Mezinárodní konference na téma: Další činnosti exekutora – mezinárodním srovnání, kterou pořádala Exekutorská komora ČR u příležitosti 15. výročí svého ustavení, se zúčastnila mimo jiné i jako vzácný host prezidentka Mezinárodní unie soudních exekutorů (UIHJ) Françoise Andrieux.
Ta ve svém vystoupení hovořila o Světovém kodexu vymáhání, který nastavuje základní standardy vymáhacího procesu a určuje základní práva všech účastníků exekučního řízení včetně dlužníků. „Téměř deset let jsme shromažďovali informace z celého světa a výsledkem je Světový kodex vymáhání, na který jsme velmi hrdí. Netušili jsme však, že jej tak nadšeně uvítají všechny zásadní mezinárodní organizace a instituce, a že se okamžitě stane součástí právnického slovníku. Světový kodex vymáhání je vskutku globální nástroj,“ říká prezidentka UIHJ v rozhovoru pro Českou justici.
Jak vnímáte obecně povolání exekutora mezi ostatními právnickými profesemi? Jaké má, případně jaké by měl mít exekutor postavení v rámci soudního systému
Každý řetěz je tak silný jako jeho nejslabší článek. Soudní exekutoři musejí být z hlediska kvalifikace rovnocenní soudcům a advokátům. Problematika exekucí je čím dál složitější a přímo se dotýká práv lidí. Soudní rozhodnutí, které nelze vykonat, je k ničemu. To také škodí vnímání soudnictví a důsledkem je poptávka po soukromé justici. Není divu, že Evropský soud pro lidská práva označil exekutory za základní prvek právního státu. Soudní exekutoři jsou však mnohem víc než jen exekutoři. Provádějí další činnosti, které jejich úloze přísluší, přičemž dbají o ochranu a zajištění uznávání práv jednotlivých stran a o urychlení soudních řízení či snížení pracovní zátěže soudů, jak se uvádí ve Směrnici pro vymáhání pohledávek Evropské komise pro efektivitu justice (CEPEJ) Rady Evropy. K těmto aktivitám může mimo jiné patřit vedle vymáhání pohledávek i dobrovolný prodej movitého nebo nemovitého majetku ve veřejné dražbě či zabavení zboží. Směrnice rovněž počítá s možností zaznamenávání a vykazování důkazů, funkcí soudních úředníků, poskytováním právního poradenství, konkursním řízením, plnění úkolů přidělených soudem, zastupováním stran před soudem, přípravou soukromých smluv a dokumentů, či výukou.
Mění se i role soudního exekutora s ohledem na celospolečenské potřeby a v závislosti na dramatický vzestup nových komunikačních technologií. Dokáží se exekutoři s těmito požadavky flexibilně vyrovnat? Jakou vidíte budoucnost této profese?
Současným trendem je upřednostňování mediace a alternativního řešení sporů (ADR). UIHJ tento trend vítá. Soudní exekutoři tuto činnost v rámci své běžné činnosti vykonávají, když stanoví splátky dlužníka věřiteli. Soudní exekutoři vždy drželi krok s vývojem techniky. Naše budoucnost je v elektronické justici (e-Justice), protože e-Justice není na újmu občanům. Budeme vždy dávat přednost osobnímu kontaktu s občany. Budoucnost soudních exekutorů navíc tkví právě v těchto dalších aktivitách, jako jsou činnosti uvedené ve Směrnici CEPEJ.
Předmětem vašeho pražského vystoupení byl Světový kodex vymáhání, proč vlastně vznikl a k čemu by měl sloužit tento dokument?
Již od svého vzniku před 65 lety se UIHJ neustále podílí na vědecké práci. Díky našim studiím jsme zjistili, že na globální úrovni existují pro exekuci společná pravidla, např. že nelze zabavit zboží, které tvoří součást minima pro slušnou životní úroveň. Chtěli jsme toto téma zkoumat, a uvědomili jsme si, že bychom exekuci mohli dát globální pravidla. Téměř deset let jsme s naší Vědeckou radou shromažďovali informace z celého světa a výsledkem je Světový kodex vymáhání, na který jsme velmi hrdí. Netušili jsme však, že jej tak nadšeně uvítají všechny zásadní mezinárodní organizace a instituce, a že se okamžitě stane součástí právnického slovníku. Světový kodex vymáhání je vskutku globální nástroj.
Globalizace se nevyhne zřejmě ani postupnému slaďování role právních profesí, včetně exekutorů, což definuje i Směrnice CEPEJ. Jak by měl dnes soudní exekutor vypadat? Mohla byste to trochu přiblížit?
Vše je ve Směrnici CEPEJ, na jejíž přípravě se UIHJ intenzivně podílela. Ta přesně odráží multidisciplinární akční plán UIHJ, který jsme vypracovali v průběhu našeho mezinárodního kongresu v roce 2006 ve Washingtonu. Směrnice CEPEJ je budoucností této profese. Ke globální harmonizaci však máme ještě daleko. Všechny požadavky Směrnice neplní ani jedna země na světě. Ještě nás čeká dlouhá cesta.
Jaké jsou další současné priority UIHJ?
