Nejenom telefonní odposlechy, ale i prostorové odposlechy, případně sledování osob a věcí by měl schvalovat soud, a ne pouze státní zástupce, jako je tomu doposud. Vyplývá to ze společného usnesení Stálé komise pro kontrolu Generální inspekce bezpečnostních sborů a Stálé komise pro kontrolu použití odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu, použití sledování osob a věcí a rušení provozu elektronických komunikací Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR. „Podle názoru obou komisí se jedná o srovnatelný zásah do soukromí občanů, a tak neexistuje jediný důvod, proč by měla v tomto případě existovat odlišná právní úprava,“ říká předseda „velkého ucha“, poslanec Daniel Korte (TOP 09).
Obě komise žádají vládu, aby Poslanecké sněmovně do tří měsíců předložila návrh zákona, který bude obsahovat změnu trestního řádu tak, aby bylo vypuštěno oprávnění státního zástupce udělovat policejnímu orgánu písemné povolení ke sledování osob a věcí, při kterém mají být pořizovány zvukové, obrazové nebo jiné záznamy, podle § 158d odst. 2 trestního řádu. Tato pravomoc by měla být svěřena výlučně soudu.
Vedle toho poslanci rovněž žádají, aby byl náležitě zajištěn funkční systém evidence a informování osob dotčených pořízením zvukového, obrazového nebo jiného záznamu při sledování podle § 158d trestního řádu v případech, kdy pořízením zvukového, obrazového nebo jiného záznamu nebyly zjištěny skutečnosti důležité pro trestní řízení, a aby bylo zajištěno, že takové informace budou bezodkladně zlikvidovány.
Nevhodná praxe
Jak vyplývá ze schváleného usnesení, navrhovaná změna právní úpravy vychází z potřebnosti zajistit, aby nedocházelo k nadužívání sledování osob, při kterém policejní orgán pořizuje zvukové záznamy a de facto odposlouchává podezřelé osoby bez předchozího písemného povolení soudu, jako je tomu v případě pořizování zvukových a jiných záznamů, kdy je sledováním zasahováno do nedotknutelnosti obydlí a do soukromí sledovaných osob. „Současný stav, kdy povolení pořizování zvukového záznamu podléhá písemnému souhlasu státního zástupce, se ukázal v praxi jako zcela nevhodný. Je žádoucí, aby nedocházelo k nadužívání tzv. prostorového odposlechu policejním orgánem, ačkoliv lze dosáhnout účelu a cíle trestního řízení jiným způsobem, a aby tím naopak došlo ke zvýšení kontroly nad oprávněností a odůvodněností zásahů do základních lidských práv sledovaných osob.“
Jak dále poslanci uvádějí, Ústavní soud ve své judikatuře již dříve definoval podmínky, za kterých má pochybení v procesu dokazování, respektive při zjišťování skutkového stavu, ústavně právní relevanci z důvodu porušení základních práv a svobod, a tímto způsobem, kdy by soud povoloval tzv. prostorové odposlechy obdobným způsobem, jako je tomu v případě odposlechů klasických, tj. dle § 88 tr. ř., by se zajistila efektivnější kontrola dodržování základních práv a svobod sledovaných osob, včetně dohledu nad dodržováním bezvadného postupu policejních orgánů v rámci trestního řízení. Pokud důkaz, resp. informace o něm obsažená, nebyl získán co do jednotlivých dílčích komponentů (fází) procesu dokazování procesně přípustným způsobem, musí být soudem vyloučen z předmětu úvah směřujících ke zjištění skutkového základu věci. Při sledování osob a věci dle § 158d trestního řádu je přitom nezbytně třeba, aby bylo dáno do souvislosti podezření, že ke konkrétní trestné činnosti má sledovaná osoba konkrétní vztah. „V současné době platí, že policejní orgán může sledování osob a věcí, tedy získávání poznatků o osobách a věcech, provádět utajovaným (skrytým) způsobem technickými nebo jinými prostředky. To znamená, že na veřejných místech může policejní orgán fotografovat, pořizovat zvukové i obrazové záznamy v podstatě bez kontroly soudu, kdy postačuje písemný souhlas státního zástupce. Ačkoliv pořizování zvukových či obrazových záznamů v kavárnách a restauracích není spojeno se zásahem do nedotknutelnosti obydlí, míra zásahu do osobního života sledované osoby je natolik vysoká, že by měla podléhat povolení soudu, jako tomu je v případě odposlechu,“ vysvětluje usnesení.
Z odůvodnění přijatého odůvodnění usnesení dále plyne, že v v případě, kdy dojde ke zjištění policejního orgánu, že informace získané prostorovým odposlechem jsou neúčelné pro trestní řízení a nevedou tedy k zahájení trestního stíhání, měl by policejní orgán o tomto informovat dotčenou sledovanou osobu o nasazení a použití operativně pátracího prostředku na jeho osobu a následně by měl informace získané tímto způsobem zklikvidovat. Policejní orgán, který provádí dané úkony v rámci trestního řízení, by měl vést přesnou evidenci všech použití prostorových odposlechů, včetně evidence likvidace jednotlivých případů, kdy došlo k neúčelnému použití operativně pátracích prostředků.
