V médiích i na sociálních sítích v uplynulých týdnech rezonoval blog Jaroslava Janoty, který začátkem minulého roku střílel po exekutorských vykonavatelích. Ti k němu do bytu přišli provést soupis majetku. Poté, co byl za toto jednání pravomocně odsouzen ke dvanácti letům za pokus o vraždu, a měl nastoupit výkon trestu, spáchal sebevraždu. Česká justice má k dispozici oba rozsudky, z nichž vyplývá, že se události neodehrály tak, jak Janota líčil. Dokumenty dáváme k dispozici ke stažení.
Na exekutory Janota vystřelil loni v lednu. Nejprve dostal písemnou výzvu exekutorů, na kterou nereagoval, a 12. ledna dvojice exekutorů přišla k jeho bytu. Zvonili, bouchali a po delší době násilím otevřeli dveře. Janota se zamkl v obývacím pokoji, a když exekutoři násilně překonali i tyto dveře, namířil na ně pistoli. Oba exekutoři utekli, Janota pak vystřelil směrem ke dveřím bytu, u nichž stál jeden z exekutorů, který volal policii. Střela exekutora podle obžaloby minula zhruba o tři čtvrtě metru.
Letos v lednu olomoucký vrchní soud definitivně rozhodl, že si Janotaodpyká 12 let vězení za pokus o vraždu a vyhrožování.
Blog Jaroslava Janoty na rozloučenou vzbudil v následných diskusích emocionální a kritické reakce jak na adresu exekutorů, tak soudů. „V úterý dvanáctého ledna 2016 jsem přijel domů z noční směny. Dal jsem si sprchu a u půl osmé ráno jsem šel spát. Ze spaní mne probudil zvláštní zvuk. Přinutilo mne to vstát. V polospánku jsem zajistil západku dveří od pokoje. A v tom jsem uslyšel kroky a hlasy nejméně dvou osob, které se pohybovaly v předsíni mého bytu. Jejich hlasy jsem slyšel, ale v psychickém stavu v jakém jsem se nacházel, tedy vyděšen k smrti, jsem nevnímal smysl či význam jejich slov,“ napsal Janota ve svém blogu na rozloučenou. „Rychle jsem se obléknul a ve strachu o svůj život jsem vytáhnul svou legálně drženou zbraň. Cizí osoby se pohybovaly v mém bytě a pokoušely se násilím dostat ke mně do pokoje. Ve strachu o své zdraví a život jsem natáhnul závěr své téměř 70 let staré pistole Browning ráže 6,35 mm, a připravil se ke střelbě. Zamířil jsem na otevírající se dveře, za kterými stáli dva neznámí muži. Oba dva se lekli a utekli mimo byt.“
Dále pak uvádí, že došel ke dveřím pokoje a rychle je opět zajistil západkou. V tom uslyšel, že se jeden z útočníků vrací. „Slyšel jsem jeho hlas stále blíže. Musel stát na chodbě těsně u dveří mého bytu a hlasitě hovořil. Slyšel jsem zvláštní kovové zvuky, které zněly jako nabíjení dlouhé zbraně. To už jsem měl opravdu panický strach o svůj život.“ V blogu píše, že z jeho úhlu pohledu to vypadalo jako by se chtěl vrátit do bytu a opakovat svůj útok na jeho osobu, a proto se rozhodl pro varovný výstřel. Nejdříve měl směřovat do podlahy, potom si to rozmyslel a chtěl raději vystřelit do stropu. Podle Janotovy verze měla zbraň dvoučinnou spoušť. V průběhu pohybu zbraně směrem ze zdola nahoru došlo k uvolnění spoušť a tedy k výstřelu. „Střela prošla dveřmi pokoje v jejich levé části z mého pohledu. Přesně 32 cm od levého okraje dveří a 53 cm od jejich pravého okraje. Hlas útočníka zněl zprava. Střela tedy vůbec nemířila jeho směrem. Měla za úkol jej varovat, aby se nepokoušel znovu opakovat svůj násilný vstup do bytu a útok na mou osobu. Došel jsem ke dveřím pokoje. Odemknul jsem západku a otevřel dveře do předsíně. Pootevřenými dveřmi jsem uviděl stát v mezipatře cizí osobu. Namířil jsem na ni zbraň a dotyčný se dal na útěk po schodišti dolů.“
Rozsudek ale přináší zcela jinou verzi. „Pokud mu bylo předestřeno vyšetřovatelem, že v bytě je slyšet jak zvonek, tak i ťukání na dveře, tak i překonávání zámku i nárazy do dveří, zcela zřetelně jsou slyšet konkrétní slova pronášení exekutory „pane Jxxxxx, exekuce, otevřete, nemá to cenu“, obžalovaný se k tomu již nevyjádřil.“
Rozsudek si můžete stáhnout zde.
