Nejvyšší správní soud požádal v souvislosti s kárným řízením se soudcem Miroslavem Veselým advokáta Ivo Halu o vyjádření, zda souhlasí či nesouhlasí s provedením důkazů pomocí odposlechů telekomunikačního provozu o sledování osob, které byly pořízeny ve věci trestního stíhání v kauze Via Chem Group. Advokát nyní České justici řekl, že takový souhlas soudu nedá.
Ivo Hala nesouhlasí s jakýmkoliv použitím odposlechů mezi ním a soudcem Veselým a to ani v takové verzi, kdy by soud využil pouze části, kde hovoří Veselý. Podle advokáta by i v takovém případě mohlo být zasaženo do jeho osobnostních práv.
„Nemohu nezmínit, že nařízení odposlechu ve vztahu k mé osobě není ničím podloženo, žádným poznatkem ani poukazem na jakékoliv mé jednání, které by jakkoliv zakládalo podezření z potenciálně trestného jednání. Absence jakéhokoliv zdůvodnění ve vztahu k mé osobě je zřejmá i z dalších podnětů, návrhů i příkazů, kterými byly prodlouženy odposlechy. Nelze opomenout, že žádné z tam uváděných podezření vztažených k mé osobě se nikdy nepotvrdilo, nicméně obvinění mi bylo sděleno pro zcela odlišná jednání, která osobně považuji za legální, nicméně policejní orgán je účelově hodnotí jako jednání naplňující znaky celé řady trestných činů“ sděluje v úvodu svého vyjádření Ivo Hala Nejvyššímu správnímu soudu.
Hala však rozhodně nesouhlasí s tím, aby odposlechy a záznamy o sledování osob a věcí byly v předmětném kárném řízení použity. A to „byť i jen v rozsahu toho – v té části, co řekl JUDr. Veselý“. Je přitom „přesvědčen, že bez souhlasu všech dotčených osob není možné odposlechy použít jako důkaz v jakémkoliv jiném než trestním řízení (a to navíc pouze pro určité trestné činy – viz. § 88 TŘ) vůbec.“
Mohlo by vás zajímat
Hala s použitím odposlechů u NSS nesouhlasí mimo jiné proto, že podle něj došlo v trestním řízení proti němu k vydání celé řady rozhodnutí, která jsou nezákonná a kterými bylo zasaženo do jeho ústavou garantovaných práv.
Podle Haly byly samotné odposlechy mezi ním a soudcem Veselým nařízeny v rozporu se zákonem, podobně jako sledování osob. Jako důvody Hala ve svém vyjádření pro NSS uvádí mimo jiné podle něj chybné určení místní příslušnosti OS v Pardubicích pro přípravné řízení a rozporuje i věcnou příslušnost Vrchního státního zastupitelství v Praze. Zpochybňuje také dostatečnost odůvodnění příkazu k odposlechům.
Co se týče kárného řízení se soudcem Veselým, považuje Ivo Hala konstrukt obvinění ministra spravedlnosti za „spekulativní a účelový“. Podle advokáta se tímto způsobem „Policie ČR pod maskou ochrany veřejného zájmu snaží zasahovat do soudní jurisdikce a běžícího civilního/insolvenčního řízení, a to v těsné spolupráci s vybranými sdělovacími prostředky“.
