O české ústavě, jejím vztahu k evropské legislativě, o některých klíčových rozhodnutích Ústavního soudu a o stavu české justice rokovali uplynulý týden na půdě Poslanecké sněmovny v rámci konference na téma „Ústava de iure a de facto“ přední čeští právníci. Konference proběhla pod záštitou poslance Zdeňka Soukupa (ANO).
Akci obsahově zajišťovala Stálá konference českého práva v rámci projektu Pražské právnické jaro. „Každá ze zemí má své zkušenosti, které se transformovaly do základního zákona. Primární legislativu mají národní ústavní soudy. Ústavní soudy se nesmí bát Lucemburku, a ten nesmí nasazovat evropským soudům náhubek,“ konstatoval ve svém úvodním příspěvku předseda ÚS Pavel Rychetský.
Předseda Ústavního soudu se věnoval právním souvislostem mezi tuzemským a evropským ústavním právem a mezím ústavnosti, které jsou dány bariérou evropského práva. Připomněl v této souvislosti, že náš Ústavní soud na rozdíl například od německého zatím neposlal k Evropskému soudnímu dvoru předběžnou otázku.
Za zlom ve vnímání ústavní identity označil přijetí Maastrichtské smlouvy, v níž se konstatuje, že EU ctí ústavní identitu členských států, což je vágní formulace. Pro interpretační hodnocení je základem je článek 9 Ústavy ČR, které stanoví, že není možné přijmout změny proti základům demokratického státu. Ten určuje hodnotové ukotvení identity, a ÚS k tomu tak přistupoval při hodnocení Lisabonské smlouvy. Ústavní právo, Ústavní soud, Evropský soudní dvůr označil Rychetský za bermudský trojúhelník. „Musíme se ptát, zda má celé Evropské společenství společnou ústavní identitu, či spíše hodnotové prvky. Každá ze zemí má své zkušenosti, které se transformovaly do základního zákona. Primární legislativu mají národní ústavní soudy. Ústavní soudy se nesmí bát Lucemburku, a ten nesmí nasazovat evropským soudům náhubek,“ dodal předseda ÚS.
Podle Aleše Gerlocha z PF UK je právo stále složitější, a muselo ustoupit realitě. To ale zároveň neznamená, že se nemusí dodržovat. „Normativní právo má tak své meze, protože existuje snaha je dotvářet a přetvářet, i když je jednoznačné.“ Jak dále řekl, silnější jsou přešlapy soudní moci než politické, protože ty jsou dočasné, spojené s jednotlivými osobami. Jako příklad, kdy politické rozhodnutí vybočilo z ústavního rámce, uvedl Gerloch požadavek, který zavedl bývalý prezident Václav Klaus, aby mu premiér přinesl vládní většinu sto jedna poslanců, čímž předefinoval ústavní zásadu.
Gerloch zkritizoval i jednání Poslanecké sněmovny, která projednávala bod „Daňové podvody ministra financí“, neboť sněmovně podle něj nepřísluší, aby hodnotila jednání ministra. Upozornil i na meze kompetenci Ústavního soudu, který nemůže řešit věc spornou, nemůže jednat bez návrhu a je limitován Ústavou. „Musím se zamýšlet, zda nejsou příliš silné brzdící mechanismy,“ řekl v této souvislosti.
„Neměli bychom kvůli náhubku politické korektnosti dávat hlavu do písku,“ řekl v úvodu vystoupení místopředseda Nejvyššího soudu Roman Fiala. „Pohled do minulosti vnímám jako důležitý, ale budeme odmítat dívat se do budoucnosti?“ Právo podle Fialy nikdy nepředběhlo život. „Ústava by měla ztělesňovat to, odkud jsme, kdo jsme a kam jdeme.“ Zmínil rovněž navázanost ústavního práva na procesní právo, které by mělo být jednoduché. „Procesní právo má být odrazem práva hmotného, proces je cesta za pravdou.“ Není to ale zlaté tele, řekl Fiala dále s tím, že rozsudky nemají být ekvilibristickým cvičením pro nadřízené soudy, ale měly by být srozumitelné pro běžné účastníky.
Jestli má v něčem trestní řízení přesah, tak je to zneužívání práv účastníků řízení, a to nejenom obžalovanými, ale i státnímu zástupci, tvrdí předseda Městského soudu v Praze Libor Vávra. Ohledně přelomového rozhodnutí Ústavního soudu k místní příslušnosti podotkl, že v případě vrchních soudů se logicky předpokládalo, že si vyberou jeden z okresních soudů. „S tím, jak se začal rozšiřovat objem trestné činnosti, začaly vznikat pochybnosti, zda to není nadužíváno. ÚS byl velmi opatrný – řekl, že to není v rozporu s principem ústavnosti.“ Vávra zmínil i problematiku odposlechů, které označil za velmi intenzivní prostředek zásahu do občanských práv, nicméně u některých typů trestné činnosti jsou jediným prostředkem je jejich zjištění. Jde podle něj o významný zásah, a v této souvislosti zmínil snahu poslanců o to, aby i k prostorovým odposlechům byl nutný souhlas soudce. Pokud se týká trestního stíhání za veřejné zakázky, spatřuje v tom Vávra přepjatost trestního řízení a otázku přiměřenosti v těch kauzách vnímá jako zásadní problém. „Zatímco prudce klesá násilná trestná činnost, roste hospodářská. Z toho radost nemáme.“ Nicméně obecně o vztahu k politikům si nemyslí, že je to zásadní problém mezi OČTŘ a politiky. „Politici se vydali policii všanc sami tím, že na sebe začali podávat trestní oznámení.“ A ačkoli přípravné trestní řízení je neveřejné, presumpce neviny se mediálně válí v troskách, uvedl předseda MS dále. „Díky cíleným únikům informací máme on – line informace o přípravném řízení, přičemž se toho dopouštějí všechny strany.“
„V České republice skončí každý rok jeden a půl miliónů soudních řízení, přičemž polovina z toho jsou exekuce. Na Ústavní soud se obrací čtyři tisíce občanů, do Štrasburku jdou stovky návrhů, desítkami se ESLP zabývá, a vyhoví v jednotkách případů. U ÚS je úspěšných 6 – 7 % stěžovatelů. Ta čísla mne naplňují optimismem,“ řekl v úvodu vystoupení soudce ÚS Tomáš Lichovník. Přitom nároky na to, co musí soudci obsáhnout, rok od roku rostou. Nejdůležitější jsou podle něj soudci okresních soudů, ti by se měli vzdělávat nejenom právně, ale měli by mít široký všeobecný rozhled. Jak dále uvedl, chybí stovky soudců, a MS přesouvá lidi, aniž by to mělo koncepci podle toho, jak se dohodne s jednotlivými předsedy soudů. Právo na spravedlivý proces soudy naplňují, ale s mezerami. Za varovné označil Lichovník snahu autoritářských režimů o okleštění pravomocí médií a soudů, přitom jmenovitě uvedl Maďarsko, Polsko a Turecko. Zkritizoval také skutečnost, že u nás neexistuje při povyšování soudců žádný kariérní řád, přičemž nedostatek takových pravidel vede k personální korupci. „Automatický generátor pracuje s filosofií, že na všech soudech se manipuluje, což je zásadní vyjádření nedůvěry. Jestliže pošleme věci do jednoho stroje, a pak nám z toho vypadne výsledek, není to dobře,“ uvedl Lichovník k projektu ministra spravedlnosti na přidělování spisů.
Dušan Šrámek
