Mělo by se ve všech nemocnicích odměňovat platem, nebo by obchodní společnosti měly mít ponechánu volnější ruku? To je jedna z otázek, kterou řešili poslanci na středečním zasedání sociálního výboru. Pozměňovací návrh Jaroslava Zavadila (ČSSD) k novele zákoníku práce, který zavádí jednotné odměňování platem, má mezi poslanci své příznivce, někteří ovšem poukazují na širší rozměr problematiky. Například na výši úhrad, kterou nemocnice dostávají od pojišťoven, nebo na přístup k přístrojovému vybavení, který mohou mít obchodní společnosti značně složitější. Poslanci nakonec jednání před hlasováním ukončili, jasno by mělo být 8. února.

Jak se dalo očekávat, proti pozměňovacímu návrhu, o němž jsme informovali zde, vystoupili na výboru zaměstnavatelé. „Návrh spolu se Svazem průmyslu a dopravy a Hospodářskou komorou zásadně odmítáme. Prvním důvodem je, že jde o zásadní zásah do trhu práce, druhý, že pokud chceme sjednocovat nákladovou úroveň, tedy říkat každému, kolik budou jednotlivé platy – a tam se bavíme o 60 až 80 procentech celkových nákladů, tak bychom měli sjednotit i příjmovou úroveň. Kdyby to bylo jako u soukromých škol, tak ano – dotaci dostanete na každého žáka stejnou. Jenže každá nemocnice dostává za výkony naprosto jiné finanční částky, a pokud nesjednotíme příjmovou částku, nemůžeme se bavit o té výdajové. Tam bychom měli začít. Třetí důvod je, že pokud chceme používat argument, že se jedná o veřejné finance, a tudíž by se sem mělo vztahovat ustanovení odměňování podle platu, tak to ale dělejme v celé oblasti zdravotnictví a nevymezujme si pouze lůžková zařízení,“ říká Jiří Horecký, prezident Unie zaměstnavatelských svazů.

„Pozměňovací návrh vnímáme jako nesystémový. Z našeho pohledu není příčinou rozdílů výše odměn v nemocnicích to, zda podléhá její odměňování zákonu o platu či o mzdě, ale je to rozdíl v úhradách zdravotní péče. Víme, že fakultní a větší nemocnice jsou příspěvkové organizace a historicky mají systém úhrad nastavený na daleko vyšší úrovni než nemocnice střední a malé, což můžeme porovnat výší tzv. individuální základní sazby nebo individuální ceny bodu. Kromě toho mají větší nemocnice daleko menší podíl mzdových nákladů, bavíme se o 40 až 45 procentech, ve srovnání s nemocnicemi menšími a středními, kde podíl mzdových nákladů dosahuje 60 až 70 procent, zejména v případě LDN,“ doplňuje Petr Chudomel, místopředseda Asociace českých a moravských nemocnic.