Může být dárek v podobě welness pobytu v řádech tisíců korun pro učitelku na konci školního roku úplatkem, kterým si záci „předplácejí“ lepší ohodnocení? Podle státního zástupce Jana Řeháčka jednoznačně ano. Vyjádřil se tak ve svém blogu na České justici. Co si o tomto názoru myslí odborníci na trestní právo nebo učitelé?
Václav Klaus mladší, expert ODS na školství, bývalý ředitel gymnázia
V této republice, jak vidno, bude za chvíli naplňovat znaky trestného činu úplně všechno. Jinak já jsem pracoval s desítkami učitelů cca 30 let a nikdy jsem žádný „nákladnější dar od určité hodnoty“ u nikoho neviděl.
Tomáš Sokol, advokát, AK Brož & Sokol & Novák
Až tak jednoduše se k článku vyjádřit nejde. Ovšem zcela jistě je to jako s kanónem na vrabce. Trestní právo je ultima ratio. Dary učitelům jsou většinově zcela někde jinde a jen v naprosto a naprosto krajních případech si je dovedu představit jako kořist trestního práva. Je to problém zřizovatelů a ředitelů škol ale primárně samotných učitelů. To musejí vědět, kde je hranice. Řekl bych, že snaha očistit za každou cenu ve společenských vztazích vše, co se i jen jeví jako nečisté už tu párkrát byla a vždycky to dopadlo špatně. Bylo již napsáno, že ani do ráje nelze lidi hnát klackem. Více čtěte v blogu Tomáše Sokola.
Jana Navrátilová, katedra trestního práva Právnické fakulty UK
Definice úplatku je v zákoně upravena tak, že se jedná o neoprávněnou výhodu spočívající v přímém majetkovém obohacení nebo jiném zvýhodnění, které se dostává nebo má dostat uplácené osobě nebo s jejím souhlasem jiné osobě a na kterou nemá nárok. Zákon nestanoví žádnou hodnotovou hranici a komentář uvádí, že výši úplatku je třeba hodnotit v souvislosti s dalšími okolnostmi, které určují společenskou škodlivost tohoto činu.
Dle mého názoru je však zásadní otázka, co je to „neoprávněná výhoda“. Pokud se školní třída jako kolektiv svobodně rozhodne odměnit na konci školního roku svého učitele, ať už darem v jakékoli výši, pořád se jedná o dar a nikoli o úplatek. Žádný zákon přece nezakazuje, aby si lidé mezi sebou dávali dary. A žádný zákon nezakazuje učitelům dary přijímat. Pokud se to někomu nelíbí, např. ze závisti, může to označit za úplatek s cílem začít učitele trestně stíhat? Určitě nikoliv, pokud se jedná o jakousi osobní odměnu učiteli za řádně vykonanou práci, nejde podle mého o „neoprávněnou výhodu“, jak má na mysli zákonná definice úplatku. Sám autor článku uvádí, že např. kytici či bonboniéru lze považovat za „přiměřenou pozornost“, ale např. poukazy na různé služby či zážitky již nikoliv, přitom neuvádí žádné pravidlo ani měřítko, ze kterého by toto vyplývalo. Jsou prostě určitá povolání či zaměstnání, ze kterých podobné výhody vyplývají (učitelé, lékaři), jdou mezi lidmi dlouhodobě zažité a také nikoho dosud nenapadlo označit žáky, studenty či pacienty u lékaře v této souvislosti za pachatele trestného činu podplácení. Objektem tohoto trestného činu je totiž zájem na řádném, nestranném, nezištném a zákonném obstarávání věcí obecného zájmu, který přece předáním daru učiteli na konci školního roku rozhodně nemůže být narušen. Je proto třeba zejména nezaměňovat pojmy dar a úplatek, přičemž přijímání darů nad určitou výši může být např. zaměstnavatelem upraveno v etických kodexech pro zaměstnance, jak tomu již na mnoho státních úřadech je.
Renata Schejbalová, ředitelka gymnázia Nad Štolou, předsedkyně Asociace ředitelů gymnázií
Myslím si, že květina, bonboniéra či jiná malá pozornost (mýdlo, svíčka…) při předávání vysvědčení na konci školního roku úplatkem není. Z osobní zkušenosti mohu říct, že neznám učitele, který by přijímal nějaké nákladnější dary. Jiná situace může nastat
a nastává v maturitním ročníku, kdy některé třídy svým učitelům, zejména třídním, za péči o ně po celé čtyři roky či osm let opravdu můžou dát nákladnější dar, například welness pobyt jako ocenění jejich práce. Navíc ještě s poznámkou, že je to na zotavení za léta trápení.
Nikdy jsem se ale ve své praxi nesetkala s tím, aby mě chtěl někdo uplatit za lepší známku. A pokud vím, tak moje kolegyně a kolegy také ne. Co je nabízeno na internetových obchodech nesleduji.
