Kritika na hlavu ministra spravedlnosti Roberta Pelikána (ANO) se snesla poté, co se v médiích pustil do usnesení Vrchního soudu v Praze ve věci Davida Ratha. Unie obhájců varuje před populistickým zasahováním politické moci do rozhodování soudů. „Myslím si, že je to ostuda a ukázka prvoplánového nátlaku na soudce a soudy,“ uvedl David Rath pro Českou justici s tím, že Pelikán ani nemohl mít dost času si usnesení prostudovat. Ministerstvo spravedlnosti takové nařčení odmítá.

Vrchnímu soudu vadilo, že odposlechy, které v případu údajné korupce hrají klíčovou roli, byly získány v rozporu s trestním řádem. Proto zrušil původní odsuzující rozsudek, a celou věc vrátil na začátek. Ministr Pelikán označil rozhodnutí Vrchního soudu za zvláštní a rozhodl se podat tzv. „espézetku“ k Nejvyššímu soudu. „Obhájci dostali rozsudek 19.1. ve 12.31 do datové schránky. Ministr podal informaci Lidovým novinám o stížnosti 19.1. v 17.28 hod. Nemohl stihnout rozsudek ani přečíst, nehledě jak se k němu dostal? O znalosti spisu se nedá ani mluvit,“ myslí si David Rath s tím, že nechápe, jak se ministr mohl rozhodnout k takovému kroku během chvilky.

Resort spravedlnosti ovšem takové nařčení odmítá. „Pan ministr není obhájcem pana Ratha, nesdílí s ním proto datovou schránku. Rozsudek obržel již dříve z Vrchního státního zastupitelství,“ reagovala mluvčí Ministerstva spravedlnosti Tereza Schejbalová s tím, že  podnět na podání stížnosti pro porušení zákona k Nejvyššímu soudu připravuje po dohodě s ministrem resort s VSZ v Praze.

S důvody zrušení rozsudku nesouhlasí ani pražské vrchní státní zastupitelství. Domnívá se, že byl porušen zákon, a chce proto podat stížnost, kterou předá k posouzení ministerstvu spravedlnosti. „Důvody jsou s ohledem na dosavadní rozhodovací praxi soustavy obecných soudů i soudu ústavního jen stěží odborně akceptovatelné,“ uvedla šéfka pražských žalobců Lenka Bradáčová.

Důvodem rozhodnutí Vrchního soudu bylo konstatování, že k prokázání viny obžalovaných byly použity odposlechy a záznamy telekomunikačního provozu podle § 88 tr. řádu a sledování osob a věcí podle § 158 tr. řádu pořízené z rozporu s podmínkami stanovenými citovanými ustanoveními tr. řádu, tudíž nezákonně.

Mohlo by vás zajímat

Dokument: Usnesení vrchního soudu v kauze Davida Ratha

Vrchní soud v Praze vytkl Okresnímu soudu v Ústí nad Labem, který rozhodoval o povolení odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu v této trestní věci, především nedostatečné posouzení a odůvodnění podmínek pro vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu. Konkrétně shledal, že příkazy soudu neobsahovaly:

  • odkaz na vyhlášenou mezinárodní smlouvu, která ke stíhání prověřovaného trestného činu zavazuje, ani zmínku o tom, pro který trestný čin je vedeno trestní řízení,
  • odůvodnění doby trvání odposlechu,
  • skutečnosti, z nichž lze dovodit konkrétní úvahu soudce o důvodech nezbytnosti zásahu do soukromí dotčených jedinců,
  • ani náležité odůvodnění toho, proč nešlo sledovaného účelu trestního řízení dosáhnout jinak.

