Mělo by se ve všech nemocnicích odměňovat platem, nebo by obchodní společnosti měly mít ponechánu volnější ruku? To je jedna z otázek, kterou řešili poslanci na středečním zasedání sociálního výboru. Pozměňovací návrh Jaroslava Zavadila (ČSSD) k novele zákoníku práce, který zavádí jednotné odměňování platem, má mezi poslanci své příznivce, někteří ovšem poukazují na širší rozměr problematiky. Například na výši úhrad, kterou nemocnice dostávají od pojišťoven, nebo na přístup k přístrojovému vybavení, který mohou mít obchodní společnosti značně složitější. Poslanci nakonec jednání před hlasováním ukončili, jasno by mělo být 8. února.
Jak se dalo očekávat, proti pozměňovacímu návrhu, o němž jsme informovali
zde, vystoupili na výboru zaměstnavatelé. „Návrh spolu se Svazem průmyslu a dopravy a Hospodářskou komorou zásadně odmítáme. Prvním důvodem je, že jde o zásadní zásah do trhu práce, druhý, že pokud chceme sjednocovat nákladovou úroveň, tedy říkat každému, kolik budou jednotlivé platy – a tam se bavíme o 60 až 80 procentech celkových nákladů, tak bychom měli sjednotit i příjmovou úroveň. Kdyby to bylo jako u soukromých škol, tak ano – dotaci dostanete na každého žáka stejnou. Jenže každá nemocnice dostává za výkony naprosto jiné finanční částky, a pokud nesjednotíme příjmovou částku, nemůžeme se bavit o té výdajové. Tam bychom měli začít. Třetí důvod je, že pokud chceme používat argument, že se jedná o veřejné finance, a tudíž by se sem mělo vztahovat ustanovení odměňování podle platu, tak to ale dělejme v celé oblasti zdravotnictví a nevymezujme si pouze lůžková zařízení,“ říká Jiří Horecký, prezident Unie zaměstnavatelských svazů.
„Pozměňovací návrh vnímáme jako nesystémový. Z našeho pohledu není příčinou rozdílů výše odměn v nemocnicích to, zda podléhá její odměňování zákonu o platu či o mzdě, ale je to rozdíl v úhradách zdravotní péče. Víme, že fakultní a větší nemocnice jsou příspěvkové organizace a historicky mají systém úhrad nastavený na daleko vyšší úrovni než nemocnice střední a malé, což můžeme porovnat výší tzv. individuální základní sazby nebo individuální ceny bodu. Kromě toho mají větší nemocnice daleko menší podíl mzdových nákladů, bavíme se o 40 až 45 procentech, ve srovnání s nemocnicemi menšími a středními, kde podíl mzdových nákladů dosahuje 60 až 70 procent, zejména v případě LDN,“ doplňuje Petr Chudomel, místopředseda Asociace českých a moravských nemocnic.
Obchodními společnostmi jsou i některé větší nemocnice
[mn_protected]
Jenže s tím nesouhlasí odboráři, kteří návrh prosazují. „Máme i malé příspěvkové organizace, které odměňují zaměstnance platem. Jsou to třeba městská nemocnice v Hustopečích nebo Litoměřicích. Pak máme obrovské nemocnice, které jsou na úrovni fakultních, ale odměňují zaměstnance mzdou – například nemocnice České Budějovice, Pardubice nebo nemocnice v Plzeňském kraji. Rozdíly mezi platem a mzdou zaměstnanců v jednotlivých nemocnicích činí v průměru víc než 5000 korun měsíčně v neprospěch zaměstnanců odměňovaných mzdou. V Česku existuje mnoho nemocnic, které by mohly zvýšit základní mzdy svým zaměstnancům, ale nedělají to a neudělaly to ani teď, když mezi zaměstnavateli a odbory proběhly dohody o navýšení 10 procent základních tarifů. Všechny nemocnice mají základní tarifní platy, ale obchodní společnosti je mají nižší, protože si je vytvářejí samy nebo ve spolupráci se sociálními partnery. My upřednostňujeme, aby se platy v nemocnicích sjednotily a skončila diskriminace. Určitě to přispěje k personální stabilizaci nemocnic,“ reaguje předsedkyně Odborového svazu zdravotnictví a sociální péče ČR Dagmar Žitníková.
