Nejednoznačnost, možnost širokého výkladu a aplikace zcela ponechaná na orgánech činných v trestním řízení. To je hlavní problém novelizovaného zákona o trestní odpovědnosti právnických osob (TOPO), jak se shodli panelisté prvního bloku vědecké konference Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob – pět let poté. Žádný z panelistů nevystoupil proti principu TOPO, i když koncept označili za kontroverzní.
Jakoby zákonodárce novelizací ve skutečnosti chtěl do zákona o trestní odpovědnosti právnických osob „hodit vidle“ a nebo naopak posílit orgány činné v trestním řízení, ponecháním výkladů nejednoznačností na nich – tedy na policii, státním zastupitelství a soudech. Z velmi poctivých a erudovaných pokusů vědeckých kapacit práva vyložit některá ustanovení TOPO i ze samotných výkladů nemohlo vyplynout pro posluchače nic jiného.
Sami někteří přednášející totiž pátrali nebo odhadovali důvody i původ některých principů a ustanovení v zákoně a představovali svůj výklad. Což vyvolává vážnou otázku, jak mají se zákonem pracovat obchodní firmy, územně správní celky, nemocnice nebo školy a výrobní podniky.
Známé trestání měst za odpor proti králi
Mezinárodní vědecká konference Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob – pět let poté se konala v úterý 14. března 2017 v Karolinu a pořádaly ji Katedra trestního práva Právnické fakulty Univerzity Karlovy s advokátní kanceláří Kinstellar, s.r.o. jako donátorem, mecenášem i praktikem v této nové disciplíně, za což se advokátní kanceláři dostalo poděkování.
Mohlo by vás zajímat
Jako téma velkých debat a kontroverzi nazval TOPO děkan Právnické fakulty Univerzity Karlovy prof. JUDr. Jan Kuklík, Sc., který současně upozornil, že nejde o princip nový, nýbrž starý stovky let, kdy známe například „trestání měst za odpor proti panovníkovi“. Poté Jan Kuklík bořil některé další mýty: podle něho není pravda, že TOPO není v intencích římského práva, protože to byli italští glosátoři, kteří umožnili trestání spolků, princip trestní odpovědnosti právnických osob obsahuje i kanonické právo. Naopak v Common Law je TOPO moderním výtvorem počátku 20. století.
Praktickou zkušenost shrnula v úvodu partnerka advokátní kanceláře Kinstellar Jitka Logesová, která upozornila, že ještě před deseti lety se tento typ právní služby týkal z 90% mezinárodních společností. Za posledních pět let se situace změnila, společnosti musí reagovat na místní právní úpravy. Velmi efektivní výkon vykazuje podle jejích slov Rumunsko a také v ČR došlo k velkému posunu.
Ústavní soud to stejně vyloží po svém
Podle prof. JUDr. Karla Klímy, který svůj příspěvek nazval „Ústavně-právní souvislosti trestní odpovědnosti právnických osob, expandoval v polovině 90. let Ústavní soud do trestního práva v duchu judikatury Evropského soudu pro lidská práva.
Ústavní základy České republiky upravují trestní odpovědnost fyzické osoby jak odpovědnost individuální, takže TOPO se může místy dostat do kolize a rovněž vzhledem k dvojí trestně právní odpovědnosti porušuje zásadu ne bis in idem. Otázku také vyvolává TOPO ve vztahu k územně správním celkům na které se vztahuje, pokud nejde o výkon veřejné moci, přičemž hranice mezi výkonem veřejné moci a správou může být nejasná, vyplynulo z jeho slov.
Přesto prof. Karel Kíma nemá se samotným principem problém: Právnické osoby jsou subjektem ústavních práv a jsou na tom podobně jako fyzické osoby. Fyzické osoby také mají právo vlastnit, právo na ochranu jména, mají rovný přístup k vymahatelnosti práva, které je součástí práva na spravedlivý proces. „Jestliže právnické osoby požívají zákonných práv, mohou se dopustit i jejich porušení,“ uvedl, proč nemá problém se samotným principem.
Poté upozornil, že ústavní pořádek není nastaven na souběžnou odpovědnost různých subjektů. Zákonodárce rozšířil trestní odpovědnost právnických osob na jednání která nejsou přirozená jako jsou jednání lidská. Právnická osoba je umělá a právní řád vytváří útvary, které jsou člověkem animovány. Ústavní právo podle jeho slov teprve musí najít cestu k tomuto typu trestní odpovědnosti.
Co se týče územně správních celků je třeba hledat hranici, co je výkon moci a co je póza. Výkonem moci je vydávání obecně závazných vyhlášek a nařízení rad. Ale co když nařízení rady zavání korupcí?, položil otázku prof. Karel Klíma. „Můžeme komentovat, můžeme uvažovat, jisté je, že nám to Ústavní soud vysvětlí po svém,“ uzavřel.
V ČR stoupá počet stíhaných právnických osob
Upozorněním, že ani český ani slovenský zákon o TOPO neobsahuje pojem právnická osoba uvedl svůj příspěvek Trestní odpovědnost právnických osob v české a slovenské úpravě Prof. JUDr. Jaroslav Ivor, Dr.Sc.Dále poukázal na §6 českého zákona o TOPO, podle kterého se zákon nevztahuje na Českou republiku a na územně správní celky při výkonu veřejné moci. Podle Jaroslava Ivora je pojem Česká republika problematický, neboť není zjevné, které všechny instituce zahrnuje a co vše a kdo všechno je Česká republika.
