Zcela bezprecedentní situace se odehrává v rámci vyšetřování Shahrama Abdullaha Zadeha a dalších osob, které jsou spolu s ním obviněny z trestných činů podání křivé výpovědi a nadržování. Několik měsíců totiž případ šetřili dva příslušníci brněnské expozitury Národní centrály proti organizovanému zločinu (NCOZ), ačkoli věděli, že jsou sami podezřelí. Prověřování případné trestné činnosti policistů navíc státní zástupce VSZ v Olomouci odebral GIBS, a přidělil ji jejich kolegům. Z usnesení státního zástupce vyplývá, že tito vyšetřovatelé mají zvláštní „důvěru svědků a v případě, kdy by vyšetřování prováděla jiná osoba, je zde dáno nebezpečí, že daní svědkové by již nadále s policejním orgánem nespolupracovali.“ Námitku podjatosti ale policie odmítla.
Zadehovi je mimo jiné kladeno za vinu, že stojí za prohlášeními dvou svědků, kteří v notářském zápisu uvedli, že na ně vyšetřující policisté činili nátlak, aby proti Zadehovi vypovídali proti za slib beztrestnosti. Policisté je měli rovněž vyslýchat ve vazbě bez účasti advokáta a podobně. Přestože by v případě prokázání takového jednání šlo o trestný čin zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 trestního zákoníku, zmiňovaní policisté nerozhodli o svém vyloučení, a nadále ve věci činili další úkony.
Opatření v rozporu s trestním řádem
„Ve spisu sice není založen žádný úřední záznam, z něhož by vyplývalo, jakým způsobem ke ztotožnění jmenovaných policistů došlo, ale i laikovi je zřejmé, že pouhý dotaz na personální oddělení příslušné součásti policie, zda je u ní činná osoba s tímto jménem vnese jasno, koho měli svědci na mysli. Oba zmiňovaní si nepochybně museli být od samého počátku velmi dobře vědomi, že v trestním řízení prošetřují trestnou činnost, která se jich přímo dotýká,“ vysvětluje Zadehova advokátka Alena Kojzarová.
Namísto vyloučení, které jako jediné zná Trestní řád, vydal pouze dne 22. listopadu nadřízený obou policistů opatření, kterým věc přidělil jejich kolegovi. „Lze se tedy důvodně domnívat, že ze strany policejního orgánu šlo o postup s cílem zpětně konvalidovat své kroky, což je nepřípustné,“ konstatuje obhájkyně s tím, že takový postup trestní řád nezná. Policisté měli podle ní sami rozhodnout o svém vyloučení, a to pro svůj poměr k věci a osobám ve věci činnými. Trestní řád totiž nezná důvod vyloučení z vykonávání úkonů trestního řízení pro „možnou namítanou podjatost“. Pokud tento důvod nadřízený obou policistů uvádí, překračuje podle Kojzarové limity dané trestním řádem.
Střet zájmů
Oba policisté v průběhu různých trestních řízení vystupují v několika procesních postaveních – jednak jako podezřelí, protože v prohlášeních uvedli jejich autoři konkrétní skutečnosti o propojení zmíněných policistů o údajných neoprávněných zásazích do šetření trestné činnosti těchto a dalších osob. To vylučuje jejich postavení policejního orgánu v této trestní věci, neboť „nikdo nesmí být soudcem ve své věci“.
Policisté budou ale zároveň vystupovat jako svědci, protože trestní řízení je vedeno mimo jiné pro podezření ze spáchání zločinu křivého obvinění. Z principu kontradiktornosti trestního řízení vyplývá, že závěr o nepravdivosti obvinění nelze apriorně předpokládat, ale musí být podložen provedeným dokazováním, což znamená, že bude nezbytné provést výslech obou policistů.
