Měsíc před tím, než má vstoupit v platnost snížení exekutorského tarifu, se Exekutorská komora snaží záměr ministra spravedlnosti Roberta Pelikána (ANO) ještě zvrátit. V prohlášení, které směřuje k pracovním komisím Legislativní rady vlády, prezídium Komory požaduje, aby návrh byl předkladateli vrácen. Nejdříve je třeba vyřešit mnohačetné exekuce a zavést místní příslušnost exekutorských úřadů.
Výše odměny navíc nemá vliv na délku řízení a společenský dopad je nulový: „Úprava výše odměny se nijak neprojeví na délce vedených řízení ani na jejich množství a nebude mít ani minimálně významný sociální dopad, tedy důvody, cíle ani rizika úpravy, jež uvádí předkladatel, nelze pokládat za relevantní,“ konstatuje se v prohlášení Exekutorské komory.
Z vyjádření Exekutorské komory ČR plyne, že od roku 2001 došlo postupnou novelizací procesních norem k výraznému přesunu procesních kompetencí a tomu i odpovídajících povinností z justičních orgánů na soudní exekutory, kteří byli postupně nadáni celou škálou rozhodovacích pravomocí. Cenová hladina a tím i úroveň nákladů hrazených exekutory se od roku 2001 zvedla o 30,8 %, poštovné zdražilo o 117 %, průměrná mzda narostla o 97 %. Exekutorský tarif se při nárůstu povinností exekutorů naproti tomu ani jednou nezvýšil – naopak byl snížen na polovinu v případech „dobrovolných“ úhrad povinnými do třiceti dnů od vyrozumění o zahájení exekuce, bylo rovněž redukováno cestovné, konstatuje EK ve svém vyjádření.
Rostou bezvýsledné exekuce, rezignují exekutoři
Vymahatelnost pohledávek v exekučním řízení po počátečních úspěšných letech začala výrazně klesat, úměrně tomu, jak narůstaly exekuce vedené na stále tutéž skupinu mnohonásobně zadlužených a tím i opakovaně exekuovaných obyvatel. Nové exekuce jsou dnes z 95 % zahajovány vůči subjektům, jež mají předchozí exekuci. Z celkových 917 tisíc exekuovaných osob jich tři a více exekucí má 489 tisíc, přes 133 tisíc osob má deset a více exekucí,“ argumentuje dále Komora. Pokud se od méně zadlužených osob podaří vůbec něco vymoci, často to trvá roky. Převládající výška vymáhané pohledávky je do 10 tisíc Kč, ale i na sebemenší vymáhanou pohledávku je nutné vést celé řízení, celý spis, provádět kompletní lustrace majetku a to opakovaně, aby v řízení nebyly průtahy sledované dohledem předkladatele. Bezvýsledné spisy oprávnění odmítají zastavovat, neboť dluhy by se za stávající úpravy promlčely.
Jak dále Komora uvádí, za poslední rok rezignovalo na své úřady a ukončilo činnost již dvanáct soudních exekutorů, tedy víc než za předchozí tři roky celkem, opuštěné úřady se nedaří obsazovat, proběhlo již osmnáct neúspěšných výběrových řízení za poslední dva roky. „Důvodem je již nyní naprostá ztráta zájmu o výkon činnosti exekutora – tato činnost se přestala vyplácet. To všechno by mělo být jasným signálem pro regulátora, aby po bedlivé analýze, která by shora uvedené skutečnosti neopomíjela, přistoupil k zásadním změnám v odvětví, za které zodpovídá.“
Šéf resortu justice počítá s tím, že některé exekutorské úřady vlivem změny vyhlášky, která má platit od ledna příštího roku, mohou skončit, a dokonce to vítá.
„Exekutorských úřadů je skutečně mnoho, efektivnější systém by byl s polovinou z nich. Pokud jich část zanikne, tak to trhu a té službě neublíží, spíše naopak, vymahatelnost práva se mírně zlepší,“ míní ministr. Na vyhlášce nic měnit nehodlá.
