Evropský soudní dvůr rozhodl, že zadržování kurdské rodiny snažící se dostat z Maďarska do Německa v českém detenčním zařízení bylo nezákonné. Pro soudce Nejvyššího správního soudu (NSS) je rozhodnutí závazné. „Poté, co se soudci NSS s obsahem rozhodnutí Soudního dvora seznámí, bude dále pokračovat řízení o kasační stížnosti stěžovatele,“ řekla České justici mluvčí NSS Sylva Dostálová.
Kurdští manželé s dítětem odešli z Iráku ze strachu před perzekucí ze strany Islámského státu. Zadrženi byli v Maďarsku, kde požádali o azyl. Trojice ale po několika dnech tajně odešla ve snaze dostat se do Německa.
Rodinu následně zadržela česká policie a umístila do detenčního zařízení s cílem vrátit migranty do Maďarska. Podle názoru českých úřadů hrozilo riziko, že se rodina bude tomuto transferu vyhýbat.
K zadržování běženců s cílem jejich přesunu do jiné členské země, které unijní pravidla za určitých podmínek umožňují, ale Česku podle ESD chyběla příslušná národní právní úprava.
Rozhodnutí Soudního dvora EU o předběžné otázce je pro Nejvyšší správní soud závazné. „Úkolem soudců NSS je nyní výklad unijního právního předpisu poskytnutý Soudním dvorem aplikovat v rámci konkrétních skutkových okolností dané věci. Poté, co se soudci NSS s obsahem rozhodnutí Soudního dvora seznámí, bude proto dále pokračovat řízení o kasační stížnosti stěžovatele. Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu o této kasační stížnosti lze očekávat v řádech týdnů,“ reagovala mluvčí NSS.
Rozsudek ve věci předložené NSS C -528/15, Al Chodor je již na webu SDEU:
V souladu s dřívějším stanoviskem GA Soudní dvůr rozhodl, že: Článek 2 písm. n) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 604/2013 ze dne 26. června 2013, kterým se stanoví kritéria a postupy pro určení členského státu příslušného k posuzování žádosti o mezinárodní ochranu podané státním příslušníkem třetí země nebo osobou bez státní příslušnosti v některém z členských států, ve spojení s jeho čl. 28 odst. 2, musí být vykládány v tom smyslu, že členským státům ukládají povinnost stanovit obecně závazným právním předpisem objektivní kritéria, na nichž se zakládají důvody, pro které je možné se domnívat, že žadatel o mezinárodní ochranu, s nímž je vedeno řízení o přemístění, může uprchnout. Absence takového právního předpisu má za následek neaplikovatelnost čl. 28 odst. 2 tohoto nařízení.
Unijní soud upozornil, že zadržování žadatelů o azyl představuje vážný zásah do jejich svobod a mělo by být proto založenona jasných, předpověditelných a přístupných pravidlech, která zajišťují ochranu před případnou zvůlí. Nestačí podle něj, že se určitým způsobem postupovalo i v minulosti a že tento postup je stálou policejní praxí.
(epa, čtk)
