Státní hranice jsou nosné zdi demokracií a žádná vláda nemůže rezignovat na jejich ochranu. Žádná povinnost zajistit ochranu všem lidem na světě a umožnit jim vstup do země neexistuje ani v mezinárodním právu, napsal právě před rokem v právním stanovisku k situaci v Německu ústavní právník a bývalý soudce německého Ústavního soudu Udo di Fabio. Neméně břitká vyjádření poskytl v rozhovoru po roce. Je pro strop při přijímání mas přistěhovalců z humanitárních důvodů a proti omezování svobody slova a projevu.
Kdo rozvalí hranice, toho čeká Silvestr v Kolíně nad Rýnem, zněl jeden z jeho závěrů v rozhovoru v německém tisku v lednu 2016.
V aktuálním rozhovoru novinář znovu využil fakt, že Udo di Fabio je potomek italského přistěhovalce za prací do Německa: „Pane profesore, jste potomkem italských přistěhovalců. Máte dva pasy? „Ne, protože můj otec který byl italské státní příslušnosti, se jí vzdal v roce 1930, takže moje německá státní příslušnost je jasná. Pokud by to ovšem zákon umožňoval, italské občanství by držel,“ odpověděl právník.
Podle jeho dalších slov však není přínos dvojího občanství jednoznačný: „To je politická otázka. V konkrétním případě může být dvojí občanství užitečné – jako most – pro integraci. Dvojí občanství ale také může být zátěž z hlediska potřeby jasné loajality v demokracii. Nedávný problém v Turecku to učinil viditelným. Pro nemalý počet německých Turků je rozhodující slovo Erdogana, nikoli Merkelové,“ řekl di Fabio.
Poté se novinář velmi opatrně formulovanými otázkami vrací k událostem podzimu 2015, kdy kancléřka Merkelová nařídila otevřít hranice přistěhovalcům na Balkánské stezce, kteří se kumulovali v Maďarsku: Je diskutována otázka selhání státu a ztráty kontroly během imigrační krize. Kdo selhal a ztratil kontrolu?
Německo může stále přijímat masy z humanitárních důvodů
Mohlo by vás zajímat
Odpověď právníka podtrhává fakt, že jednotlivé spolkové země sice nesou zátěž nekontrolovaného přistěhovalectví, ale nemohou ho nijak ovlivnit: „Existuje vývoj, kdy se člověk v prvé řadě neptá po odpovědných, protože rozsah a následné dopady změn byly v prvních okamžicích podceněny.
Evropský schengenský a dublinský systém potřebují naléhavě změny. Zajištění vnější hranice EU je zastaralé. Odpovědnost za vstup na území Spolkové republiky Německo nenesou spolkové země, ale Federální vláda, konkrétně ministr vnitra, který může umožnit také vstup do země na základě humanitárních důvodů, co se týče příjezdu z bezpečné třetí země,“ vyjmenoval Udo di Fabio.
Respektovaný právník naráží na nové informace, které se během roku objevily o tom, jak a kdy došlo k rozhodnutí otevřít hranice Německa nekontrolovanému množství osob ze třetích zemí. Učinil tak na příkaz Angely Merkelové ministr vnitra Thomas de Maizière, který to letos v září potvrdil. Hranice přikázal otevřít poté, co se německá kancléřka Angela Merkelová 5. září 2015 telefonicky dohodla s rakouským spolkovým kancléřem Wernerem Faymannem zcela otevřít obě země a nechat nekontrolovaný příliv mas přistěhovalců z Asie a Afriky projít z Maďarska přes Rakousko do Německa. Česká justice informovala o rozhovoru, kde německý ministr nová fakta osvětlil a vinu za situaci přiřkl Řecku.
