Jako symbol případů, kdy soudce musí číst o zvrhlém a násilném jednání se sexuálním podtextem by mohl sloužit případ Štulíř v. Česká republika. Evropský soud pro lidská práva takovým případem obohatil čtyřicetiletý stěžovatel Emil Štulíř z Prahy, který si stěžoval na porušení práva na spravedlivý proces.
Případ vytahuje na světlo temná a podivná zákoutí lidské mysli všech aktérů, kdy se orgány činné v trestním řízení musí probírat lidskými odpornostmi stanovit hranici, za níž jde o zločin a soudci Evropského soudu pro lidská práva rozhodnout, zda s původcem podivností bylo nakládáno v souladu se zákony a s právem. Kromě odporné korespondence v případu došlo ke svázání ženy nahé od pasu dolů. Pan Štulíř si ve Štrasburku stěžoval, že tato žena nebyla přítomna na hlavním líčení.
Těžištěm tohoto případu je popis korespondence, kterou aktuální rozhodnutí ESLP začíná. Stěžovatel Emil Štulíř v prosinci 2005 a v lednu 2006 zaslal svojí bývalé partnerce C. e-maily, ve kterých mimo jiné psal: „ Je to tato C., kterou chci vidět. Nechci vidět žádnou jinou. Vzdal jsem se možnosti vychovávat ji jakýmikoli prostředky – podáváním drog injekcí, zobrazováním ji, jak se nabízí jako prostitutka nebo jak masturbuje…Říkáš, že se mě bojíš. Tak se konečně zbav toho strachu, jinak nemůžeme být přáteli. Navrhuji udělat čáru za minulostí a otočit list. Navrhuji nemluvit už o zlých věcech jinak nebudeš schopná zbavit se strachu…Neponižoval jsem tě, přestože jsem měl dobrou příležitost to dělat. Mohl jsem tě fotografovat, natáčet s tebou porno a rozeslat ho všem lidem v Anglii. Mohl jsem tě donutit podepsat cokoli. V pondělí to bude měsíc, co jsem tě naposledy vyděsil a zastrašoval. Udělám něco nebo někomu zaplatím, aby ti provedl něco, co ti ublíží. Od malých věcí až po porušení zákona….“
Výslech paní C. jako neopakovatelný úkon
Na začátku června 2006 po sérii zastrašujících telefonátů učinila bývalá partnerka pana Štulíře paní C. výpověď v Anglii, kde dotyčná C. pracovala jako au pair, jak vyplývá z rozhodnutí. Britská policie jí doporučila změnit telefonní číslo a emailovou adresu. Jenže hned 23. června obdrželo Obvodní státní zastupitelství pro Prahu 1 anonymní udání, že dochází k sexuálnímu zneužívání dětí, kterého se měla dopouštět jistá C. jako au pair ve Velké Británii.
Dne 13. července vypověděla na policii matka paní C., že jí telefonovala vyděšená dcera. Pan stěžovatel před Evropským soudem pro lidská práva po ní požadoval pokračování sexuálních styků s ním, jinak se ocitne jako náklad v tašce a varoval ji, aby nezapomněla, že nechala doma příbuzné – matku a bratra. Rovněž prý měl paní C. říci, že se nemusí obávat návratu k němu, protože začal navštěvovat psychologa. K výpovědi se připojila přítelkyně paní C. která učinila prohlášení, že pan stěžovatel ohrožuje život paní C. Dne 7. srpna 2006 požádala policie státního zástupce o výslech paní C. jako neodkladný nebo neopakovatelný úkon.
Svázané paní C. vyhrožuje, že ji prodá Turkům
Výslech se uskutečnil následující den, kdy paní C. za tímto účelem přijela do Prahy. Potvrdila, že ji stěžovatel pronásleduje, a to v České republice i ve Velké Británii, kde učinila oznámení na policii. Paní C. uvedla, že přijela do Prahy na radu svého zaměstnavatele, protože se opravdu bojí o život. Vypověděla, že stěžovatel se nepřenesl přes fakt, že ukončila jejich intimní známost. Popsala detailně pronásledování po telefonu, prostřednictvím sms, emailů, dopisů a slovního zastrašování.
Foto: archiv
Paní C. rovněž prohlásila, že v roce 2005 byla přítomna v jeho bytě, kde ji přivázal k posteli nahou od pasu dolů a vyhrožoval, že ji zfetuje heroinem a odnese ji z bytu ve velké tašce a předá ji nespecifikované osobě, aby ji v Turecku prodala za sto tisíc korun, pokud neslíbí obnovit jejich vztah, který ukončila 25. prosince 2005.
V závěru výpovědi poskytla orgánům činným v trestním řízení kopie emailů a zpřístupnila svůj mobilní telefon včetně hlasových zpráv od pana stěžovatele Štulíře.
Pan stěžovatel Štulíř obviněn a uvězněn
Dne 5. dubna 2007 bylo zahájeno trestní řízení ve věci pana stěžovatele pro trestné činy omezování osobní svobody, vydírání, pomluva a křivé obvinění. Následovala domovní prohlídka v bytě pana Štulíře a v prostorách, kde podnikal. Dne 20. dubna byl pan stěžovatel obviněn a uvězněn, zatímco policie dále sbírala důkazy, uvádí se v rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva. Vyslechnuta byla znovu matka paní C. a obvinění bylo rozšířeno oproti původnímu sdělení. Bohužel tento fakt orgány činné v trestním řízení panu stěžovateli nesdělily.