Tolik můj pohled na věc. Jinak mě pobavila věta v úvodu, že je úlohou ředitele, aby nadstandardně finančně ohodnotil své učitele. Pan státní zástupce asi nezná rozpočty škol a platové podmínky učitelů.
Václav Vlk, advokát, Moreno Vlk & Asociados
Musím s kolegou Řeháčkem souhlasit, že každé jednání ve veřejném prostoru, které směřuje k naklonění si určité osoby, je nepochybně úplatkem. Stejně tak, když si budu chtít naklonit nějakého muže, tak mu uvařím, když ženu, koupím ji květinu nebo něco hezkého. Když si chci naklonit voliče, tak jím slíbím, že v jejich segmentu zájmu poskytnu prostředky nebo vyhovím jejich potřebám, které dokonce mohou být shodny se zájmy celé společnosti. je pravdou, že co se týče dárků pro učitele, je tento zvyk velmi rozšířený a je otázkou, zda to budeme posuzovat ryze formálním výkladem práva nebo výkladem práva založeným na kulturních zvyklostech. Dokážu si představit, že za určitých okolností by se takové jednání dalo stíhat, ovšem dovedu si představit třeba jedno trestní stíhání za rok. Může být nějaký učitel, který nechápe, že jde skutečně jen o výraz formální zvyklosti, ale považuje to za jakýsi neformální příspěvek k platu učitele. To jednání v podobě dárků je tu očekáváno, ale je otázka, kdy jde o rituál a kdy je to úplatek.
Hana Rusá, advokátka, AK Boucký & Rusá
Podle mého názoru je to bouře ve sklenici vody. Pro trestní postih by jednání muselo naplnit jasně zakotvené zákonné znaky, tedy nejen vztah mezi darem a výhodou, kterou konkrétní žák dostal (rozuměj, že bez daru by výhodu nezískal) a určitý stupeň společenské škodlivosti. Pokud byla nějaká studentka šikanována za to, že nepřispěla na dar pro učitele, je to konkrétní problém školy a měli by být postihováni ti, kteří konkrétní studentku šikanovali a k odpovědnosti vedeni ti rodiče, učitelé a vedení školy, pokud jednání šikanujících studentů tolerovali.
Podle mého, pokud se třída hromadně dohodne na drahém dárku pro učitelku (pro třídu, kde je 80% z chudčích kruhů, může být drahý dárek vše na 1000,- Kč u nějakého soukromého lycea může být za drahý dárek považováno až třeba osobní automobil) a z poskytnutí daru žádnému ze studentů nebude plynout žádná konkrétní výhoda, nevidím trestně právní odpovědnost.
Pokud např. rodič těsně před maturitou svého děcka, které propadá osloví učitele s tím, že dostane diamantový náhrdelník v případě, že odmaturuje, pak je samozřejmě situace jiná.
Každý případ by se ale měl řešit individuálně a ně každé porušení morálky je zároveň porušením trestně-právních norem. Pokud by jednotlivé školy chtěly předcházet jednotlivým nedorozuměním, nebylo by od věci limity pro dary stanovit interními předpisy příslušné školy.
Zdeněk Koudelka, advokát, bývalý náměstek nejvyšší státní zástupkyně
Jsem odpůrcem kampaní v justici. Na základě průběhu protikorupčního boje vnímám tuto akci jako justiční kampaň, která pomohla některým státním zástupcům a policistům v kariéře i za cenu porušování práva. Současné vedení státního zastupitelství v čele s Pavlem Zemanem hodnotím jako nejhorší z pohledu rozmachu porušování práva státním zastupitelstvím a policií i za cenu, že stát bude muset nést důsledky jejich protiprávního jednání.
Proto se děsím prohlubování trestní represe v tzv. protikorupčním boji a toho, k jaké obrovské protiprávnosti by to mohlo vést. Vůbec bych se nedivil, že by lidé byli Vrchním státním zastupitelstvím v Olomouci stíháni za to, že dají někomu láhev skvělého moravského vína. Vůbec bych se nedivil, že by Nejvyšší státní zastupitelství Pavla Zemana zase přihrálo Bradáčové nějaký případ, aby se na něm zviditelnila, když by ji bylo potřeba dosadit do nějaké funkce. A vůbec bych se nedivil, že by si vedení státního zastupitelství našlo zase způsob, jak si předem vybrat nakloněné soudy a spřátelené novináře typu Václava Moravce, kteří zajistí mediální krytí protiprávností v korupčních kampaních a mediální likvidaci případných kritiků, které by Chovancův cenzorní úřad jistě označil v za agenty Kremlu a v horším případě za vyslance Pekla.
Trestní právo je až tím nejzazším prostředkem ochrany práva a jsou jiné cesty,
aby ve školství či jinde nebylo jednání, které se nemusí líbit. Určující je
dobrý ředitel školy, kterého žádný státní zástupce, policajt či Chovancův
cenzor nenahradí, ale kteří jsou bohužel stále více vnímání jako byrokratičtí
poskoci Ministerstva školství a ne svébytní ředitelé škol.
Eva Paseková
