Ústavní soud zrušil bývalému soudci Vlastimilu Matulovi podmínku, kterou dostal za to, že nadržoval zlodějům, kteří ukradli 74 milionů korun když konstatoval, že se nepodařilo získat takové důkazy, které by svědčily o naplnění skutkové podstaty nadržování. Jak bývalý soudce vzpomíná na návrh „osudné“ stížnosti pro porušení zákona? Česká justice se ho zeptala u Obvodního soudu pro Prahu 2, kde probíhal začátek nového řízení.
Loni se vás zastal Ústavní soud s tím, že justice porušila právo na spravedlivý proces. Ústavní soudci také připomněli zásadu, podle níž musí soud při pochybnostech o vině rozhodnout ve prospěch obviněného. Co jste na ten nález říkal?
Čekal jsem, že Ústavní soud tu věc posoudí objektivně a bude se jí skutečně podrobně zabývat. Byl jsem zklamán rozhodnutím Nejvyššího soudu, který řešil dovolání, protože se s námitkami, které jsme uváděli, vůbec nevypořádal. Odůvodnění nálezu Ústavního soudu je velice precizně zpracováno a je vidět, že se s tím podrobně seznámili a dospěli k názoru, že celé jednání nemůže být posuzováno jako trestná činnost, protože nebyl proveden jediný usvědčující důkaz.
Jak hodnotíte dnešní jednání u soudu a doplňování dokazování?
Úplně jsem nepochopil smysl toho dokazování. Vedlo se zejména ve vztahu k osobě paní bývalé ministryně, doktorky Kovářové. Soud velice podrobně zkoumal její činnost na ministerstvu v dané době. Já myslím, že z toho, co jsme slyšeli, se mě netýkalo vůbec nic. Nevím, kam paní soudkyně tímto směřuje. To, že si vyžádala další materiály z ministerstva, chápu. Může si udělat obrázek o práci, kterou jsem na ministerstvu dvedl, to uslyšíme příště. Myslím si, že nové dokazování ve vztahu k mé věci nic nového nepřineslo.
Vy byste rád získal zpět funkci soudce, o kterou jste přišel a nebyla vám vrácena, přestože po verdiktu ÚS jste nyní nevinný. Ministerstvo rozhodlo, že vaše funkce zanikla. Budete žádat ušlou mzdu?
Zatím jsem nežádal o doplacení mzdy. Jakmile by došlo k pravomocnému zproštění obžaloby, tak o něj samozřejmě požádám a vyjednávali bychom s ministerstvem spravedlnosti o návratu do funkce soudce.
Do té doby tedy svůj soudcovský talár nebudete žádat zpět?
Zvážím postup. Zaskočilo mě, že hlavní líčení bude pokračovat až za tři měsíce, což je poměrně dlouhá doba. Je možné, že začnu některé kroky podnikat už teď, aby bylo najisto postaveno, zda moje funkce opravdu zanikla, jak tvrdí ministerstvo, či zda zrušením těch rozsudků Ústavním soudem by neměl nastat stav dočasného zproštění funkce. Nechtěl jsem to řešit předčasně, ale vzhledem k těm prodlevám je možné, že se obrátím s žalobou na soud.
Čím se nyní živíte?
Jsem zaměstnán jako řadový zaměstnanec v advokátní kanceláři, ale nejsem advokát.
Kdy jste se stal soudcem a kdy jste odešel na ministerstvo spravedlnosti na tu „osudnou“ stáž?
Soudit jsem začal koncem roku 2005. Na stáži na ministerstvu jsem byl od února do června 2010, pak jsem se vrátil na soud do Kladna, kde jsem působil do dočasného zproštění funkce v roce 2012.
Jaké je to dívat se okem zkušeného soudce na probíhající proces z pozice obžalovaného?
Po pěti letech už se na to dívám trochu s nadhledem, ale samozřejmě to ze začátku nebylo nic příjemného. Člověk si na to musí zvyknout. Na druhou stranu je u mě výhoda, že jsem trestní soudce, takže procesní stránku věci mám v hlavě a vím, co očekávat a co se bude dít.
Podle obžaloby jste při své stáži na ministerstvu spravedlnosti zmanipuloval stížnost pro porušení zákona ve prospěch Josefa Blažka a Rudolfa Tesárka. Muži si odpykávali trest za krádež peněz z auta bezpečnostní agentury u Hořic na Jičínsku. Proč jste tehdy tu „espézetku“ navrhoval podat?
Je to dávno, ale bylo to v zásadě proto, že jsem nabyl přesvědčení, že jsou určité pochybnosti o vině odsouzených. Zaznělo to i dnes v jednací síni a já jsem to říkal v původním výslechu. Úspěšnost „espézetky“ jsem odhadoval 50 na 50. Důkazy, které tam byly provedeny, podle mého názoru nedávaly stoprocentní jistotu, že to ti odsouzení skutečně spáchali. Oni to spáchat mohli, ale podle mého názoru důkazy, které tehdy byly provedeny, nestačily k odsouzení. Ta „espézetka“ měla sloužit k tomu, aby Nejvyšší sud přezkoumal, zda by nemělo být dokazování doplněno.
Kde přesně podle vás důkazy chyběly?
Já bych si tu „espézetku“ musel znovu přečíst. Skutečně si to po těch letech nepamatuji.
Ministryně Kovářová stížnost ve prospěch zlodějů podala v červnu 2010, zároveň jim přerušila výkon trestu. Proč jste navrhoval to přerušení?
Zároveň s „espézetkou“ jsem paní ministryni podal návrh na přerušení výkonu trestu. Tehdy to skutečně bylo běžné v případech, kdy se stížnost podávala ve prospěch obžalovaného. Byl jsme přesvědčen, že je na rozhodnutí paní ministryně, zda to akceptuje či nikoliv. Dnes se probírá, zda paní ministryně vše podepsala, zda to četla nebo ne – ale to já jsem tehdy nemohl vědět. Podal jsem to s tím, že podle zákona je tato možnost. Bylo na její odpovědnosti, jak s tím naloží.
Státní zástupce Tomáš Svoboda po jednání soudu uvedl, že exministryně Daniela Kovářová byla při podepisování uvedena v omyl. Co na to říkáte?
Neznám názor státního zástupce, to slyším poprvé od vás. Uvedení v omyl od začátku řízení nezaznělo, to je možná nové stanovisko pana státního zástupce.
Kolik jste za dobu své stáže na ministerstvu celkem podal stížností pro porušení zákona?
Podle jedné statistiky ministerstva spravedlnosti jich bylo sedm, já jsem jich napočítal deset. Z toho pouze tento a ještě jeden případ byl provázen návrhem na přerušení výkonu trestu. Celkem jsem zpracovával 80 spisů.
Eva Paseková
