Pokud Vrchní soud v Praze dospěl k závěru, že ustanovení o místní příslušnosti soudu a státního zastupitelství v přípravném řízení v kauze exhejtmana Davida Ratha byla respektována, porušil tím zákon. Uvedl to obžalovaný prostřednictvím svého advokáta Romana Jelínka v podnětu k podání stížnosti pro porušení zákona ministrovi spravedlnosti Robertu Pelikánovi (ANO). Česká justice má text k dispozici.
Na 35 stranách si Rath stěžuje na to, že se případem na začátku zabývali ústečtí žalobci a odposlechy, sledování podezřelých nebo domovní prohlídky povoloval ústecký soud. Severočeští žalobci i soudy museli podle textu podnětu od listopadu 2011 vědět, že se údajná trestná činnost týká Středočeského kraje, případně Prahy.
V řízení, které předcházelo vydání rozsudku soudu prvého stupně, je tak dána závažná procesní vada, spočívající v porušení místní příslušnosti soudu a státního zastupitelství v přípravném řízení. Procesním důsledkem této vady je pak mimo nezákonnosti odposlechů a záznamů ze sledování osob a věcí též procesní nepoužitelnost řady dalších důkazů opatřených v přípravném řízení.
Rath v podnětu k podání „espézetky“ žádá zrušení celého rozsudku VS v Praze. „Pokud Vrchní soud v Praze v usnesení ze dne 17. října 2016, č.j. 6 To 106/2015, přijal právní závěr, že v uvedené věci nebyla porušena místní příslušnost orgánů rozhodujících podle ustanovení 18 odst. 1, § 83 odst. 1, § 83a odst. 1, odst. 2, § 88 odst. 2 a § 158d odst. 3 tr. řádu, je tento závěr nesprávný, porušující zmíněná ustanovení zákona v neprospěch MUDr. Davida Ratha,“ uvádí obhájce Jelínek v podnětu doslova.
Na druhé straně Rath pochopitelně souhlasí s právním názorem Vrchního soudu v Praze, který „shledal u řízení, jež předcházelo vyhlášení napadených rozsudků, zásadní procesní vadu, kterou je nezákonnost odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu podle § 88 tr. řádu a sledování osob a věcí podle § 158d tr. řádu, a to s ohledem na nedostatečné odůvodnění příkazů podle § 88 odst. 2 a písemných žádostí podle § 158d odst. 4 tr. řád.“, jejímž důsledkem je procesní nepoužitelnost nezákonně pořízených odposlechů, obrazových a zvukových záznamů sledování osob a věcí a důkazů z nich odvozených.
Jelínek v podnětu kromě řady tuzemských i zahraničních judikátů cituje soudce Loucaidese, který ve svém částečně odlišném stanovisku k rozsudku Evropského soudu pro lidská práva ve věci Khan proti Spojenému království, č. 35394/97, ze dne 12. května 2000, mimo jiné uvedl: „Nelze hovořit o spravedlivém procesu, je-li založen na porušování práva … Porušování práva s cílem prosadit jeho dodržování je protimluv a absurdní teze.“
Podle Romana Jelínka by mohl Nejvyšší soud při zkoumání podnětu sjednotit judikaturu, která se místní příslušnosti týká. Pražský vrchní soud totiž podle něj v jednom případu postupoval v souladu s loňským nálezem Ústavního soudu, podle něhož by se nemělo stávat, že třeba o vazbě, prohlídce nebo odposlechu rozhodne soud úplně jinde, než se údajná trestná činnost odehrála. V Rathově kauze ale stejně nepostupoval.
Pokud Vrchní soud v Praze podle Jelínka uvádí, že nález Ústavního soudu Pl. 4/14 „posiluje“ argumentaci Krajského soudu v Praze ohledně místní příslušnosti soudů rozhodujících o návrzích místně nepříslušného Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem, je tento jeho závěr nepodložený a nesprávný. „Naopak uvedený nález pléna Ústavního soudu v zásadě kopíruje právní argumentaci MUDr.D. Ratha, kterou předložil jak Ústavnímu soudu, tak soudu nalézacímu a odvolacímu,“ uvádí obhájce.
Podle Jelínka rozhodnutí nepředstavovalo „nečekaný zvrat“, který by měl bona fide jednajícím orgánům činným v trestním řízení znesnadnit objasňování závažné trestné činnosti. „Lze jej spíše chápat jako očekávatelnou reakci Ústavního soudu na soustavné nerespektování jeho dosavadní judikatury týkající se ústavně zaručeného práva na zákonného soudce ze strany orgánů činných v trestním řízení,“ uvádí Rathův obhájce.
Uvedený výklad VS v Praze by podle Romana Jelínka mimo jiné znamenal:
- popření charakteru samotné podstaty státu definovaný Ústavou v čl. 1 odst. 1 Ústavy a aprobovaný četnými rozhodnutími ústavního soudu – jako stát demokratický a liberální, tedy založený „na úctě k právům a svobodám člověka a občana“, neboť ústavní soud by poskytl ochranu nikoliv jednotlivci dotčenému porušením čl. 38, ale orgánům činným v trestním řízení, tedy státu
- ústavní ochrana doktrinálního výkladu ustanovení § 26 tr. řádu by byla přiznána na úkor čl. 38 Listiny,
- porušení rovnosti občanů před zákonem,
- vyloučení práva na účinnou obhajobu (místní nepříslušnost státního zastupitelství i soudu namítl MUDr. Rath na všech úrovních soudního řízení).
Krajský soud uznal v červenci 2015 Ratha vinným z přijímání úplatků a nepravomocně mu uložil 8,5 roku vězení. Obžaloba Ratha spojuje s údajnou trestnou činností někdejší ředitelky kladenské nemocnice Kateřiny Pancové (dnes Kottové) a jejího partnera, exposlance ODS Petra Kotta, kteří dostali trest o rok nižší.
Podle zrušeného rozsudku přizpůsobovala organizovaná skupina kolem Kottových veřejné zakázky za Rathova vědomí i aktivní podpory „velkým hráčům“, kdy jednoho z těchto soutěžitelů za úplatek zvýhodnili, zatímco ostatní mu záměrně dělali „křoví“. Podezřelé stavební zakázky se týkaly opravy budov a modernizace nemocnic ve Středočeském kraji či opravy zámku v Buštěhradu na Kladensku.
(epa)