Navíc policisté budou vystupovat jako poškození. Z konstrukce obvinění totiž vyplývá, že nejen oba policisté osobně, ale též Útvar pro odhalování korupce a finanční kriminality, resp. Národní centrály proti organizovanému zločinu, se mohou cítit jednáním obviněných dotčeni ve svých právech, dobrém jménu, profesionalitě atd. Podle § 46 tr. řádu jsou orgány činné v trestním řízení povinny poškozeného o jeho právech poučit a poskytnout mu plnou možnost k jejich uplatnění. Uvedení podepsali poučení poškozeného v trestním řízení dne 23. 11. 2016. Nicméně již 14. 6. 2016 muselo být policejnímu orgánu z úředního záznamu o podaném vysvětlení jasné, že oba členové policejního sboru jsou dotčeni tvrzeným jednáním obviněného. Vykonávali-li pravomoci vyšetřujících policistů, dostali se nevyhnutelně do situace, kdy kolidovalo jejich postavení orgánu činného v trestním řízení s jejich dalšími procesními postaveními – podezřelého nebo svědka. „Při prověřování, zda obvinění mohli naplnit znaky skutkové podstaty trestného činu křivého obvinění, byli nuceni rozhodovat, zda byla prokázána vědomá nepravdivost obvinění, či zda se oni sami v jiném trestním řízení uvedených pochybení skutečně dopustili. Učiněný závěr se nutně promítl do dalšího procesního postupu, který vyústil v usnesení o zahájení trestního stíhání klienta. Skutečnost, že zmiňovaní policisté mají možnost se seznámit s důkazy zajištěnými v této trestní věci, pak významným způsobem znehodnocuje jejich svědeckou výpověď jak ve věci údajného křivého obvinění, tak v dalších trestních věcech, v nichž se uvedené skutečnosti prověřují, či budou prověřovat,“ vysvětluje Kojzarová. Námitku vyloučení, kterou Zadeh podal, ale policisté odmítli jako nedůvodnou.
Hlava 22
Problém se ale netýká pouze obou zmíněných policistů, ale celé policejní jednotky. V případě, kdy vyšetřování dané trestní věci vykonávají jiní příslušníci téhož útvaru, vzniká kolize mezi potřebou nestranného výkonu oprávnění orgánu činného v trestním řízení a přirozenou kolegialitou mezi příslušníky téhož útvaru a loajalitou k instituci. „Jsme přesvědčeni, že s ohledem na variabilitu procesního postavení nejenom zmiňovaných příslušníků, ale i vzhledem k postavení policejního orgánu, jehož jsou příslušníky, by měli být vyloučeni všichni příslušníci brněnské Národní centrály proti organizovanému zločinu z vykonávání úkonů předmětného trestního řízení,“ dodává Kojzarová.
Vyšetřováním trestné činnosti příslušníků Policie ČR je ze zákona pověřena Generální inspekci bezpečnostních (GIBS). Jenže státní zástupce Michal Galát z Vrchního státního zastupitelství v Olomouci případ namísto Inspekce přikázal brněnské pobočce NCOZ. I přes to, že věděl, jak vyplývá z příslušného usnesení, že se oba policisté mohou nacházet v postavení podezřelých. Je to další z případů, kdy státní zástupci obcházejí pod nejrůznějšími záminkami trestní řád, a namísto GIBS věc přidělují policii.
Odůvodněním tohoto postupu bylo tvrzení, že tito vyšetřovatelé mají zvláštní „důvěru svědků a v případě, kdy by vyšetřování prováděla jiná osoba, je zde dáno nebezpečí, že daní svědkové by již nadále s policejním orgánem nespolupracovali.“ Tím de facto nepřímo Galát přiznal, že dotyční pracovali přinejmenším po určitou dobu pod policejním dozorem, a vzbuzuje to nejrůznější spekulace o skutečném pozadí dějů, které nakonec vedly k obvinění Zadeha a dalších osob. „Vzhledem k objektivní souvislosti a s přihlédnutím na zásadu hospodárnosti a rychlosti trestního řízení se jeví být účelným, aby trestní řízení bylo i nadále vedeno policejním orgánem PČR, NCOZ SKPV, expozitura Brno,“ uvádí dále Galát v usnesení.
Jako zcela účelové se pak jeví Galátovo vysvětlení, že věc předal NCOZ i kvůli tomu, že v GIBS možná měli obvinění svého člověka, aniž by konkrétně uvedl, o koho se mělo jednat. Výsledkem nakonec je, že dozorující státní zástupce nechal rozhodovat o možné trestné činnosti policistů jejich kolegy.
Dušan Šrámek
