Co naší společnosti chybí? Není to nedostatek povinností, ale odpovědnosti. Lidé se domáhají práv, ale zapomínají na povinnosti, uvedla ústavní soudkyně Kateřina Šimáčková na úvod workshopu „Povinnosti v rodině“, který v rámci Pražského právnického jara pořádal Havlíček Brain Team v pražském hotelu Olšanka.
Kateřina Šimáčková svou přednášku na téma workshopu vystavěla na tématu svobody. Svobodná podle ní může být dlouhodobě jen ta společnost, která dodržuje psaná i nepsaná pravidla. „Morální může být člověk jen tehdy, pokud je svobodný,“ řekla soudkyně a přidala několik historek ze společnosti českých matek. Podle ní si příliš mnoho z nich myslí, že jejich cesta výchovy je správná a měla by proto být prosazena zákonem jako norma. Soudkyně si myslí, že by lidé naopak měli vystoupit ze své komfortní zóny a hledat, co je spojuje, nikoliv rozděluje.
U rodin, které fungují, bychom také neměli tolik regulovat – pro každé dítě je nejlepší, když jeho rodiče tvoří pár a pokud se rodiče rozvedou, ať nejlépe zůstanou přátelé, dodala Šimáčková.
Zástupce ombudsmanky Stanislav Křeček pak hovořil na téma nového lidského společenství, kdy jsou lidé bez vztahu k biologickému zakotvení člověka. „Mladí lidé ztrácejí respekt před staršími, protože ti už jim nemají co předat,“ podotkl ve svém projevu a vzpomněl, že rodina dnes může zahrnovat nové termíny jako náhradní matka nebo nositelka plodu, rodina může být dnes založená i na tom, že se mají rády dvě osoby stejného pohlaví.
Poslanec Marek Benda (ODS) svůj proslov nazval „Dítě je povinno dbát svých rodičů“. „Chci zdůraznit povinnosti dětí a právo rodičů děti vychovávat a moci je i mocenskými prostředky donutit k plnění těchto povinností. Dítě je povinno se těmto opatřením podřídit. Někdy bývají lehce extrémně vykládány naše mezinárodní závazky, že dítě není možné vůbec fyzicky (a snad ani jinak) potrestat. Já jsem opačného názoru. V určitém věku dětí nefunguje a ani nemůže fungovat k výchově nic jiného než pohlavek nebo plácnutí přes zadek. Povinnostem a jejich vynucení musí odpovídat i realita sankce či trestu,“ uvedl otec čtyř dětí ve svém vystoupení.
Místopředseda Nejvyššího soudu Roman Fiala se pak zamýšlel na smyslem opravných prostředků v rodinných sporech. Rodinné právo by podle něj mělo být především rozumné a normální, což je v dnešní době těžké. Nakonec Fiala vyslovil odvážnou myšlenku: „Měla by být vydávána jednostupňová rozhodnutí bez opravných prostředků,“ uvedl místopředseda NS.
Myšlenka zaujala předsedu ústavně-právního výboru Poslanecké sněmovny Jeronýma Tejce (ČSSD). „Může to budit emoce, ale rozhodnutí neplatí navždy, ale na nějakou dobu. Měli bychom se o tom bavit, tato cesta se mi coby poslanci líbí,“ reagoval. Uvedl také, že nneí příznivcem střídavé péče, protože se někdy upřednostňují zájmy rodičů před zájmy dětí.
Podle předsedy Krajského soudu v Praze Ljubomíra Drápala je rodina základ státu. Je to povinnost, která trvá až do konce života. „Povinnosti nekončí ani tím, že se rodiče rozejdou,“ řekl Drápal při svém vystoupení. Podle něj by rodiče neměli mít povinnost obracet se při úpravách styku na soud, jelikož soudní řízení je věc drahá, složitá a nákladná.
Bývalý ústavní soudce Jiří Nykodým zase připomněl, že nejsme schopni definovat, co to vlastně rodina je. V právu to není řádně konstituováno, jediná definice je ve starém obecném občanském zákoníku.
Právo také podle Nykodýma naráží na to, jak odlišit matky samoživitelky od těch, co žijí s partnerem tzv. „na hromádce“. Podle moderátorky diskuze a odbornice na rodinné právo Daniely Kovářové by soužití, které trvá déle než pět let a jsou v něm děti, mělo být považováno za manželství.
Na konferenci hovořilo i mnoho dalších osobností, například soudkyně Krajského soudu v Plzni Vlasta Formánková, soudce Nejvyššího soudu Lubomír Ptáček nebo soudce Vrchního soudu v Praze Jan Sváček.
Eva Paseková
