Poslanci požadují po vládě, aby prověřila činnost Vrchního státního zastupitelství v Olomouci. Vyplývá to z usnesení, které sněmovna přijata na návrh vyšetřovací komise k policejní reorganizaci. „Vrchní státní zastupitelství v Olomouci medializací prověřování okolností policejní reformy aktivisticky vstoupilo do politického života. Mediální vstup nebyl důvodný, když samotné prověřování vycházelo z neověřených a nepravdivých informací, včetně záměny pojmu odesílatel a příjemce zprávy SMS,“ nebere si komise servítky. Součástí doprovodných usnesení je i apel na vládu, aby do tří měsíců připravila změny trestního řádu, které by omezili působnost státních zástupců v přípravném trestním řízení.
Ze závěrečné zprávy plyne, že ze shromážděných materiálů nebylo prokázáno, že organizační změna byla provedena s cílem odstranit Roberta Šlachtu, omezit činnost celorepublikových útvarů nebo zabránit prověřování konkrétních trestních věcí (včetně v médiích zmiňovaného případu Bereta), jak i tom hovořili vedoucí funkcionáři VSZ Olomouc před komisí. „Organizační změna v rámci útvaru není v rozhovorech, které jsou součástí podkladového materiálu ke slyšení před bezpečnostním výborem Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky“ (takzvaná Šlachtova zpráva) ze dne 22. 6. 2016, a v rozhovorech předaných vyšetřovací komisi státními zástupci v Olomouci vůbec řešena,“ konstatuje zpráva doslova.
Úniky do médií
Jako jeden z nejzávažnějších prohřešků komise hodnotila to, že informace o možném spojení Tomáše Tuhého s únikem informací v případu TESCO SW se Jiří Komárek dozvěděl od státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Olomouci Petra Šeredy, který mu poskytl přepis usnesení GIBS o odložení věci s chybnými závěry, a to na několik dní – v době mezi 10. červnem a 20. červnem 2016. Přepis vytvořený VSZ v Olomouci byl následně zveřejněn Národním fondem proti korupci. Ze shromážděných podkladů tak komise usuzuje, že předání přepisu usnesení mohl zprostředkovat pouze buď Komárek, nebo někdo z Vrchního státního zastupitelství v Olomouci. Věc v současnosti prověřují orgány činné v trestním řízení.
Olomoučtí žalobci selhali i jako dozorový orgán, neboť přehlédli fatální chybu v mailové komunikaci, z níž mělo vyplývat podezření na policejního prezidenta Tuhého z úniku informací. „Navíc minimálně neopatrným přístupem VSZ v Olomouci umožnilo, aby se chybné usnesení a jeho další interpretace staly součástí veřejného prostoru,“ konstatuje dále zpráva.
Přestože VSZ Olomouc v tomto případě komise nezmiňuje explicitně, žalobci ohledně dozoru selhali i v tom, že většina předkládaných informací pochází z odposlechů, aniž by nařizovalo provést i další důkazy, které by danou verzi podporovaly, ač z předchozích zkušeností muselo být zřejmé, že realizovanými úkony se pravděpodobně potřebné důkazní prostředky nezískají. V některých případech nebyly získané informace objektivně posuzovány, např. nebyly ověřovány z dalších informačních zdrojů.
Státním zástupcům – Komárovi a Ištvanovi komise rovněž vyčetla veřejné komentování a prezentování úniků informací získaných v průběhu přípravného řízení, zejména úniky částí konkrétních odposlechů. „I přes obecnost nebo neurčitost vyjadřování vedly jejich aktivity ke zvyšování věrohodnosti informací, jež se v rámci činnosti vyšetřovací komise ukázaly jako zavádějící nebo nepravdivé.“ Tento stav je podle komise v rozporu se zásadami trestního řízení jako je zásada zdrženlivosti, zásada neveřejnosti přípravného řízení a zásada presumpce neviny. V rozporu s těmito zásadami shledala zejména postup Komára, který zveřejnil záměr VSZ v Olomouci vyslechnout v souvislosti s organizační změnou T. Tuhého a Z. Laubeho, přičemž v tomto případě je podána kárná žaloba nejvyšším státním zástupcem Pavlem Zemanem.
Postup Šeredy, který poskytl bez zřejmého právního titulu přepis usnesení GIBS Komárkovi prověřují orgány činné v trestním řízení na základě trestního oznámení komise adresovanému VSZ v Praze.
Poslanecká sněmovna následně přijala usnesení, v němž vyzývá vládu, aby v rámci její ústavní odpovědnosti za činnost státního zastupitelství zvážila, zda pro zajištění zákonnosti v činnosti Vrchního státního zastupitelství v Olomouci postačuje podaná kárná žaloba nejvyšším státním zástupcem, či zda nejsou nutná další opatření, včetně opatření personálních. „Vrchní státní zastupitelství v Olomouci medializací prověřování okolností policejní reformy aktivisticky vstoupilo do politického života. Mediální vstup nebyl důvodný, když samotné prověřování vycházelo z neověřených a nepravdivých informací, včetně záměny pojmu odesílatel a příjemce zprávy SMS,“ nebere si komise servítky.