EK uvádí, že již nyní řada exekutorských úřadů není schopna hradit narůstající náklady spojené s vedením desítek tisíc neskončených řízení – při celkových 4,6 milionu neskončených exekučních řízení jich na jeden úřad připadá v průměru 30 tisíc. Komoře vadí, že tato řízení model využitý v analýze provedené MS, na niž se předkladatel odvolává, naprosto nereflektuje. Analýza a propočet, které mají být podkladem pro navrhované změny, navíc zcela opomíjí skutečnost, že průměrné řízení netrvá jeden rok a není skončeno v témže roce, ve kterém bylo zahájeno, jak uvažuje v propočtech předkladatel, ale trvá deset let. Z roku 2006 běží po deseti letech ještě polovina tehdy zahájených řízení, ze 6,9 milionu zahájených řízení od roku 2001 jich bylo dodnes skončeno jen 2,2 milionu a počet „živých“ řízení každoročně narůstá o nejméně 400 tisíc.
Podhodnocení výše nákladů, analýza je vadná
Analýza regulátora tak naprosto podhodnocuje jak přímé náklady na vedení spisů, tak zejména počty zaměstnanců pro činnost úřadů nezbytných (uvažuje u průměrného úřadu 4-5 zaměstnanců, ve skutečnosti je průměr 17-20 zaměstnanců na jeden úřad), od jejichž počtu se odvíjí i veškeré ostatní provozní náklady. Na podkladě takto vadné analýzy přichází nyní regulátor s paradoxním návrhem na snížení exekutorského tarifu. Jeho „důvod“ najdeme nikoliv v odůvodnění ale toliko v Závěrečné zprávě RIA. „Již ze shora uvedeného jasně vyplývá, že úprava výše odměny se nijak neprojeví na délce vedených řízení ani na jejich množství a nebude mít ani minimálně významný sociální dopad, tedy důvody, cíle ani rizika úpravy, jež uvádí předkladatel, nelze pokládat za relevantní. Reálný problém exekucí a jimi dotčených osob je však někde jinde – je jím obrovská masa mnohonásobně zadlužených a demotivovaných dlužníků, nadužívání exekucí bez reálné ekonomické zodpovědnosti hromadných zadavatelů exekucí za náklady jimi vůči takovým dlužníkům vlastně zbytečně zahájených řízení,“ konstatuje dále Exekutorská komora, přičemž tento problém návrh předkladatele naprosto neakcentuje, stejně jako se např. nezabývá porovnání s jinými právnickými profesemi v resortní gesci, když například insolvenční správce inkasuje za pět let vedení oddlužení přerozdělováním splátek dlužníka jen na čisté odměně 45 tisíc Kč a jeho příjem na rozdíl od exekutora garantuje stát.
Exekuce nebude mít kdo realizovat
Komora rovněž upozorňuje na expertní stanovisko uznávané společnosti Grant Thornton, kterou požádala o revizi propočtů, které provedl regulátor. Z analýzy vyplývá, že uvažované snížení exekutorského tarifu povede k takovému propadu příjmů, že běžné exekutorské úřady se s vysokou pravděpodobností ocitnou pod hranicí rentability a začnou vytvářet ztrátu. Důsledkem toho bude ukončení činnosti dalších úřadů – v desítkách tisíc exekučních případů tak nebude mít reálně kdo pokračovat ani je ukončit, neboť skončení činnosti již ustanoveného úřadu bez nalezení nástupce zákon vůbec nepředpokládá. Namísto zkrácení doby exekučního řízení, jež má být údajným důvodem změny úpravy, povede snížení tarifu k devastaci již tak obtížně fungujícího právního odvětví a vymáhání povinností přiznaných exekučními tituly, které musí suverén garantovat, nebude mít kdo realizovat.
Exekutorská komora proto navrhuje, aby návrh byl předkladateli vrácen s tím, že nejprve je třeba vyřešit stávající systematické problémy v oblasti exekučního vymáhání, především mnohačetné exekuce, a to zejména zavedením místní příslušnosti exekutorských úřadů, jak předpokládá i ve svém čl. 9.5 Programového prohlášení vlády a vládou již schválený návrh novely exekučního řádu ležící v Poslanecké sněmovně, která by současně umožnila skutečné snížení vynakládaných nákladů na exekuční řízení včetně omezení zbytečných duplicitních lustrací zatěžujících i třetí osoby, a to postupným sjednocením všech nabíhajících případů téhož povinného u jediného, nejbližšího exekutorského úřadu.
Dušan Šrámek