Hala poté pochybuje o znalosti insolvenčního zákona kárným žalobcem a připomíná paragraf 85 insolvenčního zákona: „O úkonech, při nichž insolvenční soud jedná s ostatními procesními subjekty o skutkové podstatě projednávané věci nebo o procesních otázkách, které na ni mohou mít vliv, se vždy sepisuje protokol; není-li to možné vzhledem ke způsobu, jakým se procesní subjekt obrátil na insolvenční soud a je-li jednostranné přijetí nebo podání informace insolvenčním soudem ve společném zájmu věřitelů, je insolvenční soud povinen o takto přijaté nebo poskytnuté informaci vždy pořídit záznam do insolvenčního spisu. Náležitosti takového záznamu stanoví prováděcí právní předpis.“
Podle Haly i důvodová zpráva k novele insolvenčního zákona uvádí, že povaha insolvenčních věcí předurčuje soud k tomu, aby v zájmu věřitelů postupoval tak, že bude i mimo soudní jednání se subjekty komunikovat. „S ohledem na shora uvedené zákonné vymezení konstatuji, že vzájemná komunikace s JUDr. Veselým nevybočila ze zákonných limitů a nikdy nebyla vedena způsobem, kterým by byly dotčeny zásady výkonu funkce soudce nebo překročeny meze uplatnění práv účastníka řízení, resp. ohroženo plnění povinnosti účastníka v řízení,“ uvádí Hala s tím, že Veselého nikdy nekontaktoval ve sporné agendě.
„Jinými slovy, insolvenční řízení je řízením specifickým, v jehož rámci je předvídaná komunikace mezi soudem a účastníky řízení. Jedná se tedy právě o ten typ řízení, na nějž nedopadá zákaz komunikace o skutkové podstatě a procesních otázkách mezi soudcem a účastníky řízení. Ostatně z tohoto důvodu byl novelizován text ustanovení § 85 IZ s účinností od 1. 1. 2014“ vysvětluje Hala.
Advokát dále nesouhlasí s Pelikánovým argumentem judikaturou Evrospkého soudu pro lidská práva (ESLP). Ministr ve své kárné žalobě odkázal na recentní rozhodnutí – konkrétně rozsudek ve věci Versini-Campinchi a Crasnianski proti Francii ze 16. 6. 2016 (žaloba 49176/11). Případ podle ministra judikuje, že „použití odposlechů pořízených v trestní věci pro účely disciplinárního řízení s advokátem neporušuje čl. 8 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv“ – analogicky by toto stanovisko mohlo být vztaženo i na kárné řízení se soudcem. S tím Hala nesouhlasí. Případ se podle něj týká jiné situace s rozdílnými okolnostmi a také je rozdíl v tom, že v ČR je třeba rozhodovat podle českého práva a ve Francii podle francouzského.
Hala upozorňuje, že dle naší judikatury není možné odposlechy z trestního řízení nelze použít u kárného řízení. „Kárný žalobce zřejmě zaměňuje, na čí ochranu zde Evropská úmluva o ochraně lidských práv je a jaký má vztah k členským právním řádům. Úmluva v prvé řadě chrání občany států, které jsou smluvní stranou. Naopak je v rozporu s Úmluvou, aby byla vykládána tak, že může represivním orgánům poskytovat možnost zásahu do práv i tam, kde konkrétní právní řád toto nepřipouští. Úmluva stanoví jakýsi minimální standard, ke kterému se státy společně mezinárodně (tj. vůči jiným státům a zároveň svým občanům) zavázaly. To však neznamená, že konkrétní stát nemůže přijmout ochranu pro občany příznivější – tj. zaváže se vůči svým občanům vyšší formou ochrany. Úmluva v tomto ohledu působí vůči dílčím právním řádům výlučně subsidiárně a jde o jakousi pojistku a záchranou brzdu poslední instance,“ uvádí Hala.
„Logika argumentace ze strany kárného žalobce je tedy převrácená. Rozhodnutí ESLP učiněné v návaznosti na rozhodování ve Francii není důvodem pro změnu rozhodovací praxe soudů či legislativy v ČR. Rozhodnutí Versini-Campinchi and Crasnianski v. France proto ani nemůže být důvodem ke změně aktuální judikatury v ČR. Uvedené svědčí o oportunistickém a účelovém využívání argumentů ze strany kárného žalobce, které nerespektuje české zákony“ dodává Hala.
V závěru svého vyjádření Hala poukazuje na to, že „přepis odposlechů ze strany policie je mnohdy nepřesný nebo zkreslený a připojené komentáře jsou tendenční a spekulativní.“
Eva Paseková
