Zaměstnavatelé v Evropské unii mohou svým pracovníkům zakazovat nosit viditelné náboženské symboly, včetně islámských šátků. Rozhodl o tom dnes Evropský soudní dvůr. Posuzoval případy dvou muslimek z Belgie a Francie, které byly kvůli nošení šátku propuštěny ze zaměstnání. Verdikt soudu není závazný pro justici členských zemí EU.
„Vnitropodnikové nařízení, které zakazuje viditelné nošení jakéhokoli politického, filozofického či náboženského znaku, není přímou diskriminací,“ uvedl soud EU. Jde přitom o první podobné rozhodnutí unijní justice, a to krátce před středečními parlamentními volbami v Nizozemsku, ve kterých muslimská imigrace hraje klíčovou roli, poznamenala agentura Reuters. Přistěhovalectví je ale významnou politickou otázkou napříč Evropou.
Podle verdiktu ale může jít o nepřímou diskriminaci, pokud zaměstnavatel znevýhodňuje jedno nebo jen některá náboženství. I to lze však podle soudu ospravedlnit, pokud se podnik snaží zachovat neutralitu vůči zákazníkům, uvedla agentura DPA.
Soud EU však poznamenal, že zákaz viditelných náboženských a dalších znaků a nařízení příslušné neutrality nesmí na pracovišti jakkoli znevýhodňovat osoby, které se hlásí k nějakému náboženství. Podnik má také správně vysvětlit smysl zákazu a prosazovat ho „vhodným“ způsobem.
Advokátky muslimek argumentovaly proti podobným zákazům při výkonu zaměstnání především tím, že nošení šátků nijak nesnižuje schopnost žen plnit pracovní úkoly. Rozhodně by podle nich neměl být islámský šátek důvodem k výpovědi. Ženy podpořila organizace Open Society amerického miliardáře a filantropa maďarského původu George Sorose.
V případě Belgičanky, která začala po letech práce jako recepční v bezpečnostní agentuře G4S náhle nosit muslimský šátek, unijní soud výhrady muslimek zamítl. Agentura měla příslušné interní nařízení. U francouzské inženýrky, které společnost Micropole dala výpověď, když tato zaměstnankyně odmítla přání jednoho klienta nenosit při služebním jednání šátek, měl ale soud výhradu. V tomto případě mohlo jít podle něj o diskriminaci, pokud bylo důvodem k výpovědi jen přání klienta. To má podle lucemburského tribunálu posoudit francouzská justice.
Soud EU se také domnívá, že klienti nemohou odmítat služby podniků jen kvůli tomu, že jejich zaměstnankyně nosí islámský šátek.
Dnešní rozhodnutí podle Sorosovy organizace oslabilo evropský princip rovnosti lidí, v celé EU se ale neprosadí. „V mnoha členských státech národní zákony budou nadále uznávat, že zakazování náboženských šátků na pracovišti je diskriminace. Ale na místech, kde je národní zákon slabý, toto rozhodnutí vyřazuje mnoho muslimek z pracovního procesu,“ poznamenala představitelka Open Society Maryam Hmadounová.
Výběr informací o problematice nošení náboženských symbolů v Evropě a některých dalších zemích:
– Prvním evropským státem, který vydal zákon zakazující nošení závojů a šátků zahalujících obličej na veřejnosti byla v dubnu 2011 Francie. Ale již počátkem roku 2004 schválil francouzský parlament zákon, který zakázal okázalé nošení náboženských symbolů ve veřejných školách. Tato právní úprava se týkala i dalších náboženských symbolů, jako jsou jarmulky nebo velké kříže. Zákon vycházel z odluky církve od státu z roku 1905. Loni se také ve Francii začaly objevovat zákazy nošení burkin, tedy plavek, kterými muslimské ženy zahalují prakticky celé tělo včetně vlasů. V některých městech to ale soud zrušil.
– Druhou zemí, v níž je zakázáno na veřejných místech nosit závoje či šátky zahalující zcela či z velké části postavu, se v polovině roku 2011 stala Belgie.
– Loni zákon zakazující zahalování tváře na veřejných místech, jako jsou školy, nemocnice a hromadná doprava, přijali nizozemští poslanci. Podobné zákony byly rovněž přijaty v Bulharsku a v některých švýcarských regionech. Loni rozdílem jednoho hlasu schválila švýcarská Národní rada zákaz nošení burek v celé zemi, návrhem zákona se nyní musí zabývat druhá komora švýcarského parlamentu. Zákaz nošení hidžábů, šátků zahalujících hlavu a částečně trup, nyní chystá také například rakouská vláda.
– V některých dalších evropských zemích, jako například Německo, je částečně zakázáno nosit šátky a další náboženské symboly ve školách či na úřadech. Restrikce se týkají osmi ze 16 spolkových zemí a někde se vztahují i na jarmulky nebo kříže.
– V Itálii sice neexistuje specifické nařízení o nošení muslimského závoje, ale zákon z roku 1975, který je součástí předpisů na ochranu veřejného pořádku, zakazuje zakrývat si zcela tvář na veřejných místech. To platí jak pro závoj, tak pro motorkářskou helmu. Starostové z Ligy severu se v minulosti opírali o tento text, když ve svých obvodech zakazovali nošení burky, nikábu (závoj, které na rozdíl od burek nezahaluje oči) a burkini (muslimských plavek).
– Letos zakázaly výrobu, prodej a nošení burek například i úřady muslimského Maroka. Zdůvodnily to potřebou zvýšit bezpečnost v zemi.
– Americká armáda naopak letos uvolnila předpisy týkající se uniforem. Nově například povoluje ženám nosit hidžáby, ovšem s podmínkou, že budou z nehořlavého materiálu. Stejně tak sikhové budou moci mít na hlavě turban a nechat si plnovous.
– Také v Turecku jsou zákazy rušeny. Nošení šátků ve veřejných institucích bylo v zemi zakázáno v roce 1980 ve snaze omezit rostoucí vliv islámu. Od nástupu islámské Strany spravedlnosti a rozvoje (AKP) k moci v čele s Recepem Tayyipem Erdoganem se zákaz postupně rušil s poukazem na to, že jde o autoritářský pozůstatek minulosti. V posledních letech byl zákaz zrušen na školách a univerzitách, ve státní správě a naposledy v policii a armádě.
– Problém dorazil i do ČR. Letos v lednu soud zamítl požadavek somálské dívky, která se domáhala omluvy a 60.000 korun od pražské Střední zdravotnické školy kvůli údajnému zákazu nosit při vyučování muslimský šátek hidžáb. Žalobkyně tvrdila, že ji instituce nepřímo diskriminovala v přístupu ke vzdělání a svobodné volbě povolání. Podle soudkyně však dívka diskriminaci neprokázala, především však vůbec nesplnila předpoklady pro to, aby se stala studentkou. Rozsudek není pravomocný.
(čtk)
