Ministr pro lidská práva, rovné příležitosti a legislativu Jan Chvojka (ČSSD) podpořil myšlenku zřízení nejvyšší rady soudnictví. Nepředpokládá však, že by se podařilo dosáhnout změny ve správě justice v tomto volebním období. Je to úkol, který čeká příští Sněmovnu, uvedl dnes v rámci schůzky s předsedou NSS Josefem Baxou.
Debaty o reformě správy justice se vedou léta, zatím bez výsledku, klíčovou roli si uchovává ministerstvo spravedlnosti. Po zřízení rady dlouhodobě volají justiční špičky.
„Je načase, aby justice měla jeden hlas, abychom zde měli nějaký orgán, který by za justici mluvil, a na druhou stranu, když by někdo chtěl ‚mluvit s justicí‘, aby věděl, na koho se má obrátit,“ uvedl ministr. Podle něj by bylo vhodné nejprve zakotvit nejvyšší radu soudnictví v ústavě a potom řešit podrobnosti, například jak budou členové nominování a kolik jich bude. Chvojka je zastáncem rovného zastoupení soudcovských a politických nominantů.
O možnostech posílení soudcovské samosprávy mluvil Chvojka s předsedou Nejvyššího správního soudu Josefem Baxou. „Považuji za důležité, aby se to stalo agendou, aby to nebylo jenom tak, že justice o tom pořád mluví, ale aby si to vláda vzala v budoucnu jako určitou agendu, aby se tomu trvale věnovala v rámci úvah o doplnění ústavy, protože to by samozřejmě mělo mít ústavní řešení,“ řekl Baxa.
Zastánkyní nejvyšší rady soudnictví byla ministryně spravedlnosti Helena Válková (ANO). Její nástupce Robert Pelikán (ANO) se k myšlence staví rezervovaně. Podle jeho dřívějšího vyjádření neexistuje jistota, že případná rada bude správu justice vykonávat lépe než ministerstvo. Také uváděl, že je nutné vyjasnit kompetence rady.
Prezident Miloš Zeman v roce 2015 nejvyšší radu soudnictví označil za možný stabilizační prvek justice, a to zvláště s ohledem na časté střídání ministrů. Pro zřízení nového orgánu pro správu soudnictví se vyslovuje také Zelená kniha justice, kterou loni dokončil Nejvyšší soud. Rada by podle něj měla zajišťovat státní správu soudů, reprezentovat zájmy justice a komunikovat se zákonodárnou a výkonnou mocí i veřejností. Kritici spatřují rizika třeba v tom, že by se soudnictví mohlo uzavřít do sebe.
(čtk, epa)
