Právo i stát v podobě, jak je známe, končí. Obojí nahradí nějaký nový způsob organizace lidí a nové právo. Připravujme se na to, říká vydavatel, právník, šéfredaktor časopisu Soudce a organizátor akce Pražský právnický podzim Karel Havlíček.
Karel Havlíček svoji naléhavou výzvu, kterou vysílá opakovaně, formuloval i do publikace dvaadvaceti autorů Na rozhraní – krize a proměny současného světa, ke které byl přizván.
Na rozdíl od brigádního generála Karla Řehky, podle kterého musíme svůj stát, hodnoty a způsob života bránit, podle Karla Havlíčka je kolaps státu a práva, jak je známe, nevyhnutelný a musíme se připravit na změny.
Co je podstatou vašeho podstatou v současnosti probíhající změny z hlediska státu a práva?
Stát a právo jsou, myslím, dva nejvýznamnější společenské objevy. Stát je nejdokonalejší organizace, jakou člověk kdy vybudoval a právo je nejdokonalejší normativní systém, jaký člověk vymyslel.
Problém je v tom, že oba dva tyto objevy, tyto mechanismy, musí fungovat podle určitých principů a musí těm principům dostát. Jakmile se něco v tom soustrojí pokazí, tak ty mechanismy přestávají plnit svoji funkci. A nám se přihodilo zřejmě to, že jsme se dostali do situace, kdy stát se jakoby přežil – jsou lidé, kteří mají pocit, že daleko lepší by bylo vybudovat něco jiného – třeba nějaký nadstát nebo polostát. Ono to vlastně vyjde nastejno, protože stát, který postrádá určitou část svých prerogativů, už není stát, To už je něco jako polostát, čili nestát.
A totéž se nám stalo v právu.Takže myslím, že tyto dva mimořádně citlivé, velmi složité mechanismy, které fungují jako orloj, když jsou v pořádku, začnou selhávat v okamžiku, kdy nějaký třeba i slepý mistr Hanuš, do toho soustrojí vloží nějakou vadu, nějaký písek, a to soustrojí začne zadrhávat.
Nejdůležitější je, co dál. Jestli výsledkem bude kolaps a zánik státu, tak ale nesmíme zapomenout, že společnost nějakým způsobem být organizovaná musí. Nějaká pravidla musí být dodržována. To znamená, že je potřeba místo státu objevit zřejmě nějaký nový stát a místo práva nějaké nové právo, to je vlastně smysl té kapitoly.
Mohou podle vás právní profesionálové, soudci, advokáti, státní zástupci kolaps nějakým způsobem odvrátit? Nebo myslíte, že hrozba kolapsu je definitivní?
Myslím, že ten směr se zvrátit nedá. Ale co musíme dělat, je objevit cesty, začít se už teď zabývat tím, co nás čeká. Analyzovat ty záležitosti a připravovat se na to, jak by mělo to nové právo vypadat a jak by měl vypadat ten nový stát. To je podle mě úkol právníků.
Budou v takovém novém státě potřeba politici?
Pokud zůstane zachována politika, a já jsem přesvědčen, že ano, – protože politika není nic jiného, než boj o moc. Dokud bude lidstvo lidstvem, tak budou vždy existovat rozdíly v zájmech určitých skupin a jedinců. A pokud budou existovat zájmové rozdíly, tak se bude bojovat o moc. Takže politika rozhodně nezanikne.
Mně z toho ale vychází, že k nám přichází nějaká forma diktatury, nemyslíte?
Ale i to je politika. Nebezpečí spočívá samozřejmě v tom, že pokud stát a právo nebudou fungovat řádně, tak bude společnost hledat cesty v nějakých jednoduchých řešeních. A jednoduchá řešení, jak známo, většinou vedou ke špatným koncům. Což znamená například i nebezpečí diktatury totalitního systému nebo něčeho podobného. To máte nepochybně pravdu. O to víc je, myslím, důležitá role odborníků v oblasti státoprávní, abychom tomu nějakým způsobem předešli, abychom se na to připravili. Aby se nám nestalo, že v okamžiku, kdy selžou funkce státu, nebudeme vědět, čím ho nahradit.
Irena Válová
