Policie je vojensky řízený sbor, a není množné, aby nadřízený nevěděl, co dělají jeho podřízení. „Osobně pokládám zachycování zpráv o tom, že je možné se reorganizací zbavit pana Šlachty již od roku 2012, a dávání to do souvislosti s organizační změnou, která proběhla k 1. srpnu 2016, za obyčejnou paranoiu,“ říká v rozhovoru člen vyšetřovací komise k policejní reorganizaci a poslanec Daniel Korte (TOP 09)
Zůstalo v rámci zjištění komise něco za oponou? Něco, co byste ještě rádi zjistili, ale neměli jste k tomu mandát?
Ne. Myslím si, že máme čisté svědomí, a že jsme nic nenechali spadnout pod stůl. Podle toho, kam jsme dohlédli, mohu říci, že situace na Vrchním státním zastupitelství v Olomouci je skandální, a zasloužila by i hloubkovou kontrolu.
A co se týče těch věcí, které se vyčítaly vedení policie? Že reorganizace mohla být účelová, ale slovy ministra spravedlnosti, co se nepotvrdilo, nebylo ani vyvráceno?
Tato argumentace, zvláště když ji použije právník, nota bene ministr spravedlnosti, je tragédie. Česká republika je právním státem, kde platí, že co se neprokáže, prostě není, což platí i u soudu. Ano, obvinění, která byla kladena za vinu ministru vnitra Chovancovi, policejnímu prezidentovi a jeho náměstkovi, byla účelová, a neprokázala se. To přece v civilizovaném právním státě znamená, že obvinění jsou lichá.
Základem pro tato obvinění byla takzvaná Šlachtova zpráva. Co vlastně znamenala a co přinesla?
Především musím vyvrátit, že šlo o Šlachtovu zprávu. Pan Šlachta ji nekoncipoval, koncipoval ji pan Komárek. A za druhé to nebyl žádná zpráva. Zpráva je strukturovaný text, který obsahuje úvod, pak existuje zadání, pak jsou tam nějaká fakta, data, jejich analýza a závěrem jejich vyhodnocení. To tenhle elaborát není. Je to čtyřicet sedm stránek přepisů, většinou odposlechů, jejichž informační hodnota pro naši práci byla zcela mizivá, respektive žádná. Mám-li uvést obecný příklad, tak tam hovoří dva v hospodě, a jeden říká: „potkal jsem Tondu, a ten říká, že Pepek dělá to a to.“ A to pro autory této zprávy a pro Vrchní státní zastupitelství v Olomouci to byl důkaz, že Pepek to skutečně dělá, aniž by si to nějak ověřovali dalšími prostředky, které měli k dispozici.
Opět se tak ukázalo, že pro určitou část příslušníků policejních speciálů jsou hlavním, ne – li jediným zdrojem důkazů odposlechy. Snažili jste se obstarat i jiné důkazní materiály, které by objasnily pozadí policejní reorganizace?
Souhlasím s vámi, co jste řekl ohledně odposlechů. Ty byly zejména ze strany bývalého ÚOOZ nadužívány, a jejich výpovědní hodnotu se patrně vůbec neověřovala. Ale co se týče takzvané Šlachtovy zprávy, ta pro nás měla nulovou hodnotu, takže tam nebylo ověřovat. Jestliže se dva chlapi baví v hospodě, že náměstek policejního prezidenta udělal to a to, tak to není žádný důkaz. My jsme vyslechli náměstka policejního prezidenta, ten to popřel, tak co jsme měli dělat dál? Poslanecká komise není orgán činný v trestním řízení, takže jsme neměli oprávnění to jakkoli dál to ověřovat.
Z jakého důvodu tedy došlo k reorganizaci policie?
Z každoročních zpráv o používání operativní techniky plyne, že nejvíce Národní protidrogová centrála, kde je to logické. Tam něco odposlechne, vlítne tam, nebo tam pošle URNA, aby zabránila nějakému obchodu nebo výrobě drog. V případě ÚOOZ je v posledních několika letech nápadný nárůst odposlechů v případech, kde měl svou působnost ÚOKFK. Takže podle mne skutečnost, že se tam kompetence obou částečně prolínaly, a poněkud dost nepřehledně, vedla k rozhodnutí vyřešit to tímto krokem.
Existovaly některé okolnosti, v nichž jste se nějak diametrálně rozcházeli, nebo jste ve všem nalézali obecný konsensus?
Já bych řekl, že žádné zásadní spory jsme v komisi neměli. Byly tam spíše dlouhé spory u některých formulací, kdy každý z nás musel trochu v něčem ubrat. Já osobně jsem navrhoval několikrát ostřejší formulace, ale zájem byl, abychom dospěli ke konsensu. To se podařilo, nebylo tam nikdy žádné silové hlasování, nebo že bychom se navzájem přehlasovávali. Mám-li připomenout nějaký hodně sporný bod, tak to byl bod, který tam vznášel zástupce hnutí ANO, pan poslanec Chalupa, který chtěl, aby se ve zprávě objevilo, že šlo o porušení koaliční smlouvy. Vysvětlili jsme mu, že parlamentní komise se nějaká koaliční smlouva netýká, že nás vůbec nezajímá, a aby si to vyříkali v koalici.
Do jaké míry mohly být podle vás obavy kritiků reorganizace z řad policistů a státních zástupců oprávněné s ohledem na to, jak vedení resortu a policie tuto věc komunikovalo, a do jaké míry se jednalo o záměrnou manipulaci?
Já pokládám zachycování zpráv o tom, že je možné se reorganizací zbavit pana Šlachty již od roku 2012, a dávání to do souvislosti s organizační změnou, která proběhla k 1. srpnu 2016, za obyčejnou paranoiu. Mezitím se třikrát změnila vláda, ale tento záměr jako jakási ponorná řeka dál protékal, až vyústil v policejní reorganizaci, to je prostě paranoidní vidění světa. Celé by se to nemohlo odehrát bez konkrétního personálního propojení v osobách pánů Šlachty a Ištvana, kteří se hledali, až se našli. Oba mají takový savonarovský rys, že prostě mají pravdu, a že proto, že mají pravdu, jim dává právo jednat i mimo zákon.
Jakou roli v tom sehrály postupy státního zastupitelství?
Veskrze negativní. K vyhrocení situace přispělo i nadužívání toho, že státní zástupci nadužívali instrumentu dávat zpracovatelům příkaz nevkládat informace do elektronického systému trestních řízen, neinformovat nadřízené o tom, na čem pracují. Policie je vojensky řízený sbor, a není množné, aby nadřízený nevěděl, co dělají jeho podřízení. On nemusí vědět meritorně všechno, ale musí vědět, kam ten člověk jede, proč tam jede, a co tam bude dělat.
Pominout nešlo ani sepětí odbojných policistů s hnutím ANO, a médii Andreje Babiše. Podařilo se vám v tomto směru něco zjistit?
Přímé spojení pana Babiše a pana Šlachty se nepodařilo prokázat, oba dva popírali, že by měli nějaké kontakty. Nicméně jsou zde důkazy nepřímé. Pan Babiš se o pana Šlachtu postaral. Samozřejmě, že jakým způsobem se Babišovy zcela nezávislé tiskoviny zcela otevřeně postavily za pány Šlachtu a Komárka, mí rovněž svou vypovídací hodnotu.
Dušan Šrámek
