Novelizace zákona o vojenském zpravodajství je koncepčně zcela odtržená od dosavadní ochrany kybernetického prostoru České republiky, myslí si Česká advokátní komora. Zákon Vojenskému zpravodajství nově přisuzuje odpovědnost za kybernetickou obranu Česka. Novelu již Sněmovna podpořila v prvním čtení a zpravodajci získají více pravomocí k monitoringu subjektů. ČAK se proto obává, aby nedošlo k narušení důvěrnosti komunikace mezi advokátem a klientem.
Zajištění kybernetické obrany Česka není v zákonech nyní ošetřeno. Novela by proto nově měla přisoudit odpovědnost za tuto oblast armádní tajné službě. Zpravodajství by dostalo možnost připojit k zařízením provozovatelů sítí elektronické komunikace své vlastní „technické prostředky kybernetické obrany“.
Přístroje by měly být schopny zajistit tajné službě dostatečné informace o dění na síti, neměly by ale monitorovat komunikaci jednotlivých lidí. Pokud by se na ně chtěla tajná služba zaměřit, musela by, stejně jako v současné době, požádat o povolení soudce. Přesnější informace o technických prostředcích dokument z bezpečnostních důvodů neuvádí. O jejich umístění bude rozhodovat vláda, která také schválí manuál, podle kterého je budou moci zpravodajci používat.
„ČAK považuje za legitimní upozornit v rámci legislativního procesu na potenciální nebezpečí, které návrh zákona představuje pro ústavou chráněnou důvěrnost komunikace mezi advokátem a klientem, a to v rozsahu judikovaném jak Ústavním soudem ČR, tak Evropským soudem pro lidská práva,“ uvádí Komora ve svém prohlášení. Znovu se tak do popředí dostává otázka výběru mezi bezpečností a ochranou demokratických hodnot a právního státu.
Novela zákona umožňuje Vojenskému zpravodajství užívat tzv. technické prostředky kybernetické obrany. Definice těchto prostředků je podle Komory vágní. „Jde o velmi neobratnou formulaci, která ad absurdum připouští použití jakéhokoliv technického prostředku. Již takto samo o sobě formulované oprávnění, které je co do použitelných technických prostředků v podstatě neomezené, musí nutně znepokojovat,“ varuje ČAK.
Jakkoli by použití technických prostředků kybernetické obrany mělo být pod kontrolou Vrchního soudu v Praze (za podmínky, že se jejich prostřednictvím zasahuje do občanských práv), zůstává ohledně ust. § 16a odst. 3 návrhu určitá diference budící pochybnost o dostatečnosti ochrany těchto základních práv. „Je nesporné, že důvěrnost zpráv podle zákona o elektronických komunikacích a s nimi spojených provozních a lokalizačních údajů je chráněna stejně jako základní práva a svobody; problém je však v tom, že nikdo neví, co vlastně tyto technické prostředky kybernetické obrany mají znamenat a jak mají působit. V rámci odborného prostředí je nepochybně známo, jak rámcově fungují ty technické prostředky a zařízení, které jsou vyjmenovány v § 8 odst. 1 zákona. Co je ale míněno pojmem technické prostředky kybernetické obrany, jak výše uvedeno, asi nikdo neví ani rámcově a tedy tak, aby bylo možné posoudit, zda sám o sobě souhlas s použitím těchto technických prostředků je dostatečný bez například dalších omezení,“ uvádí ČAK ve svých připomínkách k novele.
Z obsahu návrhu zákona také není jasné, zda následné připojení technického prostředku Vojenského zpravodajství bude v síti umístěno nastálo nebo nárazově, byť jde o prostředek, jehož použití je schvalováno vládou, není zřejmé, zda a v jaké míře je vláda povinna tento krok konkretizovat. A protože vláda není správním orgánem, proti jejímu rozhodnutí není opravný prostředek.
Odhlédnout přitom nelze ani od aktuálních rozhodnutí Soudního dvora EU, který se mj. zabýval otázkou přiměřenosti použití hromadných sledovacích nástrojů a moderních sledovacích technik ve vztahu k ochraně soukromí. Ve svém rozhodnutí sp. zn. C‑203/15 a C‑698/15 ze dne 21. prosince 2016 soud zdůraznil, že moderní vyšetřovací nástroje jsou nezbytné pro boj s organizovaným zločinem a terorismem, ale zároveň uvedl, že tato nezbytnost nemůže ospravedlnit neomezené shromažďování dat.
Návrh je podle ČAK potřeba zhodnotit z hlediska dostatečné ochrany nedotknutelných zásad demokratického právního státu. „Lze v této souvislosti připomenout citát Benjamina Franklina – kdo vymění svobodu za trochu bezpečí, ten si nezaslouží svobodu ani bezpečí,“ uzavírá Komora.
(epa)
