Vrchní soud v Praze si protiřečí a nebere v úvahu argumenty obhajoby. S těmito argumenty se obrátil na Nejvyšší soud ve svém dovolání podnikatel Kamil Jirounek. „Zároveň odvolací soud bez jakékoli opory v provedených důkazech, respektive v extrémním nesouladu s provedenými důkazy tvrdí, že dodavatel o směnku opíral své zmíněné podání soudu směřující k započtení údajné pohledávky.“ Tento nepravdivý závěr je však vyvrácen, konstatuje dovolání.
Rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 12. 2016 byl Jirounek uznán vinným ze zločinu neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku, spáchaném ve spolupachatelství, a byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody ve výši šesti let. V dovolání k Nejvyššímu soudu Jirounek namítá nesprávné posouzení kvalifikované skutkové podstaty, protože se podle něj nejednalo o kvalifikovaný trestný čin ve značném rozsahu, ale jenom o jednání naplňující nanejvýše znaky základní skutkové podstaty. Zároveň se domnívá, že učiněná skutková zjištění jsou v extrémním nesouladu s provedenými důkazy a že právní závěry obou soudů jsou v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními, neboť provedenými důkazy nebylo prokázáno, že by se dopustil předmětného skutku, tj. neoprávněného opatření padělaného platebního prostředku, a rovněž nebylo prokázáno, že by padělanou směnku jakkoli uplatnil či hodlal reálně uplatnit.
Nadsazená kvalifikace
„Odvolací soud podle Jirounka nejprve v napadeném rozhodnutí správně vytkl soudu I. stupně, že výše směnečné sumy, v daném případě 127 miliónů korun, nemůže sama o sobě založit právní kvalifikaci spáchání trestného činu ve velkém rozsahu. Je však zcela nepochopitelné, proč odvolací soud s použitím obrácené argumentace při odůvodnění svého rozhodnutí uznal, že jednání dovolatele byly naplněny všechny znaky skutkové podstaty zvlášť závažného zločinu, to znamená, že došlo ke spáchání trestného činu ve značném rozsahu,“ konstatuje Jirounek ve svém odvolání. Zpochybňuje rovněž odkaz odvolacího soudu na rozhodnutí NS ohledně nominální výše a všech významných okolností naplňující znaky kvalifikovaného rozsahu. Především upozorňuje na to, že směnku žádným způsobem neuplatnil ani nepoužil a reálně tak ani nehodlal učinit. Navíc originál směnky vydal dobrovolně OČTŘ a nebylo pravděpodobné, že by Vařekovi jednáním obžalovaných vznikla reálná škoda. „Zároveň odvolací soud bez jakékoli opory v provedených důkazech, respektive v extrémním nesouladu s provedenými důkazy tvrdí, že dodavatel o směnku opíral své zmíněné podání soudu směřující k započtení údajné pohledávky. Tento nepravdivý závěr je však vyvrácen dovolatelem níže, když podání dodavatele v civilním sporu se opírala nejvýše o pohledávku z půjčky ve výši 127 mil. Kč a úroků 27 mil. Kč a nikoli o směnku ve shodné výši.“
Rozpor v důkazech
Odvolání rovněž upozorňuje na to, že skutková zjištění Vrchního soudu v Praze jsou v otázce uplatnění směnky v extrémním nesouladu s provedenými důkazy, a to zcela a pouze v neprospěch dovolatele. A to zejména s podáními dovolatele založenými ve spisu Obvodního soudu pro Prahu 5, jejichž obsah shrnul odvolací soud. V tomto shrnutí odvolací soud výslovně zmiňuje jen uplatnění pohledávky vůči J. Vařekovi ve výši 127 miliónů korun ze smlouvy o půjčce, nikoli tedy směnky, ze dne 24.4.2002, přičemž odvolací soud nijak neuvádí, že by dovolatel jakýmkoli způsobem uplatnil směnku. Jirounek poukazuje na to, že odvolací soud na jednu stranu přisvědčil námitkám obhajoby, že nedošlo k uplatnění směnky v přesném smyslu tohoto významu, ale měl ji připravenou spolu k dalšímu dokumenty k použití s probíhajícími v probíhajícím soudním sporu. Podle Jirounka odvolací soud v jeho neprospěch slučuje skutečnosti jednoznačně prokázané, (neuplatnění směnky) s vlastními domněnkami a hypotézami (údajná připravenost směnky k použití a její neuplatnění pod tlakem trestního stíhání). Jak dále dovolání konstatuje, v právním řádu ČR ani v právní teorii neexistuje žádné uplatnění směnky v užším a širším slova smyslu, jak zcela absurdně a v rozporu se směnečnou judikaturou a literaturou tvrdí odvolací soud. Dovolatel nikdy nepodal návrh na vydání směnečného platebního rozkaz, nikdy nevyzval J. Vařeku k zaplacení směnky, nikdy nezapočítal pohledávku ze směnky vůči pohledávce J. Vařeky, nikdy neuplatnil jako procesní obranu tvrzení o vlastnictví směnečné pohledávky, slovo směnky nikdy nezaznělo v žádném podání dovolatele obsažené v soudním spise, neexistuje žádný dopis či písemné podání, v němž by na směnku odkazoval. „Odvolací soud místo toho, aby při nejasné důkazní situaci rozhodl podle důkazní zásady „in dubio pro reo“, naopak konstruuje hypotetické a spekulativní závěry, na kterých pak zásadním způsobem staví svůj odsuzující rozsudek.“