Také poukázal na nový pojem přičitatelnost namísto zavinění a konečně upozornil na nejasnou formulaci, podmínek, za kterých právnická osoba může být zbavena trestní odpovědnosti, pokud prokazatelně „vynaložila veškeré úsilí, které na ní bylo možno spravedlivě požadovat, aby spáchání protiprávního činu zabránila“. Toto kritérium je podle Jaroslav Ivora neurčité. Poté přednášející rozebral český i slovenský zákon podle jednotlivých paragrafů i podle aplikace.
Zatímco v ČR je aplikační praxe stoupající – v roce 2015 bylo 227 stíhaných právnických osob, na Slovensku bylo od účinnosti zákona zaevidováno sedm trestních věcí, z čehož bylo šest odloženo, informoval. Podle Jaroslava Ivora mají slovenská i česká úprava přesto mnoho společných znaků.
Výčet překlopil odpovědnost na OČTŘ
Poté převzal slovo Prof. JUDr. Jiří Jelínek, který přednesl úvahu s názvem „Nad 6. novelou zákona o trestní odpovědnosti právnických osob, přičemž v úvodu zdůraznil dvě změny: §7 a možnost právnické osoby vyvinit se, jak byla doplněna do §8 zákona. Podle prof. Jelínka obě novely spojuje určitá problematičnost a určitý odpor – hospodářských kruhů, advokacie i poslanců a §8 narazil i v Senátu.
V prvním případě jde o rozsah kriminalizace právnických osob: Pamětníci si vzpomenou, že nadměrná kriminalizace byla důvod, proč nebyl přijat původní koncept připomněl prof. Jelínek. Podstata přijatých změn je fakt, že namísto výčtu máme dnes negativní výčet s výjimkami. „To znamená, že zákonodárce přistoupil ke generální trestní odpovědnosti právnických osob,“ uvedl. Podle jeho slov je důležitý výčet činů, za které právnická osob odpovídat nemůže.
Jak vyplynulo z jeho slov, není zjevné, proč zákonodárce k této změně přistoupil: „Tato úprava je problematická, výčet je příliš široký a tím se přenáší odpovědnost na orgány činné v trestním řízení, které mají právo aplikovat,“ upozornil, k čemu došlo prof. Jiří Jelínek. Podle jeho slov je ve tvorbě zákonů „lepší něco dobře opsat, než špatně vymyslet“.
Předchozímu konceptu se vytýkalo, že některé činy tam jsou a jiné ne, což platí znovu, takže se nic nezměnilo, dodal k tomu renomovaný odborník na trestní právo z Karlovy univerzity.
K §8 zákona poté předvedl tři námitky: nepřesná terminologie, neurčité pojmy, nevhodná personalizace. Například slovo „sprostí se“ navozuje, že jde o odpovědnost objektivní, ačkoli jde o odpovědnost subjektivní, uvedl prof. Jelínek.
Kde začíná a končí veškeré úsilí?
K formulaci podmínky vyvinění právnické osoby „vynaložila veškeré úsilí, které na ní bylo možno spravedlivě požadovat, aby spáchání protiprávního činu zabránila“ pak prof. Jelínek položil otázku: Kde začíná a kde končí toto veškeré úsilí, které je možno spravedlivě požadovat? Podle profesora Jelínka je výklad dvojí. Jeden z dílen advokátních kanceláří, které vytváří compliance programy a druhý, podle kterého nikdo nemůže veškerého úsilí nikdy dosáhnout. Žádný compliance program nemůže právnickou osobu vyvinit, protože se nedodržuje, vysvětlil Jiří Jelínek.
V souvislosti s problematickou formulací upozornil ještě na slova „na ní“, která se v zákoně rovněž neměla vyskytnout. „Kde se to vzalo? Neprošlo to procesem připomínkování ani legislativní radou vlády, obsahuje to podobnou formulaci jako spotřebitelský zákon,“ podotkl prof. Jelínek, který označil hlavní problém zákona to, že dpovědnost je překlopena na orgány činné v trestním řízení.
Tam, kde každý zaměstnanec dokáže reagovat
Na prof. Jelínka navázal prof. JUDr. Jozef Čentéš, Ph.D. za autorský kolektiv prof. JUDr. Jakub L´orko a prof. JUDr. Pavel Šámal, PhD., který rozebral podmínky exkulpace při vyvození trestní odpovědnosti právnické osoby na Slovensku a v ČR. Prof. Čentéš se zcela ztotožnil s prof. Jelínkem, co se týče §8 zákona: Tato změna znamená exkulpaci, znamená to odklon od ztotožnění právnické osoby s fyzickou osobou, která působí v orgánech právnické osoby, zdůraznil.
Podle jeho slov zákon obsahuje právní pojmy, které je vždy nutno vyložit ad hoc. V této souvislosti zmínil zajímavý dokument Nejvyššího státního zastupitelství, který je inspirován správními delikty a dává na jednu roveň exkulpaci a administrativně správní liberaci.
Jak dále vyplynulo z jeho slov, vyvinit může právnickou osobu pouze prevence, to znamená tři věci: a) proporcionalita vnitřních opatření, kontroly a správné nastavení b) plné nasazení vedení a c) vyhodnocování rizik – interní předpisy, dohled, fungující komunikace, školení, preventivní a detenční opatření.
Jak zdůraznil, zákon neobsahuje minimální standard opatření, které má právnická osoba činit. Podle prof. Čentéše ale stav, kdy si každý zaměstnanec uvědomuje rizika a dokáže zareagovat znamená, že právnická osoba podmínku vyvinění splnila.
Na to po skončení bloku zareagoval prof. Jiří Jelínek upozorněním, že právnické osoby a ti, kteří budou zákon aplikovat, se budou muset vyrovnat s velikostí a charakterem právnické osoby – v jiné situaci se nachází výrobní podnik, v jiné škola nebo nemocnice.
(ire)