Tolerovaná praxe

Unie obhájců ČR připomíná, že již v minulosti poukazovala na nedodržování mnohých práv obviněných a jejich obhájců v přípravném řízení ze strany státních zástupců a soudců. Poukazovala na opakovaná porušování trestního řádu v souvislosti s vydáváním příkazů k odposlechům a záznamům telekomunikačního provozu,“ konstatuje UO ve svém stanovisku. „Ve všech těchto případech se jednalo o léta používanou a tolerovanou praxi, a přesto soudy (Ústavní nebo Nejvyšší) konstatovaly, že docházelo k porušování tr. řádu a tuto praxi změnily.“

Nejinak je tomu podle obhájců nyní. Unie obhájců ČR vítá diskutované usnesení, nikoliv však proto, že by obsahovalo nečekané a nové právní závěry týkající se podmínek nařizování odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu, nýbrž proto, že se Vrchní soud v Praze nespokojil s dosud u mnoha soudů zaběhnutou praxí bezmyšlenkovitého přejímání návrhů státních zástupců na povolení odposlechů a zkopírováním tvrzení státních zástupců do odůvodnění rozhodnutí soudu. Vrchní soud v Praze to vyjádřil slovy, že „okresní soud fakticky rezignoval na svou rozhodovací činnost, tj. posouzení materiálních podmínek pro nařízení odposlechu.“ Svým aktuálním rozhodnutím podle obhájců připomenul okresním soudcům znění § 88 tr. řádu a trval na jeho dodržování.

Jak dále UO ve svém stanovisku připomíná, z  příslušných ustanovení trestního řádu vyplývá, že Vrchní soud v Praze poukázal na nedodržení konkrétních ustanovení trestního řádu v konkrétních rozhodnutích Okresního soudu v Ústí nad Labem.
Své právní závěry navíc opřel o rozhodovací praxi Nejvyššího soudu, konkrétně o rozhodnutí sp. zn. 4 Pzo 10/2015 ze dne 20. 1. 2016, kdy shodou okolností se rovněž jednalo o příkaz k odposlechu vydaný Okresním soudem v Ústí nad Labem.

Unie obhájců ČR rovněž konstatuje, že rozhodnutí Vrchního soudu v Praze není překvapivé ani ojedinělé, a cituje v této souvislosti i dosavadní judikaturu, podle níž  Ústavní soud již v roce 2007 konstatoval, že „příkazem k odposlechu došlo k porušení čl. 13 Listiny základních práv a svobod ve spojení s čl. 90 alinea prima Ústavy České republiky, neboť se soud před jeho vydáním nezabýval ani důvodností trestního řízení, ani konkrétním účelem vyžadovaných informací o uskutečněném telekomunikačním provozu. Na toto rozhodnutí pak navazuje řada rozhodnutí Nejvyššího soudu v zásadě totožného obsahu s tím, na které odkazuje Vrchní soud v Praze.

Salámová metoda?

Unie obhájců ČR zdůrazňuje, že Česká republika je a musí zůstat demokratickým právním státem založeným na úctě k právům a svobodám člověka a občana. „Tendence orgánů činných v trestním řízení dlouhodobě překračovat procesní pravidla a tzv. „salámovou metodou“ omezovat práva a svobody občanů je vystavena v rozhodnutí Vrchního soudu v Praze nepříjemné kritice. Negativní reakce těch, kteří takto postupovali, je pochopitelná,“ konstatují autoři stanoviska, Tomáš Gřivna a Petr Toman. Proto obhájci dlouhodobě odmítají jakékoliv porušování či obcházení procesních pravidel orgány činnými v trestním řízení. Jako správné proto hodnotí každé rozhodnutí soudu, které trvá na jejich důsledném dodržení. Taková rozhodnutí nepovažují za „přepjatě formalistická ani skandální“.

„Unie obhájců nepovažuje rozhodnutí soudu za exces a varuje před populistickým zasahováním politické moci do rozhodování soudů, konkrétně ze strany ministra spravedlnosti Roberta Pelikána,“ uzavírá stanovisko Unie obhájců České republiky.

Eva Paseková, Dušan Šrámek