K jejím slovům se přidává i šéf lékařských odborů Martin Engel. „Nemocnice, která nemá platy, může s budgetem peněz volně nakládat. Nedávají to tedy na mzdy, ale na saturaci nedostatků financí. Není přeci ale možné, že když vláda řekne, že navýší platy zdravotníků, aby to platilo jen z poloviny, a druhou jsme poslali na managementy svých nemocnic, aby si to tam vyřídili,“ dodává Engel.
Na výboru přitom vystoupili i zdravotníci z některých obchodních společností, kteří porovnávali své mzdové tarify se základním platem, který by měli s tou samou délkou zkušenosti a specializací v příspěvkové organizaci. Například samostatně působící sestra bez specializace v jičínské nemocnici má základní mzdu 17 tisíc korun, zatímco v příspěvkové organizaci by měla o deset tisíc víc. I s třiceti lety praxe přitom mohou mít sestry tarifní mzdu v některých zařízeních nižší než 20 tisíc korun. S takovými částkami pochopitelně mladé sestřičky nemocnice přilákají jen velmi těžko.
„Když se před více než deseti lety nemocnice transformovaly, slibovali nám, že bude lépe, budou smluvní mzdy, a kdo pracuje dobře, bude odměněn. Dopadli jsme tak, že rozdíl je 6000, někdy dokonce až 10 000 měsíčně oproti příspěvkovým organizacím. Kraje transformovaly nemocnice bez ohledu na to, jaké byly úhrady – kdo měl lepší či horší. Když dnes jednáme o tom, abychom srovnali i třeba smluvně v rámci akciových společností mzdy na úroveň platových tarifních tabulek, vždycky nám řeknou, že v žádném případě,“ stýská si Iva Řezníčková z trutnovské nemocnice. Celkem se přitom odměňování mzdou týká zhruba třetiny nemocničního personálu, tedy kolem 50 tisíc zdravotníků.
Rozdíl v dostupnosti vybavení či investic
Zatímco stanoviska zaměstnavatelů a odborů jsou tedy jasná, poslanci často vnímají celý problém komplexněji – a to ať už návrh podporují, nebo ne.
„Nerovné podmínky jsou nejen mezi platem a mzdou, ale je tu také nerovné postavení, co se týče přístrojového vybavení, oprav, investic, údržby a tak dále. Existují nerovné podmínky získávání zdrojů na přístrojové vybavení. Příspěvkové organizace mnohdy dosáhnou na přístrojové vybavení, které není ani potřebné a odsává zdroje. Na druhou stranu soukromá zařízení si na takovéto vybavení musí vzít klasický úvěr. Je to tedy košatý problém a je dobře, že se o něm mluví, ale chtělo by to systémové řešení,“ konstatuje například Jitka Chalánková (TOP 09).
Řešení jinde by hledal další opoziční poslanec Vladislav Vilímec (ODS). „Nemohu souhlasit s tím, že se a priori nastavuje jakýsi pohled, že to, co má formu příspěvkové organizace, funguje, a co obchodní společnosti, nefunguje. Zástupce odborů z rokycanské nemocnice zmínil, že změnu provedla ODS. Pak byly v Plzeňském kraji dvě levicové vlády a formu nikdo nezměnil. Není to tedy spojeno jen s formou. Například Plzeňský kraj dává výrazné prostředky, aby vůbec mzdy zaměstnanců byly na poměrně vysoké úrovni. Musí tady zaznít debata o spravedlivém přístupu k financování nemocnic – bez toho nemůžeme hovořit o spravedlivém přístupu k odměňování,“ myslí si Vilímec.
Jasně pro jsou naopak navrhovatel Jaroslav Zavadil či Jana Hnyková (Úsvit), oba bývalí odboráři. Hnyková přitom podtrhuje to, že se jedná o diskriminaci zaměstnanců zařízení, kde se odměňuje mzdou. Postupy, které se musí dodržovat například při aplikaci injekce, jsou totiž stejné, přesto je ohodnocení propastně rozdílné.
