrat do Itálie, kde by mělo být vedeno azylové řízení. Krajský soud v Brně návrat nepřipustil, dokud ministerstvo vnitra nedodá do spisu důkazy o tom, že Itálie je funkční a bezpečná země.
Takový příběh obsahuje správní rozsudek Krajského soudu v Brně z letošního ledna. Je důkazem toho, jak snadno při neexistenci ochrany hranic států schengenské úmluvy přecházejí přistěhovalci z Afriky vnitřní hranice v Evropě, pokud se k břehům kontinentu jednou dostanou.
Situace se týká i občanů ČR
Ilustruje i skutečnost, že evropské země nejsou schopny nově příchozí z Afriky na svém území udržet, ať jde o legální žadatele o azyl nebo nelegální přistěhovalce, jejichž počet sousední Německo ani nedokáže odhadnout, jak vyplývá z policejních zpráv.
Je rovněž dokladem faktu, že za této situace se množství přistěhovalců a žadatelů o azyl připlouvajících do Itálie dotýká i občanů České republiky. Podle poslední prognózy zveřejněné italskou verzí deníku The Local, se očekává, že letos do Itálie připluje z Libye 250 000 přistěhovalců a žadatelů o azyl.
K tomu soud v Tripolisu zrušil minulý týden dohodu ohledně pašování lidí, kterou letos v únoru uzavřela Itálie s Libyí.
Do Čech ze záchytného tábora v Německu
Občan Egypta zadržení českou policií loni v říjnu na území ČR nakonec podal v listopadu v České republice žádost o mezinárodní ochranu. Rozsudek Krajského soudu v Brně v krátkosti popisuje: „V průběhu tohoto pohovoru žalobce vypověděl, z jakého důvodu odešel z Egypta do České republiky. Žalobce uvedl, že z Egypta odcestoval do Libye, odkud se dostal na lodi nelegálně do Itálie. V Itálii byl kontrolován policií, která s ním sepsala protokol a sejmula mu otisky prstů. Následně byl žalobce umístěn do záchytného tábora. Z Itálie cestoval do Švýcarska, kde požádal o azyl. Přibližně po čtyřech měsících odcestoval do Německa, kde byl rovněž kontrolován policií a umístěn do záchytného tábora, odkud však odešel do ČR. Žalobce chtěl navštívit svého přítele, který bydlí v Českých Budějovicích. Na území ČR nemá žalobce žádné příbuzné.“
Z pokračování vyplývá důvod, proč nezůstal v první bezpečné zemi, v Itálii: Protože se mu tam nelíbilo. A nadále nelíbí, což je důvodem žaloby Egypťana na české ministerstvo vnitra. Česká republika by tuto osobě podle dublinské dohody měla vrátit právě do Itálie jako do první země EU při vstupu do Evropy.
Egypťan uprchl z Itálie, Švýcarska i Německa
Podle Dublinu to není ČR, nýbrž Itálie, kdo má vést azylové řízení, je přesvědčeno žalované české ministerstvo vnitra. Ostatně Itálie se ke své odpovědnosti už přihlásila: „Z tohoto důvodu žalovaný odeslal dne 20. 10. 2016 do Švýcarska žádost o přijetí žalobce zpět. Dne 24. 10. 2016 obdržel žalovaný odpověď švýcarské strany, v níž se podává, že Švýcarsko se necítí odpovědné za posouzení azylové žádosti žalobce, neboť již dne 15. 4. 2016 zaslalo žádost o převzetí žalobce do Itálie, která svou odpovědnost implicitně uznala. Dne 27. 7. 2016 poté odeslaly švýcarské orgány Itálii informaci o prodloužení doby k transferu žalobce, neboť tento uprchl. Žalovaný tedy uzavřel, že státem příslušným k posouzení žádosti žalobce o udělení mezinárodní ochrany je i nadále Itálie,“ popisuje rozsudek, což už české ministerstvo ve věci učinilo.
Podle ministerstva vnitra nastaly podmínky pro to, aby Itálie osobu převzala zpět a tím nastaly podmínky pro zastavení azylového řízení v ČR pro nepřípustnost a deportaci do Itálie.
Itálie je katastrofa, ministerstvo vnitra nedokázalo opak
Jenže tomu se občan Egypta brání kvůli podle jeho mínění nelidským podmínkám v Itálii, což dokládá i rozsudky Evropského soudu pro lidská práva. „Z dostupných aktuálních zpráv o situaci v Itálii však jednoznačně vyplývá, že žadatelům o mezinárodní ochranu není z kapacitních důvodů poskytováno ubytování v žádném z přijímacích středisek a jsou ponecháváni na ulici. Tento problém postihuje i osoby, které jsou do Itálie navraceny na základě dublinského řízení. Žalobce poukázal na rozsudek Velkého senátu ESLP ve věci M.S.S. proti Belgii a Řecku (stížnost č. 30696/09), v němž ESLP shledal porušení čl. 3 Úmluvy v důsledku toho, že dotčený žadatel o mezinárodní ochranu byl nucen žít v Řecku na ulici,“ cituje soud argumentaci muže z Egypta proti ministerstvu vnitra.
Podle jeho názoru existuje důvodná obava, že by byl v případě návratu do Itálie vystaven ponižujícímu či dokonce nelidskému zacházení. Proto navrhl, aby bylo napadené rozhodnutí zrušeno a věc byla vrácena žalovanému k dalšímu řízení, uvádí se v rozsudku. Tomuto návrhu nakonec samosoudce Lukáš Hlouch z Krajského soudu v Brně vyhověl. Ministerstvo vnitra totiž dokazovalo, že situace v Itálii je standardní jako v členské zemi EU, systém netrpí deficity, avšak důkazy do spisu nepřiložilo.
Vnitro má zjistit fakta, jak navrhl Egypťan
Kromě toho podle soudce Krajského soudu v Brně Lukáše Hloucha by k náležitému zjištění stavu v Itálii neměly sloužit jen zprávy OSN, ale také zejména zprávy z nevládních organizací nebo diplomatických misí. K náležitému zjištění skutkového stavu ohledně situace v příslušném členském státě EU by podle názoru krajského soudu měly sloužit i jiné zdroje, než pouze zprávy Vysokého komisaře pro uprchlíky, a to zejména zprávy mezinárodních nevládních organizací (AIDA, ECRE, Helsinský výbor, zprávy z diplomatických misí či příp. další konkrétní zprávy z jiných informačních zdrojů označené žalobcem). „Vzhledem k tomu, že žalovaný neprovedl stran posouzení aktuálního faktického stavu azylového řízení a podmínek přijetí žadatelů o mezinárodní ochranu v Itálii žádné důkazy a jeho tvrzení o stavu azylového systému v Itálii tak nemají žádnou oporu v podkladech obsažených ve správním spisu, jedná se o závažnou vadu řízení, která mohla mít vliv na zákonnost rozhodnutí o věci samé. Doplnění důkazů k této zásadní skutečnosti v soudním řízení správním by přitom představovalo zásadní doplnění skutkového stavu ve smyslu § 76 odst. 1 písm. b) s. ř. s., což není úkolem správních soudů, nýbrž posláním správního orgánu ve správním řízení ve smyslu naplnění zásady materiální pravdy,“ uvedl samosoudce Krajského soudu v Brně a rozhodnutí ministerstva vnitra zrušil a vrátil k dalšímu řízení.
Irena Válová