Na otázku, zda v souvislosti s vpuštěním nekontrolovaného počtu přistěhovalců do Německa v roce 2015 mohlo dojít k porušení Ústavy, není Udo di Fabio tak příkrý jako před rokem. „Se silným výrazem porušení Ústavy je nutné být opatrný. Lze právně pochybovat o tom, že jednání spolkové vlády na podzim roku 2015 odpovídalo v každém ohledu zákonnosti. Podle mě, jak si to vybavuji, byla situace bavorské vlády kritická. Federální vláda má státní odpovědnost za povinnost zajistit účinné a legitimní zabezpečení hranic a kontrolovat příjezdy, samozřejmě rámci evropské spolupráce,“ zopakoval znovu Udo di Fabio.
Pro přijetí mas z humanitárních důvodů je nutný strop
Právní stát musí mít dispozici systém pro plnou kontrolu hranic a své hranice musí ovládat. Patří k tomu také zákonný strop?, táže se německý novinář.
V této odpovědi je Udo di Fabio znovu nekompromisní. Podle něho v roce 2015 vůbec nešlo o azylový zákon, ale o humanitární gesto Německa: „Pokud je Spolková republika Německo povinna v jednotlivých případech provádět azylové řízení na základě Ústavy nebo na evropských právních základech, pak tam není horní hranice. To ale vůbec nebyl před rokem problém. Federální vláda se rozhodla přijmou lidi z humanitárních a mezinárodních důvodů, když nemohla použít zákon o azylu,“ odpovídá právník.
Pokud by Německo chtělo opakovat toto humanitární gesto, měl by lid rozhodnout o jeho limitu, je přesvědčen Udo di Fabio: „V případě, že o tom dále bude rozhodovat svévolně federální vláda, může také stanovit horní hranice. Toto ve veřejné diskusi stále ještě není oddělováno. Do jisté míry chápu, když vládní představitelé říkají, že nepotřebujeme horní hranici, protože ta čísla nejsou tak vysoká. Chápu ale také CSU, když říká: Pokud by znovu došlo k tomu, že federální vláda rozhodne přijmout lidi z humanitárních důvodů, měla by se ptát parlamentu a veřejnosti, kde leží hranice,“ vysvětluje právník.
Podle jeho slov v případě jasného rozlišení azylu a humanitárních důvodů nebo mezinárodní dohody nevidí ústavní konflikt.
Ze zloby ze slov může být regulace politického názoru
Řekl jste, že model svobodné společnosti spočívá ve vzájemném konfliktu. Co když ale zvítězí projevy nenávisti a zneužití této svobody?, začíná další aktuální téma novinář.
Podle Uda di Fabia internet porazil názorový monopol: „Když lidé pod zdánlivou ochranou anonymity přijdou o všechny zábrany, nejen právní stát má problém. Přesto musíme být opatrní a nesrovnávat a neklást na jednu rovinu sílu a morální úpadek na síti a všude v tom vidět kořen zla. Internet nesmírně rozšířil prostor svobodu projevu a svobodu informací a napadl názorové monopoly. Že rovněž podporuje fragmentaci v uzavřených komunikačních prostorách, je také fakt,“ uvádí právník.
Podle jeho slov každá státní regulace včetně regulace velkých platforem jako je Facebook nebo Google musí být posuzována na základě Ústavy a základních práv a svobod. „Meze svobody názoru mají být stanoveny soudem, nikoli soukromými firmami. Vždy také existuje riziko, že z rozhořčení nad nenávistným názorem bude regulován nežádoucí politický názor. Ne každé překročení morální hranice je trestné.“
Na otázku, jak moc politická korektnost toleruje svobodu projevu, pak ústavní právník odpovídá: „Každá svoboda vyžaduje morální opatrnost a respekt k druhým. Politicky korektní přístup je legitimní v tom, že naléhá na odpovědné využívání svobody. Nicméně tato odpovědnost je především osobní povahy. Můžete činit veřejné výzvy, avšak nemělo by být ovlivňováno mínění prostřednictvím šíření gramatických pravidel a zákazů myšlení. Takové množství paternalismu je cesta do propasti, na jejímž konci je triumf němých.“
Irena Válová