„Policejní orgán nesmí rezignovat na klasickou operativní práci při vyhledávání, objasňování a vyšetřování trestných činů. Není tedy možné, aby se policejní orgán ve stále větší míře spoléhal na odposlechy, a to včetně prostorových, jelikož se jedná o závažný zásah do základních práv a svobod jednotlivce. Aby byl tento princip prolamování a omezování základních lidských práv a svobod výhradně na základě zákona naplno respektován, je nezbytné garantovat, aby policejní orgán mohl využívat při odhalování či dokumentování trestné činnosti sledování osob prostřednictvím odposlechů pouze v odůvodněných případech. Proto je zapotřebí sjednotit praxi nasazování odposlechů a podmínit jejich používání povolením soudu,“ uzavírá usnesení.
Odborníci jsou pro
Podle předsedy SKKPO Daniela Korteho má návrh za cíl sjednotit různé formy zásahů orgánů činných v trestním řízení do občanských práv. „Jsem rád, že návrh přijaly obě komise za své. Zvláště proto, že jsem jej podával neúspěšně již jako součást doprovodných usnesení ke zprávě vyšetřovací komise k policejní reorganizaci. Sledování osob a věcí stálo dlouho mimo pozornost, a to je chyba. Ostatně i z každoročních analýz odposlechů a sledování plyne, že jejich počet stoupá, a i to je důvodem, proč jsem návrh předložil. Přitom pokud jsou povoleny prostorové odposlechy, může de facto policie zaznamenávat i telefonní hovory, aniž by k tomu měla souhlas soudu.“ Podle Korteho je rovněž namístě, aby se o nasazení operativních prostředků dozvěděla osoba, vůči níž byly nasazeny. „Stát je povinen o tak závažném vpádu do soukromí občanů informovat, stejně jako je tomu u odposlechů.“ Míč je nyní na straně vlády, která by měla na základě přijatého usnesení konat, doplnil poslanec.
„Považuji za cestu správným směrem konečně zajistit, aby nedocházelo k možnému nadužívání či zneužívání při odposlouchávání osob kdekoliv se policejním orgánů zlíbí na základě povolení státního zástupce namísto soudu. Ačkoliv pořizování skrytých zvukových záznamů v kavárnách a restauracích není spojeno se zásahem do nedotknutelnosti obydlí, míra zásahu do osobního života občanů je natolik vysoká, že by měla podléhat povolení soudu, jako tomu je v případě odposlechu,“ říká poslankyně a zároveň místopředsedkyně Stále komise pro kontrolu činnosti GIBS Jana Černochová. „Policie nesmí rezignovat na svou operativní činnost a vyhledávat informace přímo v zájmovém prostředí. Odposlechy mají být vždy až podpůrným operativně pátracím prostředkem, který nesmí klasickou policejní práci nahrazovat.“ Stále by mělo podle poslankyně platit, že pokud lze dosáhnout účelu a cíle trestního řízení jiným způsobem, nemá být odposlech povolen. Jak dále konstatuje, bohužel jsou často státními zástupci povolovány prostorové odposlechy jak na běžícím páse a neplní tak svou roli kontrolovat činnost policie v trestním řízení. „Jsem skálopevně přesvědčená, že přenechání pravomoci soudu povolovat odposlechy povede ke zvýšení a zajištění kontroly nad oprávněností a odůvodněností zásahů do základních lidských práv občanů ze strany policejních orgánů.“
Podle člena prezídia Unie obhájců Lukáše Trojana je usnesení krokem správným směrem. „Jde o srovnatelné zásahy do občanských práv, a návrh má proto plnou podporu Unie obhájců. Podle Trojana je navíc z jistého hlediska nasazení například prostorových odposlechů větším zásahem do občanských svobod, než telefonické odposlechy, protože jsou jimi monitorovány i třetí osoby, například v restauračních zařízeních. Jinou otázkou je případná informační povinnost. „Mnohokrát jsme diskutovali o tom, že dnešní úprava tak, jak je stanovena v zákoně, je nedostatečná, protože má spoustu výjimek, které prakticky informační povinnost vylučují. Měla by být přijata taková právní úprava, která by informační povinnost učinila skutečně efektivní,“ dodává Trojan.
Advokát a bývalý místopředseda Nejvyššího soudu Pavel Kučera rovněž návrh vítá, upozorňuje ale na možné úskalí. „Obávám se, zda zvýšení rozhodovacích pravomocí v oblasti použití operativních prostředků nepovede jenom k dalšímu formalismu, protože ne každý soudce bude schopen efektivně posoudit, zda má žádost skutečné opodstatnění. Na druhou stranu může mít rozšíření oprávnění smysl v tom, že pokud státní zástupce předloží návrhy na použití více prostředků, soudce může povolit pouze některé z nich, tak aby bylo co nejvíce šetřeno soukromí podezřelých osob, míní Kučera.
Dušan Šrámek