Dne 14. října 2008 začalo jednání před soudem. Paní C. se z osobní účasti na hlavním líčení omluvila. Její prohlášení z roku 2006 bylo proto přečteno. V dubnu 2009 zaslala paní C. soudci dopis, že se líčení nezúčastní, protože soustavně pracuje už čtyři roky v zahraničí, kde chce zůstat a že situace je pro ni velmi stresující. Dne 8. prosince 2009 shledal soud pana stěžovatele vinným a odsoudil ho na dva a půl roku s následnou dvouletou probací.
Soud uznal chybu, avšak bez dopadu na rozsudek
Následovalo odvolání k Městskému soudu v Praze, dovolání k Nejvyššímu soudu a stížnost k soudu ústavnímu. Jádrem stížností byly dvě události: předně nesdělené rozšíření obvinění, ale hlavně skutečnost, že paní C. nebyla přítomna u jednání před soudem. Nemohl tedy být konfrontován s její výpovědí a nemohl se proti ní správně hájit.
První zmíněný úkon označil odvolací Městský v Praze soud jako chybně provedený, avšak bez dopadu na rozsudek. Co se týče nepřítomnosti paní C. před soudem už Městský soud v Praze konstatoval, že paní C. byla vyslechnuta v přítomnosti soudce vzhledem k jejímu dlouhodobému pobytu ve Velké Británii. Dovolání odmítl Nejvyšší soud, stížnost zamítl Ústavní soud, který v roce 2011 .potvrdil výroky soudů nižšího stupně.
Pan stěžovatel žádá po českém státu náhradu škody
Pan stěžoval podal v roce 2012 na ministerstvu spravedlnosti žádost o náhradu škody, které mu měly být způsobeny neúměrně dlouhým řízením. Ještě v roce 2012 ministerstvo žádost zamítlo. V roce 2013 se žadatel znovu obrátil na ministerstvo, tato žádost se stále vyřizuje, vyplývá z rozhodnutí ESLP.
Evropský soud pro lidská práva nejprve shromáždil legislativu České republiky jakožto i ustanovení mezinárodního práva, podle kterého se řídí výslech svědka v jiné členské zemi EU.
ESLP: Obhájce musí mít možnost konfrontace
Jako jeden z obecných principů spravedlivého soudu Evropský soud pro lidská práva uvedl veřejné předvedení důkazů: Všechny důkazy musí být obvykle předvedeny ve veřejném slyšení v přítomnosti obžalovaných. Existují výjimky k tomuto pravidlu, které nemusí narušit práva obhajoby, jako obecné pravidlo. Článek 6 §1 a 3 vyžadují, aby byla obhájci dána adekvátní a správná příležitost vyzvat a dotazovat svědka proti němu, uvedl soud s odkazem na případ Khodorkovsky a Lebeděv v. Rusko
Tento princip je podle ESLP dále detailně rozveden v případu Al-Khawaja and Tahery v. Velká Británie, uvedl soud, který na dalších stránkách tyto principy opakuje.
V tomto konkrétním případě Soud zjistil, že svědkyně C., která je současně obětí v řízení, učinila prohlášení před začátkem trestního řízení se stěžovatelem, a to formou neodkladného a neopakovatelného úkonu a tato její výpověď byla čtena před soudem. Proto v žádném stadium procesu neměla obhajoba žádnou příležitost konfrontovat C. a soud neměl žádnou příležitost podrobit ji otázkám, co se týče její věrohodnosti.
Existuje ochrana obětí, ale jen z dobrého důvodu
Soud v této souvislosti připouští, že existuje zvláštní zranitelnost obětí domácího násilí, které vyžadují, aby stát zajistil jejich ochranu včetně ochrany od soudního řízení a zajištění speciálních podmínek pro účast na líčení, aby se vyhnuli opakování výpovědí a způsobení traumatu.
Soud poté v tomto konkrétním případě shledal, že zvláštní uspořádání jednání před soudem v České republice nebylo dostatečné, protože pro absenci paní C. u soudu jako výsledku jejího výslechu v přípravném řízení za přítomnosti soudce nenachází „dobrý důvod“ , jak je podmínkou v případu Al-Khawaja and Tahery v. Velká Británie.
Jenže výpověď paní C. nebyla jediný rozhodný důkaz
Poté ESLP přistoupil k další části testu, kdy zjišťoval, zda obvinění pana stěžovatele bylo doloženo jako důkazem pouze výpovědí paní C. nebo bylo podpořeno dalšími důkazy. Soud zjistil, že tato výpověď nebyla jediným rozhodujícím důkazem. Podle soudu byly rozhodující maily z roku 2005 a z roku 2006, které stěžovatel odesílal paní C. přezkoumané odborníkem v oboru kybernetika jakožto i výpověď spolužačky paní C., psychoterapeuta a matky, kteří potvrdili stěžovatelovo násilné chování.
Poté dospěl Evropský soud pro lidská práva k závěru: Vzhledem ke konkrétním okolnostem tohoto případu, s ohledem na principy spravedlivého procesu, s vědomím obtíží způsobených obhajobě i při vědomí rizika obsaženého v uvedeném postupu Soud konstatoval, že proces obsahoval vyvažující faktory, na jejich ž základě lze konstatovat, že použití výpovědi paní C. z přípravného řízení neměla v tomto případě za následek porušení Článku 5 Úmluvy – práva na spravedlivý proces.
Irena Válová