Nejde ale jenom o to, že směnku Jirounek nijak neuplatnil, jak dále vysvětluje, provedenými důkazy vylo prokázáno, že měl směnku pouze v držení, to znamená, že ji nevytvořil a nepadělal. „Dovolatel však zdůrazňuje, že v řízení nebylo ani prokázáno, že by věděl o tom, že předmětná směnka je padělaná.“
Nemohlo jít o úmysl
Jak dále dovolání uvádí, ve vztahu k extrémnímu nesouladu nemá obhájce za prokázaný skutkový stav zejména v otázce naplnění subjektivní stránky trestného činu- jednání dovolatele bylo kvalifikováno jako trestný čin spáchaný v úmyslu přímé podle paragrafu 15 odst. 1, pís. a) TZ. Taková hmotněprávní kvalifikace nemá oporu v důkazní situaci, což je v rozporu s rozhodovací praxí Ústavního soudu ČT i Nejvyššího soudu ČR. „Odvolací soud nevzal v úvahu, že dle judikatury platí zásada, že ani vysoký stupeň nebezpečí sám o sobě nemůže vytvořit zákonný podklad pro odsuzující výrok. „Ve vztahu k subjektivní stránce lze konkrétně uvést, že pohledávka zajištěná předmětnou směnkou byla dovolateli vždy prezentována jako pravá. Dovolatel navíc značně obezřetně postupoval při nákupu pohledávky, kdy nechtěl za pohledávku zaplatit předem, ale až po jejím vymožení, dále kdy vyžadoval od skupiny Cipra, Krumlovský doplnění o uznání dluhu,“ pokračuje dovolání s tím, že poté, co začal mít pochybnosti o pravosti směnky, ji Jirounek nepoužitou odevzdal OČTŘ, čímž na nekalé jednání třetích osob v podstatě upozornil. S ohledem na výše uvedené dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek zrušil, a přikázal Krajskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Pochybnosti i v dalších případech
Česká justice a Ekonomický deník podrobně mapovali jednotlivé kauzy v nichž figuruje Kamil Jirounek a upozornili na řadu podivných okolností v postupu státních orgánů v Jirounkových případech. V posledním, který soudy projednávaly, byl Jirounek odsouzen za to, že při sjednávání půjčky na 160 milionů korun od společníků Ravaku spáchal úvěrový podvod. Paradoxní je, že sama soudkyně, která v prvním líčení Jirounka odsoudila na pět let s odůvodněním, že spáchal škodu velkého rozsahu, nyní konstatovala, že se žádná škoda nestala. Podrobně jsme o tomto případu psali v textu Kauza Jirounek: Škodu nespáchal, přesto byl odsouzen.
I přesto, že jeden ze svědků u soudu, k jehož verdiktu je podáno dovolání, řekl, že Jirounek nemohl vědět, že směnka je falešná, byl za její držení odsouzen. Paradoxní na tom je, že právě Jirounek policistům směnku donesl, když nabyl podezření, že by mohla být falešná. K tíži mu byla přičtena také nahrávka, na níž se údajně o pořízení směnky mluví. Soudní znalkyně uvedla, že nahrávka na několika místech vypadá, jako by s ní někdo manipuloval, přesto soud tento důkaz přijal. Z dalších líčení vyplynulo, že některé výpovědi, které byly proti Jirounkovi zaznamenány v přípravném líčení, byly dopředu domluveny a na svědcích vynuceny násilím. Například detektiv pracující pro firmu Ravak Libor Gregor vozil jednoho ze svědků na výslechy, které byly domluveny s konkrétním policistou. Podrobně jsme psali v textu Skutečný příběh Oleo Chemical II – Podsvětí si zřejmě vynutilo výpověď proti Jirounkovi násilím. O velkém tlaku na to, aby Jirounek nastoupil do vězení svědčí také fakt, že na vyřízení věcí před nástupem trestu dostal jen pět dní, což není příliš obvyklé. Detailně jsme se tomu věnovali v textu Exšéf Oleo Chemical Jirounek nastupuje šestiletý trest, na vyřízení osobních věcí dostal jen pět dní
Dušan Šrámek, Tomáš Pečený
O Kamilu Jirounkovi a Oleo chemical jsme také psali:
Kauza Jirounek: Škodu nespáchal, přesto byl odsouzen,
28.3.2017
Skutečný příběh Oleo Chemical II – Podsvětí si zřejmě vynutilo výpověď proti Jirounkovi násilím
13.3.2017 9:33
Skutečný příběh Oleo Chemical – I. díl – Normální business
2.3.2017
Exšéf Oleo Chemical Jirounek nastupuje šestiletý trest, na vyřízení osobních věcí dostal jen pět…
13.2.2017 6:29
Zakladatel Oleo Chemical odmítl, že by tuneloval vlastní firmu
18.11.2015 12:16
Soud v kauze Oleo Chemical neuvalil vazbu na žádného z obviněných
29.9.2014 6:00
Kauza směnky, za kterou Jirounek dostal šest let, míří k NS
10.4.2017 13:11
Kamil Jirounek v den nástupu do vězení: Vina mi nebyla prokázána
16.2.2017 11:27
Deset kauz vyhovujících Babišovým zájmům
15.4.2016 15:36
