Členský stát EU je povinen udělit humanitární vízum, jsou-li vážné a prokazatelné důvody se domnívat, že v případě neudělení hrozí žadateli mučení či nelidské a ponižující zacházení. Ve svém stanovisku pro Evropský soudní dvůr to dnes uvedl jeho generální advokát Paolo Mengozzi. Soud se zabývá případem syrské rodiny, jejíž žádost o udělení takového víza zamítly belgické úřady.
Manželé z Halabu (Aleppa) se třemi dětmi požádali o humanitární vízum loni v říjnu na belgickém velvyslanectví v Libanonu. Uvedli, že jeden člen rodiny byl unesen, mučen a propuštěn až po zaplacení výkupného. Poukazovali na špatnou bezpečnostní situaci v Halabu i na to, že jim jako pravoslavným křesťanům hrozí pronásledování.
Belgické úřady žádost zamítly s odůvodněním, že pokud rodina chtěla žádat o azyl, měla zjevně v úmyslu zůstat v zemi déle než 90 dní platnosti víza. Zdůraznily také, že členské státy nejsou povinny přijmout každého, kdo žije v zoufalé situaci. Věc se v Belgii stala v souvislosti s migrační krizí rychle tématem pro politiky, když vláda odmítla víza udělit i přes rozhodnutí odvolacího soudu a raději přijala pokutu.
Rodina požádala belgickou Radu pro spornou cizineckou agendu o odklad zamítavého rozhodnutí a tento soud se obrátil na Evropský soudní dvůr s žádostí o vysvětlení, jak aplikovat vízová pravidla a odpovídající ustanovení Listiny základních práv EU.
Generální advokát, jehož stanoviskem se soudní dvůr nakonec ale nemusí řídit, ve svém stanovisku zdůraznil, že listinou zakotvená základní práva, která musejí dodržovat všechny orgány členských států, jsou zaručena všem bez ohledu na to, odkud pochází. Na otázku, zda je tedy členský stát povinen udělit humanitární vízum za situace, kdy prokazatelně hrozí porušení článku listiny o zákazu mučení a nelidského zacházení, odpověděl generální advokát kladně. Věc je podle něj nezávislá na tom, zda mezi danou osobou a členským státem, jemuž je žádost podána, existují vazby, nebo ne.
(čtk)
