Přímou zkušenost s exekučním řízením má téměř každý třetí obyvatel, přičemž 28 % obyvatel má nějakou vlastní zkušenost s exekučním řízením, což je téměř 2,5 miliónu lidí. Na 17 % byla podána exekuce, 5 % podalo na někoho exekuci, a co je zajímavé, 6 % má zkušenost z obou stran exekučního řízení, tedy jak ze strany povinného, tak oprávněného. Sdělila to prezidentka Exekutorské komory Pavla Fučíková na konferenci Etika a právo v exekucích, kterou uspořádal v rámci Pražského právnického podzimu Havlíček Brain Team ve spolupráci s Exekutorskou komorou ČR.
„Pokud vezmeme do úvahy, že exekuční řízení se nepřímo dotýká i rodin a příbuzných povinných a oprávněných, tedy v průměru dalších dvou až tří dalších osob, exekuční řízení je celospolečenským jevem. Chování a přístup exekutorů a jejich zaměstnanců, se tak významně dotýká osobního života většiny obyvatel v ČR. Exekutoři a jejich zaměstnanci tak mají velkou odpovědnost vůči veřejnosti,“ pokračovala dále Pavla Fučíková s tím, že tento vysoký společenský dopad má pak logicky souvislosti s tím, kolik pozornosti se exekucím věnuje ze stran médií, politiků i různých organizací. „Ovšem musíme mít na paměti, že exekuce jsou pouze určitým zhmotněním problémů, které vznikají někde jinde – přičemž tomu, kde dluhy vznikají, se věnuje pozornosti o mnoho méně. Například se podívejme, kolik reklamy kolem sebe denně vidíme na půjčky a úvěry. Jak je úvěr propagován stále jako něco zcela nezbytného. Jak snadné je úvěr si vzít. Je to správné? Podle mého nikoliv. Tím neříkám, že úvěry jsou špatné, ale jde o rozum a míru. Je to jako s ohněm: Úvěr je dobrý sluha, ale zlý pán.“
Jak dodala v následné diskusi, veřejné mínění je ovlivněno mediálními kauzami lidských příběhů.
Podle soudkyně Krajského soudu v Praze Hany Tiché v devadesátých letech plakali věřitelé. Pravicové vlády na to reagovaly snahou, aby bylo právo vymahatelné, a tak by to mělo být. „Na druhé straně to byly časy divokého západu, kdy se odehrávaly i excesy,“ dodala. To už se ale podle Tiché změnilo, dnešní trend je přesně opačný, kdy se centrem ochrany stává dlužník. „Jednou z cest, jak změnit tento trend je, aby se o tom mluvilo.“
Za problém označila Tichá rovněž to, že se omezuje volné uvažování exekutorů, jak provádět exekuce, protože dnes se musejí provádět postupně, což je nesystémové, protože rostou náklady povinného. „Z povinných, kteří si berou úvěr, i když vědí, že jej nemohou splácet, se stala oběť, z exekutorů zločinec.“
„Problémem je velká část společnosti, která chce dosáhnout určité úrovně, ale nemá na to,“ myslí si viceprezident EK ČR Petr Polanský. „Pro představu se jedná o 300 miliard dluhů jenom v jistině, z nichž 250 miliard nebude nikdy vymoženo, protože stejný podíl je i v současných exekucích.“ Polanský se vyjádřil rovněž k průtahům, které bývají exekutorům vyčítány. Podle něj je nutné se podívat, co za průtahy stojí, s tím, že současný výklad označil za školometský přístup. Exekutor například čeká na vyřízení dědictví, a podobně.
Zajímaví je, podle viceprezidenta EK Vladimír Plášila, jak se etika exekutorského stavu projevuje v závislosti na kárném řízení. Podaných podnětů k výkonu dohledu bylo za loňský rok 4008, z toho důvodných bylo pouze 98, tedy pouze 2,4 % podnětů. V tom, jsou všechny důvodné stížnosti, i ty jen částečně, bez rozlišení závažnosti – od drobností, které se řešily s exekutorem vzájemnou domluvou až po věci, ve kterých byla podána kárná žaloba, včetně věcí, kde v případě duplicit s jiným dohledovým orgánem tento druhý uzavřel šetření dříve jako důvodné. Počet výtek udělených kontrolní komisí EKČR byl sedm, počet podaných kárných žalob na exekutory byl celkem 22. Z toho bylo skončeno s výrokem vinen v jedenácti případech, kdy tresty byly od písemného napomenutí až po 50.000 Kč, vyjma dvou extrémních případů kde došlo k odvolání, V jednom případě došlo ke zproštění, v deseti případech bylo řízení zastaveno, a to buď z důvodu zpětvzetí či z důvodu, že exekutorovi zanikl výkon úřadu v mezidobí.
„V roce 2016 podáno zatím pět kárných žalob. Je to dáno tím, že exekutoři, na které směřovaly opakované žaloby, skončili činnost, ať již dobrovolně či nedobrovolně. Dá se i říct, že dohledová činnost Komory je v tomto směru efektivní, a že výroky ministra o tom, že je třeba posílit dohled, jsou zcela mylné,“ uvedl Plášil. Ten zároveň dodal, že judikatura k průtahům, která je vykládána MS, neodpovídá tomu, co se za průtahy považuje v případě soudů. Zmínil rovněž disproporci mezi kárnými opatřeními vůči státním zástupcům či soudcům, kdy nejvyšší možná pokuta pro exekutora – dva milióny, byla pro exekutorku likvidační, a ta tak musela ukončit činnost. Plášil rovněž upozornil na článek v České justici, který se zabýval tím, že kárné řízení je pouze jednostupňové, i když to mělo být novelou předloženou už před rokem vyřešeno.
„Problémem je, jak se změnila etika dlužnicko věřitelských vztahů. Dříve byla ostuda, když dlužník neplatil, dnes se bere, že je v pořádku, když dlužník utíká před věřitelem,“ kritizoval prezident České asociace věřitelů Pavel Staněk. A za nejhorší se bere spojení dlužníka s věřitelem, dodal v této souvislosti. „To, co bylo dříve neetické, je dnes etické.“
Dušan Šrámek
