Velký senát Nejvyššího soudu (NS) připustil možnost trestního postihu člověka, který už byl kvůli krácení daně penalizován finančním úřadem. Pokud se obě řízení doplňují, zaměřují se na různé aspekty daného protiprávního jednání a je mezi nimi věcná a časová souvislost, nejde o porušení zákazu dvojího postihu téže osoby za týž skutek. Senát rozhodl už v lednu, obsáhlý verdikt ujasňující důležitou problematiku je dostupný na webu soudu.
NS ale zároveň zdůraznil, že pokud trestnímu rozsudku předchází sankce v daňovém řízení a její úhrada, je nutné to při výměře postihu zohlednit. Odsouzený nemá být vystaven nadměrné zátěži.
„Je proto nezbytné, aby soudy při stanovení druhu trestu a jeho výměry přihlédly k rozhodnutí finančního úřadu (dodatečnému platebnímu výměru) o povinnosti uhradit penále z doměřené daně a v odůvodnění rozhodnutí vysvětlily, jak byla tato okolnost zohledněna,“ stojí v rozhodnutí.
Velký senát vycházel z konkrétního případu, který řešil Okresní soud v Liberci. Šlo o muže, který zkrátil daň o téměř 1,4 milionu korun. Finanční úřad mu daň doměřil a přidal ještě penále. Muž vše uhradil, přesto dál čelil stíhání. Liberecké soudy mu neuložily žádný další trest, nicméně uznaly jej vinným. Muž podal dovolání. Stíhání označil za nepřípustné, avšak neuspěl, a to ani s tvrzením, že zaplacením penále projevil účinnou lítost, a tak jeho trestní odpovědnost zanikla. Podle NS plnil závazky až pod hrozbou a tlakem trestního stíhání.
Česká justice problematiku posuzovala rozkolísaně. Nejvyšší státní zastupitelství podalo v posledních měsících několik dovolání v kauzách, kde soudy stíhání zastavily právě s poukazem na to, že finanční úřad již dříve vyměřil penále.
Důležitý verdikt, na který nyní odkázal i NS, loni přijal Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku. V případě dvou norských občanů soud 16 hlasy proti jednomu dospěl k závěru, že odsouzení za daňový trestný čin po předchozím daňovém penále nepředstavovalo porušení zásady ne bis in idem (ne dvakrát o tomtéž). Cíle obou sankcí jsou různé. Penále má preventivní a donucovací funkci, trestní stíhání sleduje též represivní cíl.
V listopadu 2015 vyvolal pozornost rozsudek Nejvyššího správního soudu, podle kterého je daňové penále specifickou formou trestu. V praxi to znamená například nutnost použít při rozhodnutí o penále novější právní úpravu, pokud je pro plátce příznivější. Nejvyšší správní soud se však tehdy nezabýval přímo možností souběhu nebo následného konání daňového a trestního řízení.
(čtk)
