Zmeškaná lhůta v adhezním řízení je důvodem ústavní stížnosti pěti osob, které se proto před Ústavním soudem domáhají zrušení části trestního řádu. Jde o ustanovení, které říká, že lhůta pro povolení navrácení lhůty činí tři dny při zmeškání opravného prostředku nebo odvolání v trestním řízení. Vláda k ústavnímu soudu zaslala nesouhlasné stanovisko: obviněný není poškozený.
Pět fyzických osob navrhuje před Ústavním vypustit jedno slovo z trestního řádu. Tím slovem je výraz „tři“ v ustanovení § 61 odst. 1 věta první a ustanovení § 143 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb. – trestního řádu. Jde o lhůtu, která v tomto případě činí pouhé tři dny.
V současnosti stanoví předmětné ustanovení trestního řádu: „Zmešká-li obviněný nebo jeho obhájce z důležitých důvodů lhůtu k podání opravného prostředku, povolí mu, nestanoví-li zákon jinak, orgán, jemuž přísluší o opravném prostředku rozhodovat, navrácení lhůty. O navrácení lhůty je třeba požádat do tří dnů od pominutí překážky. Nebyl-li opravný prostředek ještě podán, je třeba jej se žádostí spojit. Jde-li o odvolání proti rozsudku, je možno odvolání odůvodnit ještě ve lhůtě osmi dnů od doručení usnesení o povolení navrácení lhůty.“
Advokát bez zázemí nestihl, soud zamítl
V daném případu zamítl usnesením Okresní soud v Kladně část nároku uplatňovaného v adhezním řízení rodinou, které řidič usmrtil matku, manželu a babičku. Jenže soud usnesení doručil advokátovi v pátek, třídenní lhůta začala běžet v sobotu a advokát byl navíc v pondělí nemocný. I kdyby tomu tak nebylo, měl by na stížnost pouze jeden den. Tak jako tisíce jiných advokátů, pracuje i tento advokát podle popisu situace samostatně, nemá koncipienta ani zaměstnance a nemá na koho úkon delegovat. Lhůtu proto zmeškal.
Žádosti o navrácení lhůty Okresní soud v Kladně advokátovi nevyhověl s tím, že tento institut se v trestním řízení vztahuje pouze na obviněného nebo obhájce, nikoli na poškozeného a jeho zmocněnce, vyplývá z devíti stran popisu události. Rodina proto k Ústavnímu soudu podala návrh na zrušení zákonem stanovené lhůty tři dny.
Ústavní soud neshledal stížnost za nepřípustnou nebo neopodstatněnou a postoupil ji plénu. V rámci procedury požádal o stanovisko vládu, kterou před Ústavním soudem zastupuje ministerstvo spravedlnosti
Fenyk a spol.: Vztah státu a obviněného není rovnocenný
Vláda už k Ústavního soudu zaslala dvanáctistránkové právní stanovisko, ve kterém návrh na zrušení třídenní lhůty navrhuje zamítnout pro jeho zjevnou neopodstatněnost, nevhodnost a způsobující nerovnost. Podle vyjádření vlády nemůže výhoda, které se může dostat obviněnému v trestním řízení platit pro osobu v postavení poškozeného, protože jde o zcela jiný vztah.
Podle stanoviska vlády je od samého počátku trestní řízení vztahem mezi státem, který na obviněného uvaluje různá omezení a obviněným, který je musí strpět. Pro nerovnost takového vztahu poskytuje stát v rámci konceptu favor defensionis obviněnému procesní výhody, které nemohou náležet ostatním účastníkům řízení – poškozeným svědkům a dalším. A to přesto, že adhezní řízení je od trestního řízení odvozeno.
Stát si ve svém stanovisku v tuto chvíli vypomáhá citací díla Jaroslava Fenyka, Dagmar Císařové a Tomáše Gřivny „Trestní právo procesní“: ,,Postavení obviněného by mělo být v zásadě rovnocenné s druhou stranou trestního řízení – státním zástupcem, který zastupuje veřejnou obžalobu. Postavení obou stran však nemůže být z povahy věci ve všech směrech rovnocenné. Obviněnému může být v průběhu trestního řízení uložena celá řada omezení, která narušují rovnovážné postavení stran. Trestní právo proto obviněnému přiznává některá práva, kterými se snaží zmíněnou nerovnost zmírnit. Tato opatření, která svědčí výlučně obviněnému, popř. jeho obhájci, jsou označována jako tzv. favor defensionis. Sem řadíme zejména institut navrácení lhůty (§ 61),“ uvádí k problematice kolektiv autorů.
Někdejší náměstek nejvyšší státní zástupkyně Marie Benešové, poté advokát i právní teoretik a nynější soudce Ústavního soudu Jaroslav Fenyk je nyní soudcem zpravodajem právě v tomto případu a jako soudce zpravodaj se s žádostí o stanovisko obrátil na předsedu vlády Bohuslava Sobotku. Vláda poté zmocnila ministerstvo spravedlnosti k zastupování v řízení před Ústavním soudem.
(ire)