Pracujeme na celé řadě otázek, v současné době se ale kromě Směrnice CEPEJ zaměřujeme na sedm projektů s cílem sladit profesi soudních exekutorů s opatřeními pro vymáhání pohledávek na evropské úrovni. Nazývají se Projekty Stobra (podle evropské osy Stockholm-Brusel-Athény). Tyto projekty se zabývají (i) obstavením nemovitostí, (ii) doručováním písemností, (iii) transparentností majetku, (iv) uváděním skutkových okolností, (v) vzděláváním, (vi) e-Justicí a (vii) vymáháním pohledávek. U každého projektu se zaměříme na nejlepší postupy a evropským institucím předložíme naše doporučení. Na konci roku 2017 bude uspořádána konference Stobra, kde naši práci představíme světu.
Významným tématem pražské konference bylo i rozšíření působnosti exekutorů o další činnosti. V České republice se aktuálně diskutuje o souběhu s funkcí insolvenčních správců. Jak je tomu v zahraničí, je to obvyklé?
V roce 2011 jsme dokončili tzv. Velký dotazník UIHJ. Více než 50 zemí v něm odpovědělo na 350 otázek ohledně profese soudních exekutorů a jejich činností. Na základě dotazníku vám mohu říci, že v Evropské unii tuto činnost vykonávají pouze ve Španělsku tzv. procuradores a ve Francii a v Polsku soudní exekutoři za určitých podmínek. Ze statistik naší organizace na celosvětové úrovni vyplývá, že tuto činnost vykonávají soudní exekutoři ve 28 % zkoumaných zemí. V tomto ohledu nám ke splnění Směrnice CEPEJ chybí velmi mnoho.
Jak pohlížíte na teritorialitu exekutorů, v ČR je to aktuální problém, jak to funguje jinde (např. Francie, jiné státy)? Co si myslíte o konkurenci mezi exekutory
Existuje velké množství různých systémů, od zemí jako například Německo, kde je jen jeden soudní exekutor na dané území, po země jako Nizozemsko, kde teritorialita je celostátní. Je-li přidělené území rozsáhlé, obvykle jsme svědky koncentrace kanceláří soudních exekutorů a rozkvětu obřích struktur. Konkurence je správná, ale neměla by být jediným cílem. Z naší zkušenosti plyne, že je-li konkurence příliš, nakonec tratí občan, ať je věřitelem nebo dlužníkem.
Ministr spravedlnosti připravil návrh ne výrazné snižování exekučního tarifu. Co si tom myslíte, a jak nahlížíte obecně na odměňování exekutorů? Měl by tuto službu primárně platit stát, stejně jako je tom v případě soudů, případně jakou roli by měl stát hrát například v případě nedobytnosti pohledávky, a jakou věřitel
Exekutoři jsou pod dvojím tlakem. Věřitel chce své peníze. Dlužník si peníze chce nechat. My stojíme mezi nimi. Vždy je v sázce naše odpovědnost. Musíme mít právně i finančně takové postavení, abychom svoji povinnost byli schopni plnit nestranně. Účelem systému exekučního tarifu je zajišťovat rovnováhu pro všechny strany: věřitele, dlužníka i soudního exekutora.
Jak hodnotíte vývoj soudních exekutorů v ČR během jejich patnáctileté existence, když UIHJ vlastně stála u jejich zrodu?
UIHJ začala ve střední a východní Evropě pracovat s pádem Berlínské zdi. Vymáhání pohledávek v těchto zemích ještě nebylo problémem, my jsme však věděli, že se jím brzy stane. Proto jsme se vydali do všech středo-a východoevropských států včetně České republiky. Na výsledky i na neuvěřitelné zlepšení v tak mnoha zemích jsme velmi hrdí. Díky tomu můžeme nyní země jako např. Českou republiku uvádět mezi příklady efektivity v mnoha oblastech, např. v oblasti nuceného prodeje nemovitostí.
Jsou čeští soudní exekutoři jiní, nežli jejich zahraniční kolegové, případně v čem
Každá členská země UIJH je jiná. Týká se to všech aspektů: postavení profese, přístupu k ní, kompetence, činností, odpovědnosti, tarifů, disciplíny atd. Všichni ale máme stejný cíl, kterým je zajistit vymahatelnost soudního rozhodnutí a poskytovat naší činností službu občanům a podnikům. V UIHJ se nesnažíme vnutit určitý systém. Naše metoda spočívá v určování nejlepších postupů a jejich propagaci, aby se země mohly samy rozhodnout, zdali-je do svých právních řádů začlení.
Česká exekuční legislativa se v poslední době přiklání stále více na stranu dlužníků na úkor věřitelů. Je to celoevropský trend?
Je potřeba nalézt správnou rovnováhu mezi právy věřitelů a dlužníků. Dlužník potřebuje ochranu. Věřitel potřebuje vymáhání pohledávek. Některé systémy upřednostňují ochranu dlužníka a jiné staví na první místo rozhodnutí soudu. Myslím si, že v téhle otázce neexistuje celoevropský trend. Podle mého názoru jde v každé zemi o politickou otázku.
Někteří tuzemští politici si z tažení vůči exekutorům udělali populistické politické téma. Setkáváte se s tím i v jiných zemích?
Napadat soudní exekutory je velmi snadné a v řadě zemí se k tomu pravidelně dochází, zejména při volbách. Musíme to snášet, snažit se nevěnovat tomu pozornost a udržet si hrdost na vlastní povolání. Koneckonců jsme přece základním prvkem právního státu, že?
Dušan Šrámek