Usnesení vrchního soudu najdete zde.
Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, pokračuje rozsudek, že vypovědí svědků Madery a Kxxxxx jsou hodnověrné. Oba svědkové vypovídali obdobně o tom, co se stalo zejména 12. 1. 2016 před bytem a v bytě obžalovaného. Jejich tvrzení koresponduji s kamerovým záznamem, který pořizují vykonavatele soudního exekutora z úkonů u povinných.
Jak se podává z jejich vypovědí a vypovědí svědka Pxxxxx, z videozáznamu – jejich jednaní dne 12.1.2016 bylo korektní, práva povinného neporušili, postupovali důsledně podle exekučního řádu. Soud proto jejich výpovědím uvěřil, když na ně navazuji i výpovědi svědků Pxxxxx, Nxxxxx, Sxxxxx. „Na základě provedených důkazů soud konstatuje, že nemůže obstát obhajoba obžalovaného, která je důkazně osamocena a hodnověrnými důkazy na sebe časově, místně, logicky navazujícími vyvracena. Soud neuvěřil obžalovanému, že nevěděl, že jak 11.1.2016 v odpoledních hodinách, tak zejména kritického dne 12.1.2016 v ranních hodinách s ním komunikuji přes dveře bytu soudní exekutoři.“ Z rozsudku rovněž vyplývá, že z výpovědi svědka Mxxxxx a navazující výpovědi svědků Kxxxxx i Pxxxxx, obžalovanému bylo známo, že dne 11.1.2016 kolem 15.30 hod. se jej snažili osobně u jeho bytu kontaktovat soudní vykonavatele svědkové Pavel Mxxxxx a Roman Kxxxxx, obžalovaný však nereagoval na klepání, zvonění, neotevřel jim, ačkoliv prokazatelně podle svědků se v bytě nacházel, proto mu nechali na dveřích vyzvu s telefonním číslem, kde má obžalovaný exekutory kontaktovat.
Soud Janotovi neuvěřil ani to, že měl jednat v polospánku. Z videozáznamu, výpovědi svědka Madery i fotografii z videozáznamu bylo zjištěno, že po střelbě vyšel obžalovaný před dveře bytu na pár sekund se zbrani. Takto racionálně, strategicky by člověk v polospánku nejednal.
Soud dále konstatuje, že obžalovaný uvedl, že rozpozná, zda někdo hovoří vně bytu nebo uvnitř bytu, musel si byt vědom toho, že pokud v okamžiku střelby byl svědek nakročen levou nohou do chodby bytu, (jak vyplývá z videozáznamu, výpovědi svědka Mxxxxx, protokolu o vyšetřovacím pokusu), kde měl i hlavu, u níž měl přiložen telefon, kterým komunikoval s policistou, hlas vycházel již z vnitřní části chodby bytu. „Neobstojí tak obhajoba obžalovaného, že po prvním míření zbraně viděl, že dva muži upustili jeho byt a měl za to, že jsou mimo byt. Přesto měl dle své výpovědi vystřelit varovný výstřel, když k tomuto jednání neměl žádný důvod, pokud by si myslel, že údajní útočnici jsou mimo jeho byt, a není tak bezprostředně ohrožen na majetku, životě či zdraví. Naopak obžalovaný vystřelil v okamžiku, kdy prokazatelně musel slyšet, že na rozhraní chodby jeho bytu a chodby domu se nachází člověk, který se zde zřetelně hlasově projevoval.“ Střela vystřelena obžalovaným byla vedena ve výšce 133,5 cm od země tj. ve výšce, kde dospělá člověk má trup, ve kterém jsou uloženy životně důležité organy, a pokud obžalovaný vystřelil směrem, odkud se ozýval hlas svědka Mxxxxx, do výše, o niž věděl, že se nachází horní část dospělého člověka, pak musel byt nejméně srozuměn s tím, že tento jeho vystřel svědka Mxxxxx zasáhne. Bylo jen šťastnou shodou náhodou, že dráha střely minula tělo poškozeného Mxxxxx a to jeho hruď o pouhých 69 – 71 cm, konstatuje soud. „Pokud obžalovaný střílel skrze zavřené dveře, nemohl vědět přesně, kde se svědek Mxxxxx nachází a pokud střílel jeho směrem a v takové výši, jak byla zjištěna při vyšetřovacím pokusu i při ohledaní místa činu, pak se skutečnosti, že zde nacházejícího člověka zasáhne, těžce ho zraní, případně i usmrtí, srozuměn byt musel.“
Jaroslav Janota zemřel 22. února na místě po skoku z balkonu panelového domu v Napajedlech
Dušan Šrámek