Roli hrají i nadtarifní složky odměn
Nutnost problém řešit uznává také Vít Kaňkovský (KDU-ČSL), podle něj ovšem návrh není samospásný a v reálu nemusí očekávání zdravotníků naplnit. „Oblast je mnohem složitější než to, co tady zaznělo. Pracuji v krajem zřizované nemocnici, která je bohudíky příspěvkovou organizací, ne obchodní společností. S rozdíly v odměňování se setkávám a z mého pohledu je to velký problém. Zároveň je potřeba říct, že změna, která je tu navržená, nemusí, a to zdůrazňuji, nemusí zlepšit situaci zdravotníků, kteří jsou na tom dnes hůř, tak, jak by si oni představovali. Minimálně u lékařů dnes bohudíky existují nadtarifní složky platů, protože jinak by nám v nemocnicích už vůbec nikdo nepracoval. U sestřiček je to zatím velmi málo, ale nějaké nadtarifní složky také existují. To znamená, že pokud sjednotíme tarify, pořád to nevyřeší to, že máme zdravotníky minimálně na některých pozicích podfinancované,“ upozorňuje Kaňkovský, podle kterého se ale platová politika dělá v příspěvkových organizacích přímočařeji. Zároveň pak záleží na politickém vedení krajů, strategii směrem k nemocnicím a způsobu, jak do nemocnic investovat – jestli do betonu, nebo lidského potenciálu. „Menší nemocnice skutečně dávají kolem 60 procent na mzdy a nezadržitelně se to bude zvyšovat. Podívejte se ale, jak je to v Německu – tam se nestydí za to, že dávají do lidského potenciálu větší část svých příjmů,“ poukazuje Kaňkovský.
I když ale velké rozdíly v odměňování považuje poslanec Kaňkovský za problém, není zcela nadšen ani tím, že bychom měli říkat soukromým společnostem, jak odměňovat své zaměstnance. Navržený pozměňovák tak ve finále nepovažuje za systémové řešení problému mzdového ohodnocení a financování zdravotnictví. „Pokud by ke změně došlo, byla by to první pomoc, ale situaci v lůžkových zařízeních to komplexně nevyřeší. Musíme se bavit o spoustě jiných věcí včetně právních forem krajem zřizovaných nemocnic,“ dodává poslanec.
MPSV: cestou je stanovit, že odměny nesmí být nižší než v platové sféře
A co si o tom všem myslí ministerstvo práce a sociálních věcí, které novelu zákoníku práce připravilo? „Vnímám z toho, že je to problém vážný a je potřeba ho řešit – a k jeho řešení se hlásím. Myslím ale, že by se to mělo řešit komplexněji. Otázka je, jestli je to podnikatelská sféra, nebo se to jenom tak tváří. Má to ty atributy, anebo nemá? V tuto chvíli to podle mě do podnikatelské sféry bylo hozeno, neboť je tam mzda. Na druhou stranu, pokud řekneme, že mají plat, nic se nevyřeší. Hodíme je do platu se vším všudy, všemi výhodami i nevýhodami, povinnostmi i právy. Dáme pět týdnů dovolené, zakážeme konto pracovní doby, uděláme změny z hlediska práv a povinností, z hlediska možného souběhu činností a tak dále. Takto pozměňovacím návrhem je to naprosto nekoncepční. Možná se lze pustit cestou, kdy se řekne, že odměňování nesmí být nižší, než by to odpovídalo v platové sféře – to je podle mě možnost. Na to je ale třeba připravit zvláštní návrh, sednout si nad to a udělat ku spokojenosti všech partnerů,“ nastiňuje náměstek pro legislativu MPSV Petr Hůrka. Takový plán je ovšem podle navrhovatele Zavadila nerealistický. „Nikdy neuděláme nic ku spokojenosti všech,“ reaguje Zavadil.
Určit, kudy dál, tak nyní bude na poslancích. O tom, zda je právě zavedení platů ve všech lůžkových zdravotnických zařízeních tím pravým řešením, které by mohlo současné personální situaci alespoň trochu napomoci, rozhodnou členové sociálního výboru 8. února.
[/mn_protected]
Michaela Koubová
Příspěvek
Mohou jednotné platy v nemocnicích stabilizovat personální situaci? Sociální výbor není jednotný pochází z
Zdravotnický deník