Omezení působnosti žalobců
Státních zástupců obecně se týká i další část sněmovnou schválených usnesení, které má okleštit jejich pravomoci. Poslanecká sněmovna žádá vládu, aby jí do tří měsíců předložila návrh zákona, který bude obsahovat změnu trestního řádu tak, aby dozor nad zachováním zákonnosti v přípravném řízení trestním nevykonával státní zástupce, pokud půjde o trestné činy, kde podezřelým a obviněným je státní zástupce či bývalý státní zástupce, který je spáchal při výkonu funkce či v souvislosti s výkonem funkce státního zástupce, a aby případně upravila i příslušná ustanovení o zastupování trestní obžaloby před soudem, pokud bude obžalovaným státní zástupce či bývalý státní zástupce, a půjde o trestné činy spáchané při výkonu funkce. Zároveň s tím sněmovna schválila návrh na změnu trestního zákoníku tak, aby promlčecí doba neběžela v případě, že půjde o trestný čin zneužívání pravomoci vedoucím státním zástupcem nebo jeho náměstkem po dobu, kdy jsou ve vedoucí funkci na státním zastupitelství. Důvodem návrhu je, aby vyšetřování trestných činů bylo oproštěno od nežádoucí kolegiality a osobních vazeb v rámci jednoho sboru.
Jak komise uvádí, nežádoucí osobní vazby mohou ovlivnit posuzování skutků, kterých se dopustí státní zástupci při výkonu funkce, které mají znaky trestného činu, ale z důvodu vzájemné kolegiality jsou ostatními státními zástupci hodnoceny příznivě pro jejich kolegy. Státní zastupitelství disponuje velkou mocí v rámci trestního řízení, což v demokratickém právním státě musí být spojeno s odpovědností, která nemůže být narušena stavovskou soudržností a osobními přátelskými vazbami. „Roli dozoru nad zákonností v přípravném řízení v takovém případě může sehrát na státním zastupitelství nezávislý orgán, což může být i soud. Půjde o roli výjimečnou, stejně jako výjimečné má postavení policejního orgánu státní zástupce při vyšetřování trestných činů příslušníků Generální inspekce bezpečnostních sborů. Došlo by tak k omezenému obnovení institutu vyšetřujících soudců, kteří dříve na území Čech, Moravy a Slezska působili,“ přichází komise s revoluční myšlenkou. Cílem podle ní není obnovit vyšetřující soudce, ale posílit objektivitu při objasňování trestné činnosti státních zástupců, zvláště při činech spáchaných v souvislosti s výkonem jejich úřední pravomoci.
Stejně revoluční je požadavek na změnu trestního řádu tak, aby bylo vypuštěno oprávnění státního zástupce přikázat, aby úkony ve věci prováděla jiná osoba služebně činná v policejním orgánu a aby bylo vypuštěno oprávnění státního zástupce osobně provádět jednotlivé úkony trestního řízení nebo i celé vyšetřování namísto policejního orgánu.
Při jednání vyšetřovací komise totiž vyšlo najevo, že státní zástupci běžně svými pokyny zasahují do toho, kdo konkrétně se v rámci policejního útvaru bude věnovat jaké agendě a s kým v rámci tohoto útvaru může spolupracovat, koho v rámci svého útvaru smí o své činnosti informovat apod. Dále vyšlo najevo, že někteří státní zástupci aktivně v přípravném řízení realizují různé úkony v trestním řízení namísto toho, aby se soustředili na výkon dozoru nad zákonností v přípravném řízení.
Podle názoru komise policejním orgánem ve smyslu trestního řízení není jednotlivý policista, ale celý policejní útvar a tedy jeho vedoucí je osobou, která odpovídá za organizaci činnosti útvaru a to v rozsahu všech práv a povinností. Příkazy státních zástupců, že určitou záležitost smí řešit pouze jeden jimi konkrétně určený policista a že jiné policisty nesmí takto určený policista o ničem z řešené věci informovat, jsou tedy v rozporu s účelem zákona a vůlí zákonodárce. „Vzhledem k tomu, že platná právní úprava je státními zástupci obcházena a zneužívána k účelu, který ve skutečnosti komplikuje policejní vyšetřování, navrhuje se vypustit z trestního řádu oprávnění státního zástupce, které mu umožňuje přikázat, aby úkony ve věci prováděla jiná osoba služebně činná v policejním orgánu. Rozhodování o tom, který konkrétní policista či tým v rámci útvaru se věcí bude zabývat, zůstane tak nezpochybnitelnou výlučnou odpovědností příslušného vedoucího policejního útvaru,“ uvádí se ve zprávě.
Pokud se týká oprávnění státních zástupců osobně provádět jednotlivý úkon nebo i celé vyšetřování a vydat rozhodnutí v kterékoli věci, jedná se podle schváleného unesení o nesystémové ustanovení. Státní zástupci tak mají oprávnění konat takové úkony v trestním řízení, ke kterým nemají žádné vybavení, vzdělání ani výcvik. „Uvedené ustanovení zároveň objektivně komplikuje státním zástupcům schopnost řádně vykonávat nezávislý dozor nad zákonností v přípravném řízení. V zájmu jednoznačného rozdělení rolí mezi policií a státní zástupce, kteří je mají kontrolovat, se proto navrhuje také toto ustanovení z trestního řádu vypustit,“ uzavírá vyšetřovací komise.
Dušan Šrámek
