Prezident Miloš Zeman dává jednoznačně a opakovaně najevo, že k prosazení pravomocného odsouzení Davida Ratha je připraven zneužít i své Ústavou svěřené pravomoci, včetně cíleného nátlaku na konkrétní ve věci činné soudce. Exhejtman takto argumentuje v ústavní stížnosti na prezidenta republiky. České justici se text podařilo získat.
Rathův advokát Roman Jelínek ve stížnosti, která má 31 stran, rekapituluje některé Zemanovy výroky, které se objevily v médiích. Sahá například až do roku 2013, kdy v rámci své oficiální návštěvy Středočeského kraje na setkání s občany v Nymburce prezident republiky uvedl, že „má za to, že bývalý hejtman a poslanec David Rath, který je obviněn z korupce, je vinen. „Platí presumpce neviny, přesto si myslím, že zloděj je. Když někoho najdou se sedmi milióny v krabici, je velmi nepravděpodobné, že si ty bankovky sám natiskl,“ uvedl tehdy prezident.
Při jmenování nových soudců na Pražském hradě v lednu 2017 pak za přítomnosti ministra spravedlnosti Roberta Pelikána (ANO) v reakci na kasační rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sdělil, že dle jeho názoru „diskuse o vině či nevině Ratha jsou nepatřičné.
Při své oficiální návštěvě Plzeňského kraje na setkání s občany v Třemošné rovněž v lednu tohoto roku pak prezident republiky veřejně prohlásil, že „uvažuje o tom, že podá kárnou žalobu na soudce Pavla Zelenku. Ten vedl senát pražského vrchního soudu, který označil odposlechy v Rathově kauze za nezákonné.
Jelínek pak vypočítává další příklady Zemanových veřejných vystoupení, na kterých hovořil o Rathově vinně. „K prokázání shora uvedených výstupů hromadných sdělovacích prostředků Stěžovatel k důkazu navrhuje též svědecký výslech prezidenta republiky Ing. Miloše Zemana, CSc., pod adresou uvedenou v záhlaví ústavní stížnosti,“ uvádí exhejtmanův obhájce.
Stěžovatel namítá, že prezident republiky svým shora uvedeným postupem opakovaně porušuje:
- ústavní zásadu, že státní moc lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví (Čl. 2 odst. 3 Ústavy, Čl. 2 odst. 2 Listiny),
- ústavní zásadu, že soudci jsou při výkonu své funkce nezávislí a jejich nestrannost nesmí nikdo ohrožovat (Čl. 82 odst. 1 Ústavy),
- ústavní zásadu, že jen soud rozhoduje o vině a trestu za trestné činy (Čl. 90 Ústavy, Čl. 40 odst. 1 Listiny),
- právo Stěžovatele nebýt stíhán nebo zbaven svobody jinak než z důvodů a způsobem, který stanoví zákon (Čl. 8 odst. 2 Listiny),
- právo Stěžovatele na spravedlivý proces, zejména oprávnění domáhat se svého práva u nezávislého a nestranného soudu (Čl. 36 odst. 1 Listiny, čl. 6 odst. 1 Úmluvy),
- právo Stěžovatele být považován za nevinného, pokud pravomocným odsuzujícím rozsudkem soudu nebyla jeho vina vyslovena (Čl. 40 odst. 2 Listiny, Čl. 6 odst. 2 Úmluvy).
Podle Jelínka je patrné, že u většiny vyjádření, které ve stížnosti uvádí je patrné, že jednání prezidenta republiky nemělo charakter aktů soukromé osoby, ale činnosti orgánu veřejné moci.
Jelínek dále připomíná, že případné podání kárné žaloby na soudce Vrchního soudu v Praze Pavla Zelenku by nebylo možné posoudit jinak, než jako ryze účelový krok. „Za prvé by se jednalo o zcela bezprecedentní případ podání kárné žaloby prezidentem republiky, první svého druhu za platnosti současné právní úpravy,“ dodává obhájce Ratha a připomíná, že soudce podle judikatury nelze kárně stíhat za právní názor.
Podle stěžovatele prezident vytváří nátlak nejen na soudce, ale i na veřejnost. „S ohledem na řadu pravomocí, jimiž prezident republiky disponuje vůči soudnímu stavu, proto může na straně soudců, rozhodujících ve věci Stěžovatele, objektivně vznikat obava, že jim případné Stěžovateli příznivé rozhodnutí „uzavře dveře“ před dalším kariérním postupem či dokonce znemožní další výkon jejich povolání. U veřejnosti pak ze stejného důvodu zákonitě vznikají objektivní pochybnosti o nezávislosti a nestrannosti rozhodujících soudců.“
Jelínek v závěru stížnosti žádá, aby ústavní soud vydal nález, ze kterého bude vyplývat, že byly porušeny ústavní zásady, že státní moc lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví (Čl. 2 odst. 3 Ústavy, Čl. 2 odst. 2 Listiny), soudci jsou při výkonu své funkce nezávislí a jejich nestrannost nesmí nikdo ohrožovat (Čl. 82 odst. 1 Ústavy), jen soud rozhoduje o vině a trestu za trestné činy (Čl. 90 Ústavy, Čl. 40 odst. 1 Listiny) a práva Stěžovatele nebýt stíhán nebo zbaven svobody jinak než z důvodů a způsobem, který stanoví zákon (Čl. 8 odst. 2 Listiny), na spravedlivý proces, zejména oprávnění domáhat se svého práva u nezávislého a nestranného soudu (Čl. 36 odst. 1 Listiny, čl. 6 odst. 1 Úmluvy) a být považován za nevinného, pokud pravomocným odsuzujícím rozsudkem soudu nebyla jeho vina vyslovena (Čl. 40 odst. 2 Listiny, Čl. 6 odst. 2 Úmluvy).
Dále že prezidentu republiky se zakazuje pokračovat v porušování práv Stěžovatele dalšími výroky či jinými zásahy ohrožujícími nezávislost a nestrannost soudců rozhodujících v trestní věci Stěžovatele ((Čl. 36 odst. 1 Listiny, čl. 6 odst. 1 Úmluvy). A za třetí, že prezidentu republiky se zakazuje pokračovat v porušování práva Stěžovatele být považován za nevinného, pokud pravomocným odsuzujícím rozsudkem soudu nebyla jeho vina vyslovena (Čl. 40 odst. 2 Listiny, Čl. 6 odst. 2 Úmluvy).
(epa)